Rusové zpomalují každým dnem, Ukrajinci je decimují odzadu. Generálové se ale tváří, že se nic neděje

Čísla jsou nemilosrdná. Mezi 1. lednem a 26. květnem 2026 Rusko podle dat ISW a CTP získalo na celé frontě 104 km². Ve stejném období roku 2025 to bylo 1 619 km². Denní tempo kleslo z přibližně 11 km² na necelých 0,7 km². Jenže náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov a jeho podřízení hlásí nahoru něco docela jiného: mapy, na nichž ruské síly ovládají vesnice, které ve skutečnosti nedobyly, a města, v nichž stále bojují Ukrajinci. Z toho vzniká paradox, který může válku prodloužit víc než kterýkoli nedostatek munice: Kreml plánuje jako vítěz, zatímco jeho armáda se plazí vpřed tempem, které žádné vítězství nepřinese.

Patnáctkrát pomalejší postup

Propad je tak dramatický, že i když se do bilance zahrnou prostory, kam ruské jednotky pouze pronikly, aniž by je konsolidovaly, součet za rok 2026 dosahuje zhruba 628 km², pořád zlomek loňského výkonu. Hlavní příčiny leží na obou stranách fronty. Ukrajina vybudovala v Doněcké oblasti silné fortifikační linie, terén v řadě sektorů neumožňuje rychlý mechanizovaný průlom a ukrajinské protiútoky na jihu opakovaně vracejí ruské jednotky na výchozí pozice. V dubnu 2026 Rusko podle ISW na úrovni celého bojiště dokonce čistě ztratilo území.

K tomu přibývá faktor, který ruské velení zjevně podceňuje: systematické ukrajinské údery do hloubky. Střely Storm Shadow zasáhly systémy průzkumné automatizace ruského letectva u Voroněže a Taganrogu. Drony středního doletu míří na zásobovací trasy 50 až 100 km za frontou, na sklady, depa a přepravní uzly. 16. května například Ukrajinci zničili sklad materiálu a techniky v Baranykivce v okupované Luhanské oblasti, pouhých 23 km od linie dotyku. Paralelně pokračují údery na ropné rafinerie; zásah rafinerie v Tuapse potvrdily i ruské zdroje. Výsledek: dražší a pomalejší přesuny, lokální výpadky paliv, dovoz benzinu z Běloruska a rostoucí tlak na celou logistickou páteř ruské armády.

Mapy, které neodpovídají realitě

Gerasimov 21. dubna oznámil dobytí Veseljanky a vstup ruských sil do Záporožce v západní části Záporožské oblasti. Opíral se přitom o mapu datovanou 9. dubnem, která ukazovala ovládnutí řady obcí západně a jihovýchodně od Orichivu. ISW ale ani k datu mapy, ani v následujících týdnech nenašel důkazy, že by Rusko tato místa skutečně kontrolovalo.

Ještě výmluvnější je kupjanský sektor. Od pozdního léta 2025 ruské velení postupně tvrdilo, že ovládá polovinu Kupjansku, pak dvě třetiny, pak celé město. 16. května 2026 Gerasimov zašel ještě dál: prohlásil, že ruské síly postupují na Ševčenkove západně od Kupjansku, čímž implicitně řekl, že město už padlo. Realita podle ISW: v Kupjansku se nanejvýš pohybují jednotliví infiltrátoři, o konsolidované ruské kontrole města ani okolních obcí neexistují důkazy. ISW k tomuto datu hovoří o pátém po sobě jdoucím měsíci vysoce nepřesných hodnocení bojiště na nejvyšší velitelské úrovni.

Ruští váleční blogeři tento vzorec pojmenovali jako „krásné zprávy“, tedy hlášení, která putují vzhůru po velení a na každém stupni přibírají optimismus. Důsledek je absurdní: jednotky jsou posílány dobývat pozice, které už byly v papírech vykázány jako dobyté.

Proč to Kreml stojí víc než prestiž

Zkreslené mapy samy o sobě válku nerozhodnou. Rozhoduje ale to, co z nich vyplývá politicky. Podle informací, které přinesl Financial Times a ISW je shrnul, byli seniorní velitelé schopni Putinovi namluvit, že Rusko může do podzimu 2026 dobýt celý Doněck a Luhansk. Na základě této pravděpodobně falešné představy Moskva podmiňuje jakékoli jednání o příměří ukrajinským stažením z Donbasu a dalších anektovaných oblastí, tedy podmínkami, které neodpovídají reálné situaci na bojišti.

Vzniká tak začarovaný kruh. Pomalý postup je maskován nadsazenými hlášeními. Z nadsazených hlášení vznikají nereálné cíle. Nereálné cíle vedou k tvrdším vyjednávacím podmínkám. A tvrdší podmínky oddalují jakýkoli kompromis, který by mohl válku ukončit dřív, než se ruská armáda vyčerpá úplně, nebo než Ukrajina získá prostředky k ještě hlubším úderům.

Západ přidává páky

Právě schopnost bít ruský týl se přitom zvyšuje. Švédsko 28. května oznámilo balík za 2,7 miliardy dolarů zahrnující prodej až 20 stíhaček Gripen E/F, dar až 16 starších Gripenů C/D, munici, systémy elektronického boje a podle Zelenského téměř 10 miliard korun na výrobu dronů. Součástí švédské dohody je výslovná podpora ukrajinských schopností zasahovat cíle na velkou vzdálenost, tedy přesně té vrstvy, která ruskou logistiku už teď dusí.

Česko v tomto kontextu hraje roli, která je méně viditelná, ale strukturálně důležitá. Muniční iniciativa vedená Prahou, Haagem a Kodaní s financováním přes 38 miliard korun běží dál; bezpečnostní rada státu v lednu 2026 potvrdila pokračování zprostředkovatelské role. Česko-ukrajinská bezpečnostní dohoda navíc zahrnuje spolupráci v oblasti letectví, výcviku a každoroční strategický obranný dialog. Generální tajemník NATO Mark Rutte při dubnové návštěvě Prahy českou iniciativu označil za zásadní a pomoc Ukrajině zarámoval jako předpoklad „silné pozice k zajištění míru a odrazení budoucí agrese“.

Co z toho plyne pro mír

Vojenská realita říká, že ruský postup je nejpomalejší od začátku plnohodnotné ofenzivy. Ukrajinské údery do týlu tuto dynamiku prohlubují každý týden. Mír by mohl být vojensky dosažitelnější než kdykoli v posledním roce. Politicky ale nikoli, dokud Kreml věří vlastním mapám, nemá důvod slevovat.

Nebezpečí neleží v jedné lži jednoho generála. Leží v systému, kde se z nadsazených hlášení rodí chybné cíle, z chybných cílů přepínání sil a z přepínání sil odmítání jakéhokoli příměří, které by přiznalo, jak málo Rusko skutečně drží.