„Prohra ve válce může být užitečnější než vítězství,“ odvážil se napsat ruský právník. Kreml zuří a článek smazal

Autorem nebyl exilový disident ani anonymní blogger. Pod článkem s názvem „Porazitelnyje poraženija“, volně přeloženo „Úžasné porážky: kdy mohou být geopolitické prohry užitečnější než skvělá vítězství“, byl podepsán Dmitrij Krasnov, čestný advokát Ruské federace, předseda správní rady Moskevské kolegie advokátů č. 1 a člen Občanské komory Moskvy. Člověk zevnitř systému, ne proti němu. Právě proto jeho slova rezonují tak silně, a právě proto musela zmizet.

Co přesně Krasnov napsal

Krasnov vystavěl svůj text na průchodu ruskými dějinami. Mongolské jho, Stolbovský mír se Švédskem, Krymská válka, Brestlitevský mír: v každém z těchto momentů podle něj „velká geopolitická prohra“ vedla k reformám, oslabení zkostnatělých elit a větší volnosti pro obyčejné lidi. Porážky byly bolestivé, ale fungovaly jako motor změny. Vítězství naopak konzervovala mocenské struktury.

Klíčová byla formulace o „pozorném míru“, tedy míru, který není kapitulací, ale vědomým rozhodnutím zastavit se a přeskupit síly. A pak věta, kterou šlo číst jen jedním způsobem: jak „proměnit dnešní porážku v zítřejší vítězství“. Formálně šlo o dějepis. Prakticky šlo o návod, jak vysvětlit nevítězný konec současné války proti Ukrajině.

Text vyšel v rubrice webu MK s plnou autorskou vizitkou a druhý den se objevil i v tištěném vydání číslo 29 771. Nebyl to okrajový blogpost. Byl to komentář v jednom z nejčtenějších ruských deníků.

Smazání jako zpráva samo o sobě

Původní adresa článku dnes vrací chybu. Archivovaná verze přitom existuje a zachycuje plný text včetně časové značky 19:28 moskevského času. Analytický server Russia Matters už koncem května zaznamenal, že stránka hlásí chybu, a zasadil případ do širší debaty o tom, jak Kreml řeší „prodej“ konce války vlastní veřejnosti.

Přímý veřejný pokyn ke stažení textu (třeba prohlášení mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova) se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Není ale potřeba hledat podpis na příkazu, aby člověk pochopil mechanismus. V prostředí, kde loajální média vědí, kde leží červené čáry, stačí signál. A zmizení textu je signál sám o sobě: hranice byla překročena.

Veřejně není znám žádný trestní ani správní postih vůči Krasnovovi nad rámec stažení článku. To ale neznamená, že žádný nepřijde, znamená to jen, že zatím nebyl oznámen.

Tři hlasy, tři stupně odvahy

Krasnovův text nevznikl ve vzduchoprázdnu. V květnu 2026 už v ruském establishmentovém prostoru běžela debata o tom, jak ukončit válku, aniž by se to muselo nazývat porážkou. Investigativní server Centrum Dossier už 7. května popsal interní prezentaci lidí kolem Sergeje Kirijenko, šéfa prezidentské administrativy, která řešila, jak „prodat“ konec války veřejnosti bez velkých výsledků. Součástí scénáře byla i „kontrolovaná obleva“: návrat slova mír, omezená amnestie, víc pozitivních sociálních témat.

Tři systémové hlasy z téhož období ukazují, jak se posouvalo okno přijatelného:

• Alexandr Nosovič (RIA Novosti, únor 2026) tvrdil, že mírová jednání jsou pro Rusko užitečná hlavně proto, že dávají armádě prostor dál „demontovat“ Ukrajinu. Jazyk pokračujícího tlaku, žádný náznak ústupku.
• Vasilij Kašin (Ruská rada pro mezinárodní vztahy, 21. května 2026) už otevřeně psal, že eskalací nelze čekat „kvalitativně jiný“ výsledek. Omezený zisk ale stále označoval za „plnohodnotné vojenské vítězství“. Snižoval očekávání, ale držel povinný slovník.
• Dmitrij Krasnov (MK, 24. května 2026) šel nejdál. Nepřeznačoval kompromis na vítězství. Rehabilitoval samotnou porážku jako historicky užitečný mechanismus.

Časová souslednost a tematická shoda vypadají spíš jako řízené ohmatávání publika než jako náhodný souběh. Přímý důkaz jednotného řízení nemáme. Ale redakční dedukce silně nahrává verzi, že šlo o testování, a Krasnov byl ten, kdo překročil mez.

Kde leží červená čára

Rozdíl mezi Kašinem a Krasnovem je kvalitativní, ne jen stupňový. Kašin říká: „Vyhráli jsme méně, než jsme chtěli, ale pořád jsme vyhráli.“ Krasnov říká: „I prohra se nám může hodit.“ Pro propagandistický aparát, který tři roky budoval narativ o nevyhnutelném vítězství, je druhá věta toxická. Ne proto, že by byla fakticky nepravdivá (dějiny mu v lecčems dávají za pravdu), ale proto, že normalizuje jazyk, který režim potřebuje mít pod kontrolou.

Konec války lze prodávat jako vítězství v nových podmínkách. Lze ho prodávat jako strategickou pauzu. Lze ho prodávat jako moudré rozhodnutí vůdce. Nelze ho ale prodávat jako užitečnou porážku, protože porážka implikuje, že někdo prohrál, a ten někdo má v Kremlu jméno.

Co to znamená pro debatu o konci války

Krasnovův smazaný text nezpůsobí mír. Ale funguje jako lakmusový papírek vnitřního napětí v ruském systému. Část establishmentu už hledá jazyk pro nevítězný konec a naráží na hranice, které si režim sám postavil. Pro střední Evropu včetně Česka je podstatné, že i „umírněný“ Kašin mezi přijatelnými podmínkami stále počítá se zákazem ukrajinského členství ve vojenských blocích a zákazem cizích vojsk na ukrajinském území. To není jen ruská vnitropolitická debata. To je přímý zásah do evropské bezpečnostní architektury.

Podobné úvahy z ruského veřejného prostoru nejspíš nezmizí. Budou jen formulovány opatrněji, jako „vítězství v nových podmínkách“, ne jako „užitečná porážka“. Krasnov ukázal, kde přesně leží hranice. A systém mu odpověděl jediným způsobem, který umí: tlačítkem smazat.