Totální masakry a nejtěžší boje 2. světové války: elitní SS divize Das Reich se bála celá Rudá armáda

Příběh 2. tankové divize SS Das Reich je příběhem dvou neoddělitelných tváří. Na jedné straně veteránská obrněná formace, kterou německé velení opakovaně vrhalo do nejkritičtějších úseků východní fronty. Na druhé straně jednotka, jejíž příslušníci věšeli civilisty ve francouzském Tulle, vyhlazovali srbské městečko Alibunar a srovnali se zemí celou obec v Limousinu. Obě tváře přitom vyrostly ze stejného kořene, z ideologicky radikalizované ozbrojené složky SS, která válku vedla bez zábran na frontě i za ní.

Od strážních oddílů k obrněné pěsti

Das Reich nevznikla jako tanková divize. Její zárodek tvořila předválečná SS-Verfügungstruppe, ozbrojené pohotovostní oddíly SS, které stály mimo strukturu Wehrmachtu a podléhaly přímo Heinrichu Himmlerovi. Právě jednotky SS-Verfügungstruppe se v říjnu 1938 podílely na záboru Sudet a v březnu 1939 na vpádu do zbytku Československa. Přesné rozdělení po budoucích plucích Das Reich pro toto období otevřené archivy spolehlivě nedokládají, ale účast celé formace je bezpečně doložena v pramenech Bundesarchivu.

Během prvních válečných let prošla jednotka Polskem, Francií, Balkánem. S každou kampaní rostla, počtem, výzbrojí i brutalitou. Na podzim 1939 byly její justiční a poštovní složky přesunuty do Plzně, administrativní stopa v českém prostoru. Do roku 1943 už šlo o plně obrněnou divizi s veteránským jádrem, zařazenou do elitního II. SS-Panzerkorps po boku Leibstandarte a Totenkopf.

Charkov, Kursk, Prochorovka: kde se rodil respekt

Únor 1943. Wehrmacht se hroutí po Stalingradu, Rudá armáda osvobozuje Charkov. A právě tehdy II. SS-Panzerkorps, s Das Reich jako jedním ze tří pilířů, provede protiútok, který město znovu dobude. Pro sovětské velení to byl šok: formace, která měla být vyčerpaná, dokázala v kritickém momentu obrátit směr celé operace.

O pět měsíců později přišla operace Citadela. Jižní rameno německého útoku u Kurska tvořilo právě II. SS-Panzerkorps. Před nasazením prošly všechny tři divize intenzivním výcvikem kombinovaných zbraní zaměřeným na průlom hluboce členěné obrany. 12. července 1943 se u Prochorovky odehrál jeden z nejmasovějších tankových střetů historie. Podle analýzy americké eARMOR ztratila sovětská 5. gardová tanková armáda téměř 400 obrněnců, jeden její tankový sbor přišel o 150 z 200 tanků. Na německé straně korpus hlásil ztrátu 48 strojů.

Důležitý korektiv: tato čísla platí pro celý II. SS-Panzerkorps, ne pro samotnou Das Reich. Přesné ztráty způsobené jedinou divizí otevřené zdroje spolehlivě nerozdělují. Přesto právě tato zkušenost, soustředěná úderná síla schopná rychle prorazit a tvrdě trestat odpor, budovala na sovětské straně respekt k celému svazu.

Alibunar, Tulle, Oradour: linie zločinů

Bojová pověst Das Reich je neoddělitelná od systematického násilí na civilistech. A nejde o excesy jednotlivců. Jde o vzorec.

• Alibunar, 11.–12. dubna 1941: Příslušníci pluku Deutschland během tažení na Balkáně zavraždili v srbském městečku kolem 200 civilistů a zajatců. Podle Archivu Vojvodiny hlavní pachatelé unikli spravedlnosti.
• Tulle, 9. června 1944: Den po vylodění v Normandii příslušníci Das Reich oběsili na balkonech a lampách města 99 francouzských mužů jako odvetu za partyzánský útok.
• Oradour-sur-Glane, 10. června 1944: Vojáci pluku Der Führer obklíčili obec, muže postříleli ve stodolách, ženy a děti zavřeli do kostela a zapálili ho. Zahynulo 642 lidí. Obec nebyla nikdy obnovena, dodnes stojí jako ruina a památník.

Kdo přesně vydal rozkaz k vyhlazení Oradour, zůstává sporné. Ani norimberský tribunál, ani poválečný proces v Bordeaux to definitivně nevyřešily. Jisté je, že pluk Der Führer patřil pod Das Reich a divize se v těch dnech přesouvala z jihu Francie směrem k frontě.

Proč je slovo „SS“ podstatné

Das Reich nebyla „jen další německá divize“. Waffen-SS fungovala jako ozbrojená složka SS, organizace, kterou Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku prohlásil za zločineckou. Její příslušníci se podíleli nejen na frontových operacích, ale i na masových popravách, protipartyzánské válce vedené bez rozlišování kombatantů a civilistů a na zabezpečení koncentračních táborů.

Podle nás právě tady leží klíč k pochopení Das Reich: její „elitnost“ nevznikla navzdory brutalitě, ale ze stejné institucionální kultury. Ideologická radikalizace, ochota k bezohlednému nasazení, válka bez zábran, to vše zvyšovalo průlomovou hodnotu na frontě a zároveň produkovalo masakry v týlu. Wehrmacht mohl SS kritizovat politicky i profesně, ale v krizových úsecích sahal právě po těchto svazcích, protože věděl, co od nich může čekat.

Spravedlnost, která nepřišla

Poválečná justice dopadla na příslušníky Das Reich jen zlomkově. Za Tulle padly v Bordeaux roku 1951 tresty smrti v nepřítomnosti pro velitele Lammerdinga a Kowatsche, Spolková republika je ale nevydala. Za Oradour soud v Bordeaux roku 1953 odsoudil 20 z 21 obžalovaných, jenže amnestie a milosti je do pěti let propustily. Lammerding zemřel roku 1971 v Düsseldorfu jako svobodný muž. Jediný výrazný rozsudek přišel z NDR: Heinz Barth, přímý účastník masakru v Oradour, byl roku 1983 odsouzen na doživotí.

U Alibunaru se spravedlnosti nedočkal nikdo. Velitel Bittrich dostal ve Francii pět let za jiný případ, Goldacker nebyl Jugoslávii vydán.

Das Reich se v květnu 1945 vzdala Američanům u Plzně. Veteránské jádro, které budovalo její pověst u Charkova a Kurska, bylo v té době dávno mrtvé nebo rozptýlené, divizi doplňovali stále méně kvalitní rekruti. Zůstala po ní spálená obec v Limousinu, šibenice v Tulle a hroby v srbském Alibunaru. A otázka, na kterou poválečné soudy nedokázaly odpovědět.