Ruská ekonomika sklouzává do pasti nulového růstu. Analytik vysvětlil, proč je to nejhorší možný scénář

Když ekonomika spadne, je to bolestivé, ale aspoň jasné: přijde šok, korekce a nakonec oživení. Jenže co se stane, když ekonomika nespadne, ale přestane růst, zatímco ceny dál stoupají a podniky přestávají investovat? Přesně takový scénář se rýsuje z červencové aktualizace prognózy ruského analytického centra CMAKP i z čerstvého výhledu Banky Ruska. Obě instituce se nezávisle na sobě shodují v jednom nepříjemném bodě: ruská ekonomika se v roce 2026 pohybuje na hraně nulového růstu, inflace zůstává vysoko nad cílem a investice klesají. Nejde o kolaps. Jde o něco, co může být z dlouhodobého hlediska horší.

Čísla, která se sbíhají

Podle veřejně citované červencové aktualizace CMAKP dosahuje růst ruského HDP pro rok 2026 pouhých 0,5–0,8 %. To samo o sobě nevypadá dramaticky, dokud se nepodíváte na zbytek tabulky. Inflace byla oproti jarním odhadům zhoršena z 5,1–5,5 % na 6,0–6,3 %. Investice do základního kapitálu, tedy peníze, které rozhodují o budoucí kapacitě ekonomiky, padají o 3,5–3,8 %; ještě v květnu se přitom čekal propad jen kolem 2,2–2,6 %.

Banka Ruska 24. července potvrdila stejný směr. Oficiální výhled růstu stáhla na 0,0–1,0 %, inflaci zvýšila na 6,0–7,0 %. Červencový průzkum centrální banky mezi ekonomy přinesl medián růstu HDP na 0,6 % a inflaci 6,2 %. Nezaměstnanost? Rekordně nízká, kolem 2,2 %. Jenže právě to je varovný signál, ne dobrá zpráva.

Proč je nulový růst horší než krize

Krátká, ostrá recese funguje jako horečka. Tělo se brání, je to nepříjemné, ale po odeznění přijde úleva a obnova. Stagnace s inflací, to, čemu ekonomové říkají stagflace, je spíš chronická nemoc. Pacient chodí, pracuje, ale pomalu chřadne.

Jak vysvětluje Cleveland Fed ve své květnové analýze, problém stagflace spočívá v tom, že běžné léky jdou proti sobě. Zvýšíte úrokové sazby, abyste zkrotili inflaci? Tím ještě víc přidusíte růst. Snížíte sazby, abyste podpořili ekonomiku? Riskujete, že inflace vyletí ještě výš. Ruská centrální banka drží klíčovou sazbu na vysoké úrovni právě proto, aby tlumila ceny, jenže investice mezitím padají a firmy hlásí nejslabší investiční očekávání od konce roku 2019.

Politolog a komentátor Jurij Barančik, který čísla CMAKP veřejně interpretuje na svém telegramovém kanálu, mluví o „ustálené stagnaci“ závislé na objemu státních peněz. Není autorem prognózy (tím je analytické centrum), ale jeho pojmenování situace sedí. Ekonomiku nad nulou drží spotřeba domácností (růst 3,3–3,5 %) a státní poptávka. Investice a soukromý sektor ustupují.

Válka žere budoucnost

Tady se ekonomický příběh propojuje s geopolitickým. Banka Ruska ve svém červencovém shrnutí otevřeně uvádí, že rychlejší růst vládní poptávky při omezených zdrojích vytlačuje prostor pro soukromou poptávku včetně investic. Guvernérka Elvira Nabiullinová po červnovém zasedání mluvila o strukturálním nedostatku pracovníků a mzdách rostoucích rychleji než produktivita.

Přeloženo do srozumitelného jazyka: Rusko přesměrovává lidi, peníze a kapacity do válečné mašinérie. Civilní ekonomika za to platí vyšší inflací, dražším dovozem a slabším investičním výhledem. Nominální mzdy sice v roce 2026 rostou o zhruba 10 %, ale po odečtení inflace zbývá reálný růst kolem 4 %. A slabší rubl mezitím zdražuje import, na kterém je řada odvětví závislá.

Rekordně nízká nezaměstnanost na úrovni 2,2 % v tomto kontextu neznamená prosperitu. Znamená, že na trhu práce prostě nejsou lidé. Každý další růst se tak snáz přelévá do cen než do skutečné výroby. Ekonomika naráží na strop, který si sama vytvořila.

Výhled do roku 2029: pomalý běh na místě

Ani střednědobá perspektiva nenabízí úlevu. Podle aktualizace CMAKP má HDP v roce 2027 růst o 0,9–1,2 %, v roce 2028 o 1,0–1,5 %. Investice se mají vrátit do plusu až v roce 2027, a to jen o necelá dvě procenta. Průzkum Banky Ruska mezi analytiky je podobně vlažný: 1,3 % v roce 2027, 1,7 % v roce 2028, 1,8 % v roce 2029.

Srovnejme to s tím, co by Rusko potřebovalo. Aby se dostalo ze stagnační pasti, muselo by současně snížit inflační tlaky, posílit investice a omezit tlak státní poptávky na omezené zdroje. Veřejná data ukazují spíš opačný směr. Strukturální primární deficit se má podle centrální banky stahovat k nule až v roce 2029, konsolidovaný deficit pro rok 2026 ekonomové odhadují na 3,2 % HDP.

Pro srovnání se stagflací, kterou zažily západní ekonomiky v 70. letech po ropných šocích: tam šlo o souběh slabého růstu, vysoké inflace a rostoucí nezaměstnanosti. Ruský případ se liší právě v tom posledním bodě, nezaměstnanost je extrémně nízká. Ale příčina není zdravá ekonomika. Je to válka, která vysála pracovní trh.

Co to znamená pro válku, a pro nás

Stagnační režim neznamená, že Rusko zítra přestane válčit. Znamená, že může pokračovat, jen stále neefektivněji a za vyšší civilní cenu. Stát má ještě fiskální manévrovací prostor, ale udržuje ho za cenu vytlačování soukromých investic a pomalého ožebračování civilní části ekonomiky. Pro Česko a celou Evropu z toho plyne nepříjemný závěr: konflikt se může táhnout i bez ruského „ekonomického vítězství“, protože past nulového růstu režim nezabije, jen ho pomalu vyprazdňuje zevnitř.

Právě v tom spočívá nejhorší možný scénář. Ne v pádu, který by vyvolal změnu, ale v tichém chřadnutí, ve kterém se dá přežívat roky. Účet přijde později. A zaplatí ho ti, kteří o válce nerozhodovali.