Satan II je důvod, aby se NATO bálo. Unese 16 hlavic, které se neptají, ale rovnou nemilosrdně trestají

12. května 2026 se z testovacího prostoru zvedla dvousetunová raketa, kterou Západ zná pod přezdívkou Satan II. Vladimir Putin ještě téhož dne oznámil úspěch a generál Sergej Karakajev, velitel Raketových vojsk strategického určení, slíbil zavedení prvního pluku do konce roku. Týden nato Rusko spustilo rozsáhlé cvičení jaderných sil. Pro NATO to není jen další řádek v seznamu ruských zbraní, je to signál, který přichází v momentě, kdy žádná smlouva neomezuje, kolik strategických hlavic mohou Washington a Moskva rozmístit.

Co Sarmat skutečně umí, a co je propaganda

Sarmat nahrazuje sovětskou legendu R-36M Vojvoda, na Západě známou jako SS-18 Satan. Obě rakety sdílejí základní koncept: těžká, kapalinou poháněná mezikontinentální balistická střela odpalovaná ze sila, navržená k průniku obranou a zásahu strategických cílů. Rozdíl je v generačním skoku. Sarmat je třístupňová konstrukce s deklarovaně vyšší nosností, přesností a širší škálou bojových bloků.

Kolik hlavic raketa skutečně ponese, závisí na konfiguraci. Databáze CSIS Missile Threat uvádí ruská tvrzení: až 10 velkých nebo až 16 menších nezávisle naváděných hlavic (MIRV), případně kombinaci hlavic s klamným a průnikovými prostředky. Jedno odpálení tedy může mířit na více samostatných cílů a zároveň zahlcovat protiraketovou obranu směsí reálných a falešných objektů. Přesné operační složení prvních zaváděných kusů ale veřejně potvrzené není.

Putin při oznámení testu tvrdil dolet přes 35 000 km a schopnost suborbitální trajektorie, která by umožnila útok z nečekaných směrů, třeba přes jižní pól. Západní analytické zdroje jsou střízlivější: CSIS pracuje s rozpětím 10 000 až 18 000 km. I ta konzervativnější hodnota ovšem znamená, že celá Evropa včetně České republiky je v dosahu s velkou rezervou.

Program poznamenaný selháními

Než se Sarmat stane symbolem neporazitelné síly, stojí za připomenutí, čím si program prošel. Před letošním testem měl Sarmat jen jeden veřejně známý úspěšný letový test, v dubnu 2022. Následovaly roky zpoždění. V září 2024 pravděpodobně došlo k explozi přímo v silu, v listopadu 2025 k dalšímu neúspěchu. Analytik Pavel Podvig, který dlouhodobě sleduje ruské strategické síly, odhaduje, že do konce roku 2026 mohou být v základně Užur reálně nasazeny spíš první jednotky střel než početné uskupení.

To neznamená, že Sarmat lze odbýt. Znamená to, že mezi kremelským oznámením a plně funkční bojovou silou leží měsíce, možná roky testování, výroby a integrace. Ruská strana doložila úspěšný test, ale celkový program zůstává technicky poznamenaný zpožděními a předchozími selháními.

Avangard: budoucí kombinace, ne současnost

Samostatnou kapitolou je hypersonický klouzavý blok Avangard, který Rusko prezentuje jako součást budoucí výzbroje Sarmatu. Avangard je už v ruské službě, ale jeho současným nosičem je starší SS-19 Stiletto. Integrace na Sarmat je teprve plánovaná. Až k ní dojde, vznikne kombinace těžkého nosiče s manévrujícím blokem schopným měnit trajektorii ve vysoké rychlosti, a to je scénář, na který současná protiraketová obrana NATO není primárně stavěná.

Evropská architektura EPAA s Aegis Ashore v Rumunsku a Polsku je navržena hlavně proti středním a střednědelším balistickým hrozbám, íránským nebo severokorejským raketám. Střela SM-3 Block IIA v testech prokázala určitou schopnost proti ICBM, ale z toho nelze odvodit spolehlivý štít proti těžké raketě s vícenásobnými hlavicemi a sofistikovanými průnikovými prostředky. Americká obrana vlastního území stojí na systému GMD na Aljašce a v Kalifornii, mimo evropskou architekturu.

Proč právě teď: signál bez smluvních brzd

Načasování testu a následného cvičení jaderných sil není náhodné. 5. února 2026 vypršela smlouva New START, poslední právně závazný limit na strategické jaderné zbraně USA a Ruska. Poprvé od roku 1972 neexistuje žádný strop, žádná vzájemná verifikace, žádná povinnost transparentnosti. Federation of American Scientists upozorňuje, že to otevírá prostor pro nahrání dalších hlavic na existující nosiče a tlačí obě strany do plánování podle nejhorších scénářů.

V tomto prostředí funguje Sarmat dvojnásob: jako reálná modernizace stárnoucího arzenálu i jako politický nástroj zastrašování. Polský institut mezinárodních vztahů PISM čte květnový test a navazující cvičení jako otevřenou demonstraci připravenosti k použití strategických sil, signál adresovaný NATO i domácímu publiku.

Pro alianci to neznamená, že se ráno probudí do jiného světa. Sarmat je další kus skládačky ve zhoršujícím se strategickém prostředí: posiluje důraz na odolnost velení, včasné varování a vrstvenou obranu. „Bát se“ v alianční logice znamená hlavně brát Sarmat jako vážný faktor strategického plánování, ne jako raketu, která už dnes převrací rovnováhu sil, ale jako připomínku, že doba smluvních brzd skončila a těžký nosič s vícenásobnými hlavicemi a politickým nábojem stojí na startovní rampě.