Čím více Rusko prohrává, tím více vyhrožuje. „Potopíme Británii a budeme pochodovat Berlínem,“ zuřil v přímém přenosu

Solovjov patří k nejhlasitějším tvářím kremelské propagandy. V hlavním vysílacím čase na kanálu Rossija 1 podle přepisu, který zveřejnil polský Onet, prohlásil, že stačí jediný úder systémem Poseidon a Británie přestane existovat. Polsku vzkázal, že se „vrátí do rodných hranic“. A pro jistotu dodal, že ruští vojáci znovu dojdou až do Berlína. Formulace nejsou doslovnou citací z originálního záznamu (jde o sekundární přepis polské redakce na základě videa ze sítě X), ale jejich vyznění je jednoznačné: televizní fantazie o zničení suverénních evropských států, vysílaná milionům ruských diváků jako normální součást večerního programu.

Co spustilo Solovjovovu tirádu

Dne 27. května 2026 podepsali britský premiér Keir Starmer a polský premiér Donald Tusk smlouvu o bezpečnostním a obranném partnerství. Ceremoniál se konal v bunkru Battle of Britain v Northoltu, v místě s historickou symbolikou britsko-polského spojenectví z druhé světové války, které nebylo vybráno náhodou.

Dokument ale není jen symbolické gesto. Podle oficiálního přehledu britské vlády smlouva výslovně označuje Rusko za „nejvýznamnější dlouhodobou hrozbu“ a obsahuje:

• závazek vzájemné pomoci v případě ozbrojeného útoku v souladu s článkem 5 NATO,
• společný vývoj raket nové generace,
• posílení východního křídla Aliance,
• koordinaci sankcí proti Rusku,
• spolupráci v boji proti hybridním hrozbám, kyberútokům a zahraniční informační manipulaci.

Z pohledu Moskvy jde o zpevnění evropské fronty na několika úrovních najednou, vojenské, ekonomické i informační. Právě šíře smlouvy vysvětluje, proč reakce z ruské televize přišla tak rychle a tak ostře.

Poseidon: propaganda, nebo reálná hrozba

Solovjov ve svém výstupu nemluvil o klasické balistické střele. Poseidon je jaderně poháněný bezpilotní podvodní prostředek, něco mezi torpédem a podmořským dronem, navržený k úderu proti lodím nebo pobřežním cílům. Může nést konvenční i jadernou hlavici. V ruské propagandě se kolem něj léta buduje mýtus o „radioaktivní tsunami“, která smete celé ostrovy.

Jenže mezi televizní hrozbou a operační realitou zeje propast. Podle analýzy Bulletin of the Atomic Scientists nebyl Poseidon ještě k březnu 2026 považován za plně operačně nasazený systém. U.S. Naval Institute Proceedings ho řadí do nové kategorie námořních úderných zbraní, ale současně upozorňuje, že jeho reálné bojové parametry zůstávají z velké části neověřené. Solovjovova výhrůžka tedy pracuje se zbraní, která existuje jako program, ne jako okamžitě použitelný nástroj.

NATO samo tuto rétoriku nebere na lehkou váhu; v dubnu 2026 ji označilo za „nezodpovědnou jadernou rétoriku a nátlakové jaderné signalizování“. Brát ji vážně jako součást psychologického nátlaku je namístě. Brát ji jako předzvěst bezprostředního útoku otevřené zdroje neopodstatňují.

Čím méně vítězství, tím víc fantazií

Vzorec je čitelný. Rusko vstoupilo do plné invaze na Ukrajinu v únoru 2022 s ambicí rychlého vítězství. Čtvrtý rok války ukazuje něco jiného. Congressional Research Service ve své aktualizaci z února 2026 konstatuje, že Rusko nedokázalo ukrajinské ozbrojené síly rozhodně porazit, utrpělo vysoké personální i technické ztráty a operace vede spíš opotřebováním a rigidním řízením než strategickým průlomem. Světová banka pro rok 2026 odhaduje ruský hospodářský růst na pouhých 0,8 %, dynamiku, která sotva stačí na pohodlné financování dlouhé války.

A právě v tomto kontextu roste hlasitost televizních výhrůžek. Když chybí přesvědčivý obraz vítězství na frontě, kremelský mediální aparát přeskakuje od Ukrajiny k fantaziím o Británii, Polsku, Berlínu a celé Evropě. Meduza v lednu 2026 zveřejnila konkrétní instrukce Kremlu pro státní média k pokrývání sporu o Grónsko, včetně doporučených tezí o slábnoucím Západu a rozpadajícím se NATO. Solovjovovy výstupy nejsou spontánní výbuchy vzteku. Zapadají do řízeného systému, v němž hlavní televizní tváře fungují jako zesilovače kremelských pozic.

Evropa reaguje opačně, než si Moskva přeje

Pokud měla Solovjovova tiráda někoho zastrašit, zatím to nefunguje. Britsko-polská smlouva byla podepsána navzdory měsícům ruských hrozeb. Polsko ruskou eskalační rétoriku veřejně odmítá; mluvčí polského ministerstva obrany ji na konci května označil za problém Moskvy, nikoli NATO. Česko drží muniční iniciativu pro Ukrajinu, premiér Babiš v lednu potvrdil její pokračování při financování partnery a v dubnu při jednání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem zdůraznil plnění aliančních závazků a potřebu větší armády.

Přímou reakci Prahy, Londýna ani Berlína na tento konkrétní Solovjovův výstup se nám v otevřených zdrojích dohledat nepodařilo. Ale institucionální odpověď mluví jasně: západní bezpečnostní architektura se v reakci na ruské hrozby nerozpadá, prohlubuje se.

Solovjov může v přímém přenosu slibovat pochod na Berlín. Realita je taková, že ruská armáda čtvrtý rok bojuje o vesnice na východě Ukrajiny. Vzdálenost mezi televizním studiem na Rossiji 1 a německým hlavním městem se tím nezmenšuje.