Rusové nemohou přesouvat vojáky, těžké mechanizované brigády stojí. Ukrajinci je nelítostně ničí odzadu

Nejde o jednu zničenou kolonu ani o náhodný zásah mostu. Od května 2026 probíhá v okupované jižní a východní Ukrajině něco, co velitel 1. centra ukrajinských Sil bezpilotních systémů v reportáži Reuters označil za „jednu ze stovek misí“. Středodosahové úderné drony létají nad Krymem, Doněckou i Luhanskou oblastí a zasahují cíle až na ruském území. Ničí sklady, vlaky s pohonnými hmotami, přístavní infrastrukturu, systémy protivzdušné obrany i velitelská stanoviště. Výsledek? Ruské těžké mechanizované brigády ztrácejí to, bez čeho se nepohnou: předvídatelné zásobovací trasy a palivo na konci těch tras.

Kampaň, ne náhoda

8. května 2026 informoval Ukrinform o tom, že drony 1. sboru Národní gardy Azov hlídkují nad silnicemi u Mariupolu do hloubky 160 kilometrů od linie kontaktu. O devět dní později shrnul ukrajinský vojenský portál ArmijaInform sérii úderů Sil bezpilotních systémů: zasažený systém PVO Tor-M2, logistická základna, komunikační uzel Černomořské flotily, vlak naložený pohonnými hmotami a přístavní jeřáby v Berďansku. 1. června pak Ukrinform popsal zásah nákladní lodi v berďanském přístavu a výslovně uvedl, že kampaň blokuje trasu R-280 z Mariupolu přes Melitopol do Simferopolu, páteřní koridor, po kterém Rusko zásobuje okupovaný Krym.

Tohle není otravování týlu. Je to soustavný tlak na celý logistický ekosystém: silnice, železnice, přístavy, lodní dopravu, sklady i protivzdušnou obranu, která tyto uzly dosud chránila. Právě paralelní ničení systémů typu Pancir a Tor je klíčové; každý zlikvidovaný komplex otevírá prostor pro další vlnu úderů.

Proč těžká technika stojí

Tank, bojové vozidlo pěchoty, samohybná houfnice; to všechno jsou stroje, které spalují stovky litrů nafty denně. Bez předvídatelné logistiky se nepřesouvají. A právě předvídatelnost Ukrajina systematicky likviduje.

Kombinace zásahů vypadá takto:

• Trasy – blokování klíčových silnic a železničních úseků drony a přesnými údery.
• Palivo – ničení vlaků s pohonnými hmotami a distribučních uzlů.
• Přístavy – zásahy do berďanské přístavní infrastruktury a lodní dopravy, které omezují alternativní zásobování po moři.
• PVO – likvidace systémů Tor-M2 a Pancir, které měly chránit právě tyto logistické body.
• Velení – údery na komunikační a velitelské uzly, které koordinují přesuny.

Žádný z těchto zásahů sám o sobě nezastaví brigádu. Dohromady ale vytvářejí situaci, kdy velitel mechanizované jednotky neví, jestli kolona dorazí, kudy pojede a zda na konci trasy bude palivo. Technika pak čeká ve shromaždištích, jezdí méně a opatrněji, nebo nejezdí vůbec.

Krym na příděl, Moskva zakazuje export

Dopady se už propisují do civilního života v okupovaných územích. 4. června 2026 zpřísnil šéf krymské okupační správy Sergej Aksjonov přídělový režim pohonných hmot; zastavil hotovostní prodej benzinu a omezil tankování na kartu. Podle Reuters jde o reakci na ukrajinské údery, které přerušily zásobovací trasy na poloostrov. Výjimku z omezení dopravy dostaly jen vojenské náklady, palivo, léky a základní potraviny. Hierarchie priorit je čitelná: nejdřív armáda, pak jádro ruského státu, na konci civilisté v okupovaných územích.

Moskva přitom sáhla k nouzovým opatřením ještě dřív, než Krym přešel na příděly. V dubnu 2026 rozšířila zákaz exportu benzinu i na producenty. 1. června přidala zákaz vývozu leteckého paliva platný do konce listopadu. Podle Reuters klesla v dubnu i květnu výroba dieselu o deset procent. A to ještě nejsou na stole plošné restrikce na naftu, ale úvahy o nich už ano.

Rok 2025 versus rok 2026: proč tentokrát nestačí improvizace

Kdo sledoval válku loni, mohl nabýt dojmu, že Rusko útoky na rafinerie zvládne. Šéf ukrajinské SBU Maljuk v říjnu 2025 uváděl téměř 160 zásahů do ropné infrastruktury a nedostatek paliva v 57 ruských regionech. Jenže Reuters v listopadu 2025 doložil, že celkové zpracování ropy za prvních deset měsíců roku kleslo jen o tři procenta; Rusko jednoduše zapojilo rezervní rafinérskou kapacitu a poškozené jednotky rychle opravovalo.

Letos je situace kvalitativně jiná. Nejde už jen o to vyrobit palivo, ale dostat ho tam, kam má. Ukrajinské údery na baltické exportní uzly Usť-Luga a Primorsk narušily odtok hotových produktů z rafinerií. Rafinerie tak narážejí na problém z obou stran: méně kapacity na zpracování a zároveň méně cest, kam produkty odeslat. Podle The Moscow Times hrozí vynucené škrty zpracování právě kvůli ucpaným exportním trasám. Exportní zákazy, které Moskva zavádí, mohou krátkodobě uvolnit část domácí nabídky, ale neobnoví zničené kapacity ani neotevřou zasažené silnice k frontě.

Co to znamená pro frontu i pro Česko

Na bojišti se logistická krize neprojeví ze dne na den. Jednotky mají dopředné zásoby, které vydrží dny až týdny. Signály, že tlak už je vojensky relevantní, ale přibývají: nižší frekvence přesunů, delší příprava mechanizovaných operací, rostoucí priorita zásobování pro úzký okruh jednotek. Pokud Ukrajina udrží současný tlak zároveň na rafinerie i na pozemní koridory, nejde o obtěžování, jde o pokus vyrobit Rusku logistickou krizi v reálném čase.

Podstatné je, že přímý dopad na ceny u tuzemských pump je dnes výrazně menší než na začátku války. EU zakázala dovoz ruské námořně přepravované ropy v prosinci 2022 a rafinovaných produktů v únoru 2023. Česká potrubní výjimka skončila 1. července 2025. Reálný kanál vlivu vede přes světovou cenu ropy a regionální cenu dieselu; pokud by ruské výpadky začaly citelně škrtit globální nabídku, projeví se to i tady, ale nepřímo a s odstupem.

Ukrajina v této fázi války nesází jen na spektakulární zásahy hluboko v Rusku. Útočí na vrstvu, která rozhoduje o tom, jestli se těžká brigáda vůbec pohne z místa. A ta vrstva se právě láme.