Sovětská houfnice 2S4 Tulpan: nejtěžší minomet světa, který střílí náboje obloukem do stratosféry

Když se v květnu 2022 objevily zprávy ukrajinského generálního štábu o přesunu těžkých minometů k Izjumu, mnozí analytici kroutili hlavou. Rusko vytáhlo ze skladů zbraň navrženou v šedesátých letech, zařazenou do výzbroje v roce 1971, a nasadilo ji do války 21. století. Jenže právě v tom je paradox Tulipánu: není to univerzální dělostřelecký systém, ale extrémně úzký specialista. A ve své nice nemá na světě konkurenci.

Minomet, ne houfnice, a proč na tom záleží

Houfnice má drážkovanou hlaveň, střední úsťovou rychlost a kombinuje přímou i obloukovou palbu. Minomet je krátká, zpravidla hladkostěnná zbraň s nízkou úsťovou rychlostí a extrémně strmou trajektorií, přesně tak, jak to definuje Encyclopaedia Britannica. Tulipán nese hladkostěnný minomet 2B8 ráže 240 milimetrů na pásovém podvozku o bojové hmotnosti 27,5 tuny. Elevace hlavně se pohybuje od +50° do +80°. Mina tedy letí téměř svisle nahoru a dopadá téměř svisle dolů.

Superlativ „nejtěžší minomet světa“ se přitom nevztahuje na hmotnost vozidla; 27,5 tuny je méně než u řady západních houfnic. Jde o ráži. Dvě stě čtyřicet milimetrů je největší kalibr mezi aktivně nasazovanými samohybnými minomety na planetě. Žádná armáda NATO nic srovnatelného v inventáři nemá.

Co letí hlavní a jak vysoko

Základní tříštivotrhavá mina 3OF-864 váží 130 kilogramů a doletí na 9,65 kilometru. Aktivně-reaktivní munice s přídavným raketovým motorem má hmotnost 228 kilogramů a dostřel se podle typu uvádí na 18 až 20 kilometrů. A pak je tu řízená mina 1K113 Smelčak: 134,2 kilogramu, z toho 32 kilogramů výbušniny, laserové navedení na cíl a úsťová rychlost 358 metrů za sekundu.

Stratosféra začíná zhruba v 10 kilometrech nad zemí. Při úsťové rychlosti Smelčaku a elevaci blízké 80° vychází teoretický vrchol balistické dráhy ve vakuu kolem šesti až šesti a půl kilometru. V reálné atmosféře s odporem vzduchu ještě méně. Jde tedy o extrémně vysoký oblouk, výrazně strmější než u jakékoli houfnice, ale fyzikálně ne o stratosféru. Co z toho plyne prakticky: mina dopadá téměř kolmo shora, proniká horním krytem bunkru nebo úkrytu a exploduje uvnitř. Právě proto Tulipán existuje.

Proč ho Rusko nevyřadilo, ale opravuje

Odpověď je pragmatická. Vyvinout nový 240mm nosič s novou municí a logistikou uprostřed války je drahé a pomalé. Vytáhnout ze skladu existující šasi, provést generální opravu a doplnit moderní elektroniku je řádově levnější. Podle ruské agentury TASS odešla první modernizovaná série do vojsk v listopadu 2016. V letech 2017–2019 přibyly nové zaměřovací komplexy, radiostanice a navigační vybavení. A ještě v roce 2023 Rostec potvrdil dodávku dalších opravených kusů vybavených moderními komunikačními prostředky.

Klíčová změna není ve zbrani samotné, ale v tom, co je kolem ní. Ruský model takzvaného průzkumně-palebného cyklu propojuje bezpilotní letouny, digitální velení a dělostřelectvo do jednoho řetězce. Dron najde cíl, souřadnice putují do taktického systému, Tulipán dostane palebná data, dron koriguje dopad. U Smelčaku může finální navedení zajistit laserové označení cíle přímo z dronu. Padesát let starý minomet tak funguje jako koncový článek digitálního řetězce, a právě to mu dává smysl na moderním bojišti.

Srovnání, které ukazuje místo Tulipánu

Čísla mluví jasně o tom, kde Tulipán vyniká a kde zaostává:

Německý PzH 2000 vystřelí deset ran za minutu na čtyřicet kilometrů. Americký M109A7 operuje z bezpečnější vzdálenosti a s přesnou municí Excalibur zasáhne bodový cíl na desítky kilometrů. Tulipán se musí přiblížit na méně než deset kilometrů od cíle, vystřelí jednu ránu za minutu a jeho pásové šasi se přesouvá pomalu. Proti protibaterijní palbě a dronům je zranitelný.

Jenže ani PzH 2000, ani M109 nevyšlou na cíl stokilogramovou hlavici pod úhlem 80°. Když potřebujete prolomit strop betonového bunkru nebo zničit opěrný bod na opačném svahu kopce, 155mm granát to zvládne, ale potřebujete přesnou naváděnou munici za mnohonásobek ceny. Tulipán to řeší hrubou silou a fyzikou oblouku.

Kolik jich je a co to mění

RIA Novosti v roce 2019 uváděla asi 40 aktivních kusů a přibližně 390 na skladě. TASS o tři roky dříve psal o zhruba 500 kusech celkem. Čísla kolísají, ale řádově jde o stovky potenciálně obnovitelných strojů. I kdyby Rusko opravilo jen zlomek, posílí tím jednu konkrétní schopnost: ničení tvrdých, krytých a městských cílů, které odolávají běžné objemové dělostřelbě.

Pro NATO to není strategický převrat. Tulipán je krátkodosahová taktická zbraň, ne systém měnící rovnováhu v Evropě. Ale je to signál. Rusko systematicky obnovuje staré těžké systémy a zapojuje je do digitálního řízení palby podpořeného drony, a to je trend, který se týká plánování obrany i v Česku.

Stokilogramová mina padající téměř svisle z šesti kilometrů výšky nepotřebuje stratosféru, aby udělala díru ve stropě bunkru. Stačí jí fyzika.