„Nejdůležitější je sloužit Ukrajině.“ Polák řídil luxusní restauraci v Londýně, teď už 4 roky stojí v první linii proti „orkům“

Čtyři roky a tři měsíce. Tak dlouho už polský dobrovolník Maciej, kterému spolubojovníci říkají „Krakow“, nosí ukrajinskou uniformu. Začínal v 1. mezinárodní legii, dnes slouží jako voják 92. samostatné útočné brigády, jedné z nejtvrději nasazených jednotek celé ukrajinské armády. V rozhovoru pro oficiální web Mezinárodní legie říká větu, která shrnuje celou jeho proměnu: „Nejdůležitější je sloužit Ukrajině.“ A myslí to doslova, návrat do civilu neplánuje ani po válce.

Z Tarnówa přes Londýn do zákopů u Kupjansku

Maciejův příběh nezačíná romantickým gestem idealisty bez zkušeností. V polském Tarnówě vystudoval kuchařský obor, pak sloužil v polských ozbrojených silách. Teprve poté se přesunul do Londýna, kde téměř osm let řídil luxusní restauraci. Vedle toho třikrát vyjel do Ugandy jako zdravotník spolupracující s UNICEF. Když v únoru 2022 Rusko napadlo Ukrajinu, měl za sebou vojenský výcvik, humanitární praxi i jazykovou výhodu: polština a ukrajinština jsou si natolik blízké, že po třech měsících na frontě už rozuměl většině rozhovorů kolem sebe. Sám říká, že pro Poláka je ukrajinština snazší než ruština.

K rozhodnutí odjet přispěly i rodinné kořeny: z matčiny strany má ukrajinský původ, zemi před válkou opakovaně navštěvoval. Pocit, že nemůže stát stranou, proměnil v čin během devíti dnů od začátku invaze.

Kupjansk, Bachmut, Andrijivka: čtyři roky v první linii

Slovo „orkové“ v titulku není redakční nadsázka, ale zavedený frontový slang pro ruské okupanty, který mezi ukrajinskými vojáky zdomácněl. Maciej sám v rozhovoru mluví přímo o ruských vojácích a popisuje konkrétní operace, při nichž proti nim stál.

Nejprve působil v 1. mezinárodní legii. V roce 2023 jeho jednotka operovala pod velením 92. brigády u Kupjansku, později se přesunula k Bachmutu a do okolních vesnic Andrijivka a Klišijivka, míst, která se v průběhu roku 2023 stala synonymem nejtvrdších pozičních bojů celé války. Maciej tam velel četě. Jednu z epizod popisuje s téměř filmovým detailem: voják z jeho čety, který perfektně mluvil rusky, začal na ruské pozice volat, ať přijdou blíž, že nejsou Ukrajinci a dají jim jídlo. Patnáct ruských vojáků tomu uvěřilo, přiblížilo se a vzdalo se. Vítězství nepřinesla palba, ale lest a jazyk.

V prosinci 2025 přestoupil přímo do 92. samostatné útočné brigády. Nešlo o výjimku: ukrajinské ministerstvo obrany v únoru 2026 vysvětlilo, že pěší legijní prapory se integrují do silnějších brigád kvůli lepší logistice, ochraně a přístupu k těžší technice. Maciej říká, že 92. brigáda je profesionální a stará se o své vojáky. Proto zůstal.

Ani žoldák, ani turista: voják se statusem kombatanta

Ruská propaganda zahraniční dobrovolníky na Ukrajině pravidelně označuje za žoldáky. Realita je jiná. Metodika ukrajinského ministerstva obrany výslovně uvádí, že cizinci oficiálně zařazení do Ozbrojených sil Ukrajiny mají status kombatanta; v případě zajetí jim náleží ochrana válečného zajatce podle mezinárodního práva. Služba probíhá na kontrakt, vojenský průkaz slouží zároveň jako pobytový doklad a po účasti v bojových operacích může zahraniční voják získat status válečného veterána se sociálními výhodami. Občanství není automatické, ale služba je oficiálně označována jako „cesta k občanství“.

Maciej není ojedinělý případ. Na stejném webu legie vypráví svůj příběh brazilský dobrovolník „JC“, který přijel v roce 2023 na pozvání ukrajinského kolegy a využil zkušenosti z mírových misí. Motivace se liší, ale sdílený jmenovatel zůstává: vysoká míra osobního rizika a rozhodnutí zůstat.

Český kontext: legální cesta existuje

Podobná cesta je možná i z Česka, ovšem výhradně se souhlasem prezidenta republiky. Podle § 34 branného zákona se žádost podává přes ministerstvo obrany, které ji po projednání s ministerstvem vnitra a zahraničí předkládá hlavě státu. Podle iROZHLASu prezident Petr Pavel v roce 2025 povolil službu na Ukrajině 49 lidem, v roce 2024 čtyřiceti. Za závěr mandátu Miloše Zemana od února 2022 do března 2023 šlo o 132 schválených žádostí. Bez prezidentského souhlasu hrozí trestní stíhání.

Čísla ukazují, že nejde o teoretickou možnost: desítky Čechů touto cestou skutečně prošly.

Proč nechce zpět

Maciej neformuluje svou budoucnost jako návrat. Říká, že si civilní život už neumí představit. Po válce chce zůstat v ukrajinské armádě: na hranici, ve výcviku nováčků, kdekoli bude užitečný. Konkrétní funkce pro něj není podstatná. Podstatná je služba.

Čtyři roky v zákopech u Kupjansku, Bachmutu a Klišijivky z bývalého manažera londýnské restaurace udělaly něco jiného: dlouhodobě integrovaného vojáka pravidelné ukrajinské brigády, který svou zemi už našel.