Technologie, o jaké si Rusové mohou nechat zdát. Ukrajina dostala houfnici, která střílí za jízdy. Je nepolapitelná

Marcel Grisnigt, zástupce zbrojovky KNDS Deutschland, to 21. května 2026 potvrdil na bezpečnostní konferenci GLOBSEC v rozhovoru pro UNITED24 Media: Ukrajina je takzvaným „prvním zákazníkem“ systému RCH-155. Podle oficiálního seznamu německé vlády je pro Kyjev připravováno 54 kusů. Nejde přitom o další houfnici ráže 155 mm, těch už Ukrajina provozuje několik typů. Jde o stroj, který mění základní rovnici dělostřeleckého souboje. Rovnici, ve které rozhoduje jediná veličina: jak dlouho po výstřelu zůstanete na místě.

Proč je „palba za jízdy“ víc než efektní trik

Klasická samohybná houfnice funguje v cyklu, který dělostřelci znají jako „vystřel a zmiz“: zastavit, spustit podpěry, zaměřit, vypálit, složit podpěry, odjet. Každá z těchto fází žere sekundy. A na dnešním ukrajinském bojišti, kde drony sledují terén v reálném čase a protipalebné radary dokážou zpětně vypočítat pozici baterie během desítek sekund, jsou to sekundy, které zabíjejí.

RCH-155 tento cyklus ruší. Bezosádková věž s dělostřeleckým modulem AGM pracuje zcela automaticky: nabíjení, programování zapalovačů, zaměření. Hlavňová zbraň má 360° odměr bez hydraulických podpěr, systém průběžně počítá polohu vozidla i hlavně a výstřel uvolní přesně ve chvíli, kdy se parametry shodnou s palebným úkolem. Houfnice přitom jede dál. KNDS deklaruje kadenci přes osm ran za minutu a schopnost takzvané MRSI, kdy několik střel dopadne na cíl současně, přestože byly vypáleny postupně pod různými úhly.

Podle informací z odborného serveru Hartpunkt systém zvládá přesnou palbu při rychlostech kolem 36 km/h. To není sprint, ale stačí to k zásadní věci: za minutu letu nepřátelského granátu je houfnice zhruba o 600 metrů jinde. A to je vzdálenost, která z přesného zásahu dělá zásah do prázdna.

Dva lidé v obrněné kabině a třicet granátů venku

Posádku tvoří dva operátoři. Sedí v obrněné kabině podvozku BOXER 8×8, fyzicky oddělení od munice i od věže. Pro hlavní bojovou činnost nemusí kabinu opouštět, veškeré ovládání běží dálkově. Zásobník pojme 30 granátů, na silnici se stroj pohybuje rychlostí přes 100 km/h.

Srovnání s dosavadními systémy ukazuje, kam se posun směřuje:

PzH 2000 zůstává králem zásoby munice a robustnosti. CAESAR exceluje v dostřelu (s raketovým granátem až 70 km) a v rychlosti přechodu do palebného postavení. RCH-155 ale hraje jinou hru. Nekouká na to, jak daleko střílí, ale jak krátce je zranitelná.

Co říkají simulace, a co zatím neříká bojiště

Tady je potřeba oddělit ověřené od slibovaného. KNDS na základě vlastní simulace prezentovala scénář, v němž RCH-155 v mobilním režimu dosahovala nižších ztrát a vyššího efektu než PzH 2000 v klasickém režimu „vystřel a zmiz“. Čísla vypadají přesvědčivě. Jenže jde o interní simulaci výrobce, nikoli o nezávisle zveřejněná bojová data z ukrajinské fronty.

Britské ministerstvo obrany nicméně v květnu 2026 objednalo 72 kusů RCH-155 a přímo uvedlo, že lekce z Ukrajiny (nutnost rychle vystřelit a zmizet) ovlivnily jejich rozhodnutí. Německo má rámcovou smlouvu na až 500 systémů, z toho prvních 84 kusů pevně objednaných za zhruba 30 miliard korun. Když dva největší evropští zákazníci investují takové částky, bývá za tím víc než pěkná brožura.

A co Rusko? Nejbližší srovnatelný systém je 2S35 Koalicija-SV. Rostec po státních zkouškách v roce 2023 zdůraznil automatizaci, oddělenou posádku v obrněné kapsli a vysokou kadenci. Schopnost přesné palby za jízdy ale ve veřejně dostupných ruských materiálech doložena není. Netvrdíme, že ji Rusové definitivně nemají, tvrdíme, že ji veřejně neprokázali.

Proč to trvalo tak dlouho a co to znamená pro Česko

KNDS předvedla palbu za pohybu už v roce 2021. Přesto Německo pevně objednalo až v prosinci 2025, Británie začala společnými testy demonstrátorů a první britské dodávky jsou plánovány od roku 2028. Systém dozrával: kvalifikace, sériová výroba, integrace do stávajících struktur. Grisnigt to na GLOBSEC pojmenoval bez obalu: Západní Evropa postrádá rychlost, masovost a kreativitu ve zbrojní výrobě. Ukrajina podle něj vyvíjí a vyrábí rychleji a levněji.

Česká armáda jde vlastní cestou. Prvních 62 houfnic CAESAR 8×8 na podvozku Tatra má dorazit od dubna 2026, kompletní náhrada starých DAN je plánována do srpna 2027. Armáda ČR přitom sama uvádí, že ukrajinské zkušenosti se do českých CAESARů promítají. RCH-155 pro Prahu zatím není na stole, ale jako referenční test toho, kam se dělostřelectvo v éře dronů posouvá, je pro každého plánovače v NATO nepostradatelné sledování.

Padesát čtyři kusů frontu nezlomí. Ale mohou změnit pravidla

Při současném potvrzeném počtu 54 kusů pro Ukrajinu nejde o plošný obrat války. Jde o sektorový kvalitativní skok: baterie, které přežijí déle, střílejí přesněji a nutí protivníka reagovat na cíl, který už tam není. Zásadní změna by vyžadovala víc kusů, stálý přísun munice, napojení na průzkumné senzory a protidronové krytí.

Skutečný přínos RCH-155 není v tom, že střílí dál nebo silněji. Je v tom, že zkracuje okno, ve kterém ji lze zabít. Na bojišti, kde o přežití rozhodují desítky sekund, je to rozdíl mezi statistikou a existencí.