Rusové nejsou nadšení, Ukrajinci zničí 91 % pokusů o odstřelování. Ale na to nejhorší, co posílají, nemají jak reagovat

Čísla zveřejněná začátkem června ukrajinským ministerstvem obrany vypadají na první pohled impozantně: z 8 351 vzdušných prostředků vypuštěných Ruskem během masovaných květnových útoků Ukrajina neutralizovala 7 588, tedy 90,75 %. Jenže pod tímhle průměrem se skrývají dva úplně odlišné příběhy. Jeden je o levné, chytré a škálovatelné obraně proti dronům. Druhý o zoufalém nedostatku drahých interceptorů proti nejsmrtonosnějším zbraním, které Moskva posílá.

Dronová zeď drží a zlepšuje se

Z 8 150 bezpilotních letounů vyslaných v květnu nad Ukrajinu jich 7 476 nikdy nedoletělo k cíli. Úspěšnost 91,73 % je nejlepší měsíční výsledek za poslední čtvrtletí; v březnu to bylo 90,25 %, v dubnu 89,03 %. Za zlepšením nestojí žádný zázračný systém, ale vrstvení levnějších technologií:

• Mobilní palebné skupiny a systém „malé PVO“ tvoří páteř obrany proti íránským Šáhedům a jejich klonům.
• Drony-interceptory se staly podle ministerstva obrany „klíčovou součástí“ protivzdušné obrany. V březnu jich bylo zničeno přes 33 000 nepřátelských UAV, přičemž už v prosinci 2025 armáda dostávala v průměru téměř 950 anti-šáhedových dronů denně.
• AI věže, autonomní střelecké systémy schopné ničit drony na jedno stisknutí tlačítka, v květnu fungovaly u více než deseti vojenských jednotek.

Když v květnu navštívil pozici „malé PVO“ německý ministr obrany Boris Pistorius, ukrajinské ministerstvo obrany uvádělo, že tato spodní vrstva zachytává kolem 90 % dronů a téměř 80 % řízených střel. Ekonomická logika je jasná: proč pálit raketu za desítky milionů korun na dron, který stojí zlomek, když ho sundá jiný dron za pár tisíc?

Rakety jsou jiný příběh

Jenže Rusko v květnu nevypustilo jen drony. Z 211 střel v kategorii řízených a balistických raket Ukrajina sestřelila 112, pouhých 53 %. V dubnu přitom tato kategorie dosahovala přes 63 %, v březnu téměř 74 %. Trend je jednoznačně sestupný, a to i přesto, že celková úspěšnost obrany roste.

Rozpis sestřelených typů za květen ukazuje pestrou paletu: 50 střel Ch-101, 24 raket Iskander-K, 14 střel Ch-59/69, 11 Kalibrů, 10 balistických Iskander-M/KN-23 a dvě hypersonické Ch-47M2 Kinžal. Ukrajina tedy dokáže zasáhnout i ty nejrychlejší cíle; problém není nulová schopnost, ale kapacita. Na každý Kinžal nebo Iskander musí sáhnout do omezených zásob raket pro systém Patriot. A těch ubývá rychleji, než přibývají.

Proč záleží právě na PAC-3

Patriot není jeden systém, ale rodina interceptorů s dramaticky odlišnými schopnostmi. Starší PAC-2 s tříštivotrhavou hlavicí si poradí s letadly a řízených střelami. Proti balistickým a hypersonickým cílům je ale potřeba PAC-3, ideálně ve verzi MSE.

Rozdíl je v principu. PAC-3 funguje na bázi přímého zásahu, bez spoléhání na fragmentační explozi. Střela s aktivním radarovým vyhledávačem a vysokou manévrovatelností fyzicky narazí do cíle a zničí ho i s hlavicí. Verze MSE má navíc lepší motor a větší manévrovací rezervu, což je klíčové proti cílům letícím rychlostí přesahující pětinásobek rychlosti zvuku.

Praktický detail, který mnohé překvapí: jeden odpalovací kontejner Patriotu pojme 16 raket PAC-3, ale jen 4 kusy PAC-2. Debata tedy není jen o tom, kolik systémů Patriot Ukrajina má, ale jaký typ raket v nich je. Ukrajinské ministerstvo obrany přímo uvádí, že PAC-3 MSE je nejúčinnějším prostředkem proti Kinžalu, Iskanderu a Zirkonu. Nic jiného v ukrajinském arzenálu tuto roli plnit neumí.

Závod o zásoby, který Kyjev nemůže vyhrát sám

Rusko v květnu vypustilo přes 8 300 vzdušných prostředků, o téměř čtvrtinu víc než dubnových zhruba 6 700. Ukrajinské ministerstvo obrany to interpretuje jako cílenou taktiku opotřebování: kombinací dronových rojů a raketových salv ve dne i v noci Moskva nutí Kyjev spotřebovávat vzácné interceptory. Každá balistická střela v salvě znamená, že Patriot musí vystřelit, a běžně ne jednou, ale salvou několika raket na jeden cíl.

Spojenci si naléhavost uvědomují. Německo v dubnu podepsalo kontrakt s Raytheonem na několik set střel Patriot v hodnotě přes 85 miliard korun. Norsko, podle Kyjeva největší přispěvatel do alianční iniciativy PURL v roce 2025, předalo střely z vlastních zásob a spolufinancovalo transfer Patriotů z Německa. Generální tajemník NATO Mark Rutte při návštěvě Kyjeva 3. června mluvil o téměř 6 miliardách dolarů přislíbených přes PURL a označil dodávky PAC-2 a PAC-3 za kritické pro ochranu civilní infrastruktury.

Přesný počet PAC-3, které Ukrajina měsíčně spotřebuje a kolik jich má skladem, Kyjev nezveřejňuje. Americká armáda ale v dubnu oznámila urychlenou výrobu PAC-3 MSE, což naznačuje, že globální poptávka převyšuje kapacitu. Podle našeho odhadu jde při květnovém tempu útoků minimálně o desítky protibalistických zásahů měsíčně, a reálná spotřeba raket je vyšší než počet zasažených cílů.

Český přesah: drony už nejsou jen ukrajinský problém

Česká republika se u dodávek PAC-3 ve veřejně dostupných materiálech explicitně neobjevuje. Český příspěvek jde jinou cestou: pokračující muniční iniciativa, přes kterou podle Rutteho prošly už více než čtyři miliony kusů střeliva, a výcvik ukrajinských pilotů v hodnotě 32 milionů korun.

Válka ve vzduchu ale dopadá i přímo na region. Česká Bezpečnostní rada státu v lednu řešila ochranu kritické infrastruktury proti dronům právě na základě zkušeností z Ukrajiny. A od června české vrtulníky Viper hlídají polský vzdušný prostor; nasazení přišlo po průniku ruských bezpilotních letounů na polské území. Hranice mezi ukrajinskou a evropskou protivzdušnou obranou se stírá rychleji, než si většina lidí připouští.

Ukrajina dokázala vybudovat levnou a účinnou zeď proti dronům. Proti tomu nejhoršímu, co Rusko posílá, ale stále závisí na západních raketách, jejichž zásoby nikdo veřejně nespočítá, a jejichž výroba nestíhá.