Ukrajinci na Donbasu ztrácí klíčovou pevnost. Rusové „krájí“ Konstantinovku jako dort a svírají Liman do kleští

Nejde o jeden dramatický průlom, po kterém se fronta zhroutí přes noc. Je to něco horšího: pomalé, systematické rozřezávání opěrného bodu, jehož pád by otevřel přímou cestu na Kramatorsk. A zatímco se pozornost soustředí na Kostiantynivku, šedesát kilometrů severovýchodně se kolem Lymanu stahuje druhý smyčkový manévr. Rusko zkouší rozlomit přístupy ke slovjansko-kramatorské aglomeraci současně ze dvou stran.

Proč je Kostiantynivka klíčová

Kostiantynivka leží na nejjižnějším konci toho, čemu analytici říkají „pás pevností“, řetězce opevněných měst, který chrání zbývající ukrajinsky kontrolovanou část Doněcké oblasti. Kyiv Independent popisuje silnici Kramatorsk–Družkivka–Kostiantynivka jako logistickou páteř celé obrany. Britská vojenská rozvědka ve svém červnovém hodnocení šla ještě dál: Rusko podle ní vnímá město jako odrazový můstek k dalším útokům hlouběji do doněckého opevněného pásma.

Padne-li Kostiantynivka, další na řadě je Družkivka. A za ní Kramatorsk, faktické hlavní město ukrajinského Donbasu.

Jak vypadá „krájení“ na mapě

Metafora o dortu má konkrétní taktický obsah. Podle Critical Threats postupují na město dvě ruské uskupení:

• Skupina „Bachmut“ tlačí ze severovýchodu přes vesnice Stupočky a Novodmytrivka podél silnice T-0504 směrem k železniční stanici.
• Skupina „Dzeržinsk“ útočí z jihu přes Illinivku do západní a jihozápadní části města.

K 10. červnu dělily přední prvky obou skupin zhruba dva kilometry. Analytický kanál DeepState 16. června popsal situaci jako „nejtvrdší scénář“: ruské síly se snaží dosáhnout severního logistického hrdla a odříznout střed a jih města od zásobování. Reportáž serveru Babel z počátku června doplňuje, že do Kostiantynivky vede prakticky jediná použitelná cesta, silnice H-20, a i ta je pod permanentním dronovým ohrožením. Vozidla se nahrazují pěším přesunem, podél trasy stojí protidronové sítě a na asfaltu leží vraky bezpilotních pozemních prostředků i těla civilních obětí.

Brigádní generál Oleksandr Bakulin 15. června tvrdil, že Rusko zatím nekontroluje žádnou část města pevně a uvnitř operuje asi 123 vojáků v infiltračních skupinách. Je to ukrajinské vojenské hodnocení, které je třeba brát s rezervou, ale ukazuje, že nejde o klasické dobytí blok po bloku. Spíš o postupné škrcení, při kterém město pomalu ztrácí schopnost fungovat jako obranný uzel.

Kleště kolem Lymanu

Šedesát kilometrů severovýchodně se rozehrává druhý manévr. „Kleště“ kolem Lymanu nejsou hotové obklíčení; přesnější je mluvit o polokruhu, který se pomalu stahuje. Už v lednu 2026 o tom mluvil ukrajinský analytik Viktor Trehubov pro Ukrinform: Rusové se snaží vzít Lyman do půlkruhu.

Tlak přichází ze tří směrů:

• Severozápad: přes Drobyševe směrem na Svjatohirsk a silnici Slovjansk–Izjum.
• Jihovýchod: přes Jampil směrem na Mykolajivku.
• Východ až severovýchod: přes Zakitne, Kryvu Luku a Raj-Oleksandrivku.

Cílem není jen Lyman sám. Trehubov v březnu vysvětloval, že pád města by otevřel průchod na Rajhorodok a severní přístup ke slovjansko-kramatorské aglomeraci. Critical Threats ovšem upozorňuje na důležitý rozdíl oproti roku 2022, kdy Lyman poprvé padl do ruských rukou: dnešní ruská výchozí pozice je výrazně méně výhodná. Záměr je podobný, provedení zatím pomalejší.

Dva směry, jeden cíl

Právě v tom spočívá hlavní pointa současného dění na Donbasu. Kostiantynivka a Lyman nejsou dvě izolované bitvy. Jsou to dva klíny mířící na stejný prostor, slovjansko-kramatorskou aglomeraci, jen z opačných stran. Pokud by Rusko prorazilo na obou osách, Slovjansk a Kramatorsk by čelily tlaku ze severu i z jihu současně.

Tempo ale není bleskové. U Kostiantynivky jde podle našeho odhadu spíš o týdny postupného pohlcování než o dny do pádu. U Lymanu se od března do června Rusům nedaří převést obchvatný manévr v rychlý průlom. A celkový obraz války není jednosměrný ruský pochod: Reuters 8. června připomněl, že Ukrajina v roce 2026 získala přes 600 čtverečních kilometrů území a na některých úsecích si drží iniciativu.

Západ zatím reaguje pokračováním podpory. Česká muniční iniciativa běží dál, Německo do ní v červnu přidalo dalších zhruba 7,5 miliardy korun. Otázka není, jestli pomoc proudí. Otázka je, jestli proudí dost rychle na to, aby zásobovací tepna do Kostiantynivky zůstala průchodná a aby se polokruh kolem Lymanu nezavřel.

Silnice H-20 do Kostiantynivky je už teď spíš střelnice než komunikace. Každý den, kdy po ní ještě projede zásobovací konvoj, je den, který Ukrajina kupuje pro obranu celého severního Donbasu.