Putinovo ekonomické fórum se rozpadlo na dva tábory. Elity se hádají, jestli válčit, nebo radši zachránit ekonomiku

SPIEF, někdy přezdívaný „ruský Davos“, býval přehlídkou investičního optimismu. Letos se z něj stalo jeviště, na kterém se dvě části ruského establishmentu přetahovaly o budoucnost země, a Putin mezi nimi stál, aniž by spor rozhodl. Na jedné straně bezpečnostní jestřábi, kteří válku na Ukrajině chápou jako úvodní dějství dlouhé konfrontace se Západem. Na druhé bankéři a podnikatelé, kteří vidí ekonomiku přidušenou drahými penězi a mizejícími investicemi. Nejde přitom o morální debatu o míru. Jde o střet dvou způsobů, jak ruské elity počítají cenu pokračování konfliktu.

Dva sály, dva světy

Andrej Bezrukov, bývalý špion a dnes poradce napojený na bezpečnostní struktury, vystoupil na oficiálním panelu věnovaném technologiím dvojího užití a globálnímu vedení. Jeho slova, jak je zachytil Reuters, zněla jednoznačně: Rusko se nachází ve válce, která může trvat roky, možná desetiletí. Sál byl plný a reagoval potleskem. Bezrukov nebyl na okraji programu, seděl vedle lidí z prezidentské administrativy, obranné politiky a státních struktur. Jeho panel nebyl ideologickou vsuvkou, ale součástí oficiálního programu fóra.

Na opačném pólu stál Kirill Dmitrijev, šéf Ruského fondu přímých investic a muž, který udržuje kontakty s Trumpovou administrativou. Dmitrijev na okraji fóra mluvil o pokračujících ekonomicko-energetických rozhovorech s americkou stranou a o tom, že mírová dohoda by otevřela obchodní kanály. Vedle něj, byť opatrněji, zaznívala varování šéfů největších ruských bank. Ti sice nevolali přímo po míru, ale veřejně pojmenovávali cenu války tak otevřeně jako nikdy předtím.

Čísla, která mluví za pragmatiky

Ekonomický tábor nemusel argumentovat ideologií. Stačila data. Ruský růst spadl z 4,9 % v roce 2024 na zhruba jedno procento v roce 2025. Letošek začal ještě hůř, centrální banka odhadla HDP v prvním čtvrtletí na minus 0,5 % meziročně a celoroční výhled stáhla na 0,5 až 1,5 %.

Šéf VTB Andrej Kostin na fóru řekl, že reálný růst může být letos mezi nulou a půl procentem. Kapitálové investice v prvním kvartálu klesly o 14,3 %. German Gref ze Sberbank šel ještě dál: jakýkoli růst v současných podmínkách označil za „zázrak“ a upozornil, že investice klesají čtyři čtvrtletí v řadě.

Základní sazba Bank of Russia zůstává na 14,5 %. Drahé úvěry dusí soukromý sektor. A trhy reagují výmluvně: podle Reuters každá zpráva o možném příměří vyvolá okamžitý růst ruských aktiv. Ekonomika posílá signál, který je těžké ignorovat.

Putin mezi tábory

Kremelský šéf spor neuzavřel. Na jedné straně prohlásil, že návrhy Donalda Trumpa mohou být základem míru, a odkázal na „kompromisy“ diskutované při jednání v Anchorage, jejichž přesný obsah ovšem nebyl nikdy zveřejněn. Na druhé straně ve stejný den zdůraznil pokračující ruskou ofenzivu, územní zisky a fakticky zopakoval požadavky, které jednání blokují: kontrolu nad zbytkem Donbasu, ukrajinskou neutralitu, omezení rozšiřování NATO a částečné zrušení sankcí.

Výsledek? Vyjednávání Putin připouští, ale jen za podmínek, které konflikt spíš prodlužují. Podle nás jde o klasický kremelský manévr, vyvažování frakcí bez konečného rozhodnutí. Kontrolu nad systémem Putin drží. Nové je ale to, že náklady války už nejde uvnitř systému zakrývat. Když šéfové dvou největších ruských bank veřejně mluví o stagnaci a únavě ekonomiky, přesunul se spor z kuloárů na hlavní pódium.

Symbolický vzkaz den před zahájením

Několik hodin před slavnostním otevřením fóra zasáhly ukrajinské drony ropný terminál a námořní základnu u Petrohradu. Přímý důkaz, že šlo o záměrný „vzkaz“ směrem ke SPIEF, veřejné zdroje nedávají. Načasování a výběr cílů, ekonomicko-vojenská infrastruktura v hostitelském městě Putinova reprezentačního fóra, ale mluví dost výmluvně samy o sobě.

Co to znamená pro Česko

Česká energetická závislost na Rusku je dnes výrazně nižší než před válkou. Podle statistiky MPO tvořila ruská ropa v roce 2025 necelých osm procent českého dovozu a podíl ropovodu Družba klesl na 7,7 %, z 42 % o rok dříve. Česko má navíc předjednanou kapacitu 1,4 miliardy metrů krychlových LNG ročně z USA, tedy asi čtvrtinu roční spotřeby plynu. Případná eskalace by Česko zasáhla spíš přes evropské ceny energií a dopravy než přes fyzický nedostatek. A i kdyby mírová dohoda přišla zítra, evropské odpojování od ruského plynu dál běží podle vlastního harmonogramu.

Rozkol na SPIEF 2026 není důkazem rozpadu Putinovy moci. Je důkazem, že cena války přerostla hranici, za kterou ji ruské elity dokážou mlčky přijímat. Jestli to stačí na změnu kurzu, záleží na jediném člověku, a ten zatím drží obě křídla na uzdě, aniž by řekl, kam letí.