Video: ruští dělostřelci se zrovna chystali k palbě, když je zaskočili Ukrajinci. Utekli, ale s dělem byl konec

Záběry zveřejněné 25. května 2026 ukazují scénář, který se na slovjanském směru opakuje stále častěji: průzkumný dron zachytí pohyb těžké techniky, souřadnice se v reálném čase předají úderné posádce a kamikadze dron dorazí na místo dřív, než osádka stihne rozvinout stanoviště. V tomto případě posádka houfnici opustila včas, stroj ale skončil v plamenech. Pro ruské dělostřelectvo to znamená jednu 152mm hlaveň méně v době, kdy se o Slovjansk a Kramatorsk podle ukrajinských velitelů rozjíždí velká bitva.

Jak zásah proběhl

Primární video pochází z oficiálního kanálu 81. samostatné aeromobilní Slobožanské brigády. Brigáda popsala sled událostí stručně: vzdušní průzkumníci zachytili přesun ruské samohybné houfnice 2S3 Akacija směrem k palebné pozici, odkud měla zahájit palbu na ukrajinské jednotky. Informaci okamžitě převzaly posádky FPV dronů. Houfnice nedojela.

ArmijInform doplnil, že systém mířil „na pozici pro další práci proti ukrajinským jednotkám“. Osádka stihla stroj opustit, kolik lidí a kudy, zdroje neuvádějí. Brigáda k tomu dodala ironickou poznámku o možném „překvalifikování na pěšáky“. Vtip to není úplně bezdůvodný: velitel brigády Mychajlo Kusjak v dubnovém rozhovoru pro ArmijInform řekl, že když jeho jednotka protivníkovi poškodí dělo, „celý rozpočet jde do útočníků“ a Rusové převádějí i personál ze zabezpečovacích vojsk do útočných rolí.

Akacija, Gvozdika, nebo co vlastně hořelo

Kolem typu zničeného systému panoval krátký zmatek. V dřívějších popisech se objevilo označení 2S1 Gvozdika, aktuální příspěvek brigády ale mluví jednoznačně o 2S3 Akacija, na nesrovnalost upozornil i portál UNITED24 Media. Rozdíl přitom není kosmetický:

Akacija je tedy skoro dvakrát těžší, střílí výrazně silnějším 152mm granátem a má delší dostřel. Pro ruskou stranu jde o citelněji nahraditelnou ztrátu než lehčí Gvozdika.

Proč je zásah na přesunu cennější než zásah na pozici

Zničit dělo v palebném postavení je samozřejmě taky úspěch. Jenže houfnice, která nedojede ani na pozici, nesplní vůbec nic, nezahájí přípravu, nevystřelí jedinou ránu, nepodpoří útok pěchoty. Právě to je podle velitele Kusjaka princip, na kterém 81. brigáda staví obranu slovjanského směru: „Protivníka je třeba ničit ještě na přístupech.“

Brigáda během let 2025–2026 zásadně přestavěla svou bezpilotní složku. Z původní dronové roty vyrostl plnohodnotný prapor bezpilotních systémů. Kusjak v rozhovoru pro ArmijInform popsal, že jeho jednotka průběžně obletává klíčové trasy a přechody a za měsíc dokáže poškodit dvacet až třicet nepřátelských děl. Nejde tedy o ojedinělý záběr exploze, ale o systém: průzkum, přenos, úder. Opakovaně.

Data ukrajinského ministerstva obrany tento obraz potvrzují v širším měřítku. Jen za březen 2026 program ePoints, kde musí být každý zásah doložen videem, evidoval 212 zničených děl a samohybných houfnic. Kumulativní ukrajinský odhad ruských ztrát dělostřeleckých systémů k 3. červnu 2026 činí 43 172 kusů. Čísla pocházejí z ukrajinských zdrojů a je třeba je brát s příslušnou rezervou, ale trend je zřejmý: drony systematicky ukrajují z ruské palebné kapacity.

Slovjanský směr: víc než jedno video

Tento incident stojí za pozornost i proto, kam spadá na mapě. Velitel Kusjak už 29. dubna 2026 otevřeně mluvil o tom, že „začala velká bitva o Slovjansk a Kramatorsk“. Komunikační důstojník brigády v polovině května doplnil, že ruský tlak na tomto směru trvá a klíčovým úkolem je ochrana logistiky.

Pro srovnání: v dubnu Ukrajinci na jiném úseku frontu zničili systém TOS-1A Solncepjok, těžký termobarický raketomet na tankovém podvozku, s 24 hlavněmi a dostřelem do šesti kilometrů. Mediálně šlo o výraznější úlovek, protože TOS-1A je vzácnější a symbolicky děsivější. Jenže pro každodenní obranu Slovjanska může mít série ztrát „obyčejných“ Akacijí větší kumulativní dopad. Každá vyřazená 152mm hlaveň znamená o jednu palebnou přípravu méně před dalším ruským pokusem o průlom.

Ruští dělostřelci přitom nemají na výběr. Bez přesunů na palebné pozice nemohou podporovat útoky, ale každý přesun je exponuje dronům. Je to vynucené riziko a 81. brigáda na něm staví celou svou obrannou logiku. Jedna Akacija válku nerozhodne. Dvacet za měsíc už ale ruský tlak na severní Donbas měřitelně zdražuje.