Ukrajina letos dostane dalších 7 letounů, které rozhodují bitvy, a Rusové to vědí. Sedm F-16 je zásadní posila

Číslo sedm samo o sobě nezní jako zlom války. Jenže kdo sleduje, jak Ukrajina s F-16 hospodaří, ví, že každý kus, i ten neletuschopný, má svou váhu. Tři stroje připravené k boji rozšíří okamžitě nasaditelnou flotilu, jejíž přesný stav Kyjev z bezpečnostních důvodů nezveřejňuje. A čtyři donorové draky dodají něco, co je v letecké válce stejně vzácné jako samotné letouny: náhradní díly. Právě nedostatek komponent drží stroje na zemi. Americký kontrolní úřad GAO přitom potvrzuje, že takzvaná kanibalizace, tedy rozebírání neprovozních strojů na díly, je v letectvu běžná údržbová strategie, nikoli známka zoufalství. Spojené státy samy v roce 2025 poslaly Ukrajině neprovozuschopné F-16 z arizonského „hřbitova letadel“ přesně za tímto účelem, jak informoval Defense News.

Proč právě F-16 rozhodují bitvy

Označit F-16 za stroj, který rozhoduje bitvy, není reklamní nadsázka, je to popis toho, co letoun reálně dělá nad Ukrajinou. Nejde o to, že by jedna eskadra F-16 zlomila celou frontu. Jde o lokální vzdušné střety, obranu proti střelám s plochou dráhou letu a sestřelování íránských dronů Šáhed.

Klíč leží ve výzbroji. Střely AIM-120 AMRAAM umožňují boj mimo vizuální kontakt: pilot nemusí vidět cíl vlastníma očima, radar střely si ho najde sám. Podle ukrajinského ministerstva obrany jsou AIM-120 účinné proti letadlům, střelám s plochou dráhou letu i proudovým dronům, zatímco lehčí AIM-9 fungují proti pomalejším bezpilotním prostředkům. Oproti sovětským MiG-29, které dosud tvořily páteř ukrajinského letectva, přináší F-16 širší integraci munice NATO, lepší schopnosti boje na dálku a vyšší užitnou hodnotu v protivzdušné obraně.

Volodymyr Zelenskyj po masivním ruském raketovém útoku 7. března 2025 prohlásil, že nasazené F-16 a francouzské Mirage „podaly výjimečný výkon“. F-16 tedy nejsou zlomové počtem kusů. Jsou zlomové systémově, jako součást vrstvené protivzdušné obrany, která chrání ukrajinská města.

Moskva ví, co F-16 znamenají

Že Rusko bere F-16 vážně, prozrazuje samotný Kreml. Vladimir Putin už v březnu 2024 prohlásil, že pokud by F-16 operovaly z letišť třetích zemí proti ruským silám, staly by se pro Moskvu „legitimním cílem“, jak zaznamenala agentura TASS. Není to jen rétorika, je to přiznání, že západní stíhačka s municí NATO mění pravidla hry, kterou Rusko dosud hrálo proti zastarávajícím sovětským strojům.

Pro srovnání: když Polsko zvažovalo převod svých MiG-29 Ukrajině, šlo o stroje na konci životnosti, které podle polského ministra obrany Kosiniaka-Kamysze už nelze bezpečně provozovat. Belgické F-16 jsou jiný příběh. Nejde o dožívající sovětský typ, ale o řízenou obměnu; Belgie je uvolňuje postupně, jak přebírá nové F-35.

Belgický harmonogram: proč ne všechny najednou

Belgie disponuje flotilou 53 kusů F-16. Letošních sedm je první vlna. Podle sekundárních obranných zdrojů citujících belgická média má následovat pět strojů v roce 2027, čtrnáct v roce 2028 a zbývajících dvacet sedm v roce 2029. Přesné měsíční termíny ale veřejně zveřejněny nebyly a u finálních dvaceti tří kusů dosud chybí formální schválení belgické vlády.

Proč tak pomalu? Odpověď stojí na letišti ve Florennes. Tam 13. října 2025 přistály první tři belgické F-35A Lightning II, stroje, které mají F-16 nahradit. Belgie jich objednala celkem 45 a do roku 2030 chce vycvičit 67 pilotů. Jenže program F-35 globálně provázejí problémy: americký GAO dokumentuje tříleté zpoždění bojově způsobilých konfigurací TR-3 kvůli hardwarovým a softwarovým potížím i tisícům chybějících dílů. Brusel jednoduše nemůže F-16 odevzdat rychleji, než jak je dokáže nahradit, aniž by ohrozil vlastní obranyschopnost a alianční závazky.

Důležitý je i rozdíl mezi čísly, která kolují veřejným prostorem. Když se odečte letošních sedm kusů, zbývá 46 strojů, to je číslo, které se objevuje nejčastěji. Celkový belgický plán ale míří k předání všech 53 F-16, jak uvádí The Brussels Times. Rozpor je jen zdánlivý: 46 je zbytek po první dodávce, 53 je celá flotila.

Kde se v tom všem nachází Česko

Česká republika F-16 neprovozuje, a tedy je ani nemůže darovat. Svou roli ale hraje jinde. Armáda ČR zajišťuje výcvik až osmi ukrajinských pilotů v rozsahu 150 letových hodin, přičemž hodnota tohoto příspěvku dosahuje zhruba 32 milionů korun. Mandát běží od ledna 2025 do konce roku 2026. Ukrajinská strana podle českého ministerstva obrany projevila zájem i o simulátory a letouny L-39.

Programové prohlášení české vlády navíc explicitně hovoří o aktivním zapojení do evropského obranného projektu protivzdušné obrany a o důsledném začlenění českého průmyslu do akvizičních projektů. Praha tedy podporu Ukrajiny vnímá nejen jako solidaritu, ale i jako příležitost pro vlastní obranný sektor.

Výcvik jako úzké hrdlo

Stroje bez pilotů nelétají. Proto je klíčové, co se děje na rumunské základně Fetești, kde funguje první evropské výcvikové centrum pro F-16. Rumunsko poskytuje infrastrukturu, Nizozemsko letouny, Lockheed Martin instruktory a údržbu. Rumunský stát legislativně řeší financování výcviku ukrajinského personálu včetně ubytování, stravy, dopravy a paliva. Fetești není symbolická škola, je to reálný zdroj pilotů a techniků.

Přesto Zelenskyj už v srpnu 2024, kdy F-16 na Ukrajině poprvé oficiálně potvrdil, řekl jasně: počet strojů i vycvičených pilotů je stále nedostatečný. Od té doby uplynuly téměř dva roky a situace se zlepšuje, ale limit trvá. Čím rychleji porostou řady vycvičených posádek, tím dříve budou nově dodané stroje skutečně v akci.

Sedm belgických F-16 není samo o sobě strategický zlom celé války. Je to ale další krok v přechodu Ukrajiny na západní letecký standard, přechodu, který Rusko sleduje, veřejně komentuje a zjevně se ho obává. A právě to je možná nejlepší měřítko toho, jak moc tyto stroje znamenají.