„Vlastenci“ se cukají: Generální štáb AČR navrhuje 3měsíční povinnou vojnu, potřebuje bránit 11 milionů lidí. Řeší, koho může povolat

Náčelník Generálního štábu Karel Řehka 25. května 2026 ve Sněmovně poprvé veřejně popsal, jak si představuje nový model výcviku: povoláte lidi na tři měsíce, ideálně v jejich posádce, se stejným platem jako profesionálové, s důrazem na praktický výcvik a „žádné nesmysly“. Cílem je co nejrychleji vytvořit masivní zálohu, kterou dnes Česko nemá. Jenže mezi generálovým návrhem a realitou stojí několik zákonů, politických rozhodnutí a výcvikových kapacit, které zatím neexistují. A taky veřejnost, která se k obraně vlasti hlásí, dokud to neznamená obléknout uniformu.

Co umožňuje zákon už dnes

Branná povinnost v Česku nikdy nezanikla. Zákon 585/2004 Sb. ji ukládá všem občanům od 18 do 60 let. V míru ale spí. Nikdo nikoho neodvádí, nikdo nemusí nastupovat. Mimořádná služba, tedy skutečné povolání záložáků do zbraně, se aktivuje až při stavu ohrožení státu nebo válečném stavu, o kterém rozhoduje parlament.

Už dnes existuje institut dobrovolného předurčení: občan se přihlásí, projde zdravotní prohlídkou a vláda mu při zhoršení bezpečnostní situace může uložit výcvik v délce až dvanácti týdnů. Kdo odmítne mimořádnou službu z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání, může podat písemné prohlášení, a branná povinnost mu zanikne, ale za stavu ohrožení na něj stále dopadá pracovní povinnost. Žádná úniková cesta není úplná.

Klíčové je, co zákon neumožňuje: plošný povinný výcvik v míru. Přesně to ale armáda chce změnit.

Co armáda navrhuje, a co je zatím jen vize

Debata má tři vrstvy, které se ve veřejném prostoru neustále míchají.

Administrativní odvody jsou nejbližší reálný krok. Řehka je popsal už v rozhovoru pro iROZHLAS v prosinci 2025: digitální dotazník, který by dal armádě přehled o zdravotním stavu, kvalifikacích a ochotě občanů. Žádný nástup do kasáren, žádná uniforma. Jen databáze. Česká televize potvrdila, že armáda tento návrh předložila jako součást nové mobilizační koncepce.

Tříměsíční výcvik je druhá vrstva, veřejně načrtnutá Řehkova vize, nikoli schválený program. Náčelník Generálního štábu ji popsal ve Sněmovně 25. května 2026: krátký, intenzivní, praktický výcvik s cílem vytvořit použitelnou zálohu. Přesný legislativní rámec, věkové vymezení ani roční objemy zveřejněny nebyly.

Politické rozhodnutí je třetí vrstva, a ta chybí úplně. Řehka sám opakovaně zdůrazňuje, že koncepci schvaluje vláda a jakékoli změny jsou věcí parlamentu. Armáda pojmenovává deficit. Politika ho zatím odmítá převzít.

Čísla, která tlačí na poplach

K 1. říjnu 2025 měla Armáda České republiky 29 153 vojáků z povolání a 4 745 vojáků aktivní zálohy. Řehka přitom mluví o potřebě minimálně 37 500 profesionálů, a to ještě neřeší masivní zálohu pro případ delší krize.

Průzkum agentury Median z května 2026 odhalil paradox, který celou debatu definuje:

• 91 % dotázaných se považuje za vlastence.
• 55 % chce, aby obranu vlasti zajišťovali profesionální vojáci.
• 36 % chápe obranu jako morální povinnost každého občana.
• 28 % by pomáhalo jinak než se zbraní v ruce.

Devadesát jedna procent vlastenců, ale jen třetina ochotná nést osobní náklad. Armáda to vidí v náborových číslech každý den.

Evropa nečeká, Česko debatuje

Česká debata není izolovaná. Ale je pozadu.

Švédsko má od obnovení branné povinnosti v roce 2017 fungující systém. Pro ročník 2008 už švédský Pliktverket zveřejnil konkrétní selekční postup: 111 tisíc osmnáctiletých vyplní podklady, 30 tisíc projde odvodním řízením, kolem 10 tisíc nastoupí do výcviku trvajícího 9 až 15 měsíců. Genderově neutrální, systémově nastavené, běží.

Německo od roku 2026 zavedlo povinný dotazník pro všechny osmnáctileté muže; ženy ho vyplňují dobrovolně. Služba zůstává co nejdéle dobrovolná, ale zákon počítá s mechanismem „povinnosti na vyžádání“ při zhoršení situace.

Rakousko drží klasickou šestiměsíční základní službu pro muže, nikdy ji nezrušilo.

Chorvatsko je nejrychlejší případ: v říjnu 2025 schválilo zákon o základním vojenském výcviku, v lednu 2026 nastoupil první turnus a v květnu 2026 už běžel druhý, 900 branců a brankyň.

Česko? V květnu 2026 proběhla konference Tváře brannosti, kterou zahájil ministr obrany Jaromír Žuna. Konference. Ne nástup.

Proč politika mlčí

Generální štáb dělá svou práci: pojmenovává, že model malé profesionální armády se stárnoucí zálohou nestačí. Že bez přehledu o občanech nelze plánovat obranu jedenácti milionů lidí. Že bez nově vycvičených záloh je Česko v delší krizi zranitelné.

Jenže tříměsíční povinný výcvik znamená zásah do vzdělávání, trhu práce, rozpočtu i výcvikové infrastruktury, kterou armáda přiznává jako nedostatečnou; Řehka proto mluví o výcviku „v posádkách“, ne centrálně ve Vyškově. A hlavně: znamená říct voličům, že vlastenectví z průzkumu nestačí. Že obrana státu něco stojí. Osobně.

Podle nás je spor už dávno jinde, než kde ho veřejnost vnímá. Nejde o to, zda armádě chybějí lidé, to je fakt. Jde o to, zda česká politika unese říct nahlas, jaký typ povinnosti z toho pro občany plyne. Zatím neunese. A armáda čeká.