Bělorusko může padnout bez jediného vojáka: „Stačí dva údery a přestane Rusku dodávat palivo,“ vysvětluje analytik

Když v únoru 2026 Volodymyr Zelenskyj v rozhovoru pro běloruské médium Zerkalo přiznal, že jeho štáb už v roce 2022 zvažoval úder na Mozyrskou rafinérii, nebyla to jen historická poznámka. Byl to signál, že Kyjev přesně ví, kde leží nejcitlivější bod běloruské ekonomiky. A nejen Kyjev: v lednu 2026 investigativní tým Schemy zdokumentoval, že přímo u areálu Mozyrské rafinérie vyrostla nová pozice protivzdušné obrany se systémem Tor. Minsk tedy hrozbu bere smrtelně vážně. Teze, kterou formuluje Jurij Barančik, kandidát politických věd a starší vědecký pracovník Institutu zemí SNS, je přitom překvapivě jednoduchá: stačí vyřadit dva průmyslové uzly a Bělorusko přestane být schopné zásobovat palivem sebe, natož Rusko.

Dva závody, celý sektor

Bělorusko nemá síť rafinerií jako Rusko. Má přesně dvě: Mozyrskou rafinérii na jihu země, necelých čtyřicet kilometrů od ukrajinské hranice, a rafinérii Naftan v Navapolacku na severu. Dohromady zpracovávají veškerou ruskou ropu, která do země proudí ropovodem Družba, a produkují benzín, naftu, letecké palivo i petrochemické polotovary.

Podle analytické zprávy iSANS z února 2026 závisí Bělorusko na Rusku v 87 % svých energetických zdrojů. Domácí spotřeba ropných produktů se pohybuje kolem osmi milionů tun ročně, zatímco v roce 2024 země vyvezla 5,7 milionu tun. Exportní přebytek tedy existuje, a právě ten živí rozpočet, devizové rezervy a schopnost Minsku plnit závazky vůči Moskvě. Když oba závody stojí, není co zpracovávat, není co vyvážet a není z čeho platit.

Padnout neznamená kapitulovat, znamená to přestat fungovat

Slovo „padnout“ v kontextu Barančikovy teze neznamená vojenskou kapitulaci ani obsazení Minsku. Znamená rozpočtově-měnový a palivový otřes, který by režim Alexandra Lukašenka nutil řešit přežití místo podpory ruské války. Ropné produkty patří mezi klíčové exportní položky Běloruska. Polský think-tank OSW ve své analýze z roku 2024 detailně popsal, jak se po západních sankcích běloruský export paliv přesměroval přes ruské přístavy a částečně přímo na ruský trh; prodeje státního koncernu Belněftěchim do Ruska v roce 2022 vyskočily o 55 % na 1,1 miliardy dolarů.

„Bez jediného vojáka“ tedy neznamená bez použití síly. Znamená bez pozemní invaze, bez obsazování území. Mechanismus by byl infrastrukturní: zásah na dvě fixní, známé a neskrytné průmyslové lokality. Žádná partyzánská válka, žádné dobývání měst. Dva cíle, jejichž souřadnice zná každý, kdo otevře satelitní mapu.

Rusko by přišlo o doplňkový zdroj v nejhorší chvíli

Důsledky by neslo i Rusko. A právě teď, v létě 2026, by to bolelo dvojnásob. Ukrajinské drony už systematicky ničí ruské rafinérie; Reuters v červnu 2026 popsal zásah největší moskevské rafinérie Gazprom Něfť, kde poškozená primární jednotka představovala 53 % kapacity závodu. Útoky na ruské rafinérie se od začátku roku zdvojnásobily a vedou k poklesu produkce benzínu, nafty i leteckého paliva.

V této situaci by ztráta běloruského exportního přebytku znamenala další díru v už napjaté palivové bilanci. Moskva by teoreticky mohla Minsk nouzově zásobovat surovou ropou, jenže bez fungujících rafinerií by Bělorusko nemělo kde ji zpracovat. A Rusko samo čelí lokálním nedostatkům. Redundance, kterou má ruská síť desítek rafinerií, v Bělorusku neexistuje. Rusko má zálohy. Bělorusko má úzké hrdlo.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česko není přímým odběratelem běloruských paliv. Od dubna 2025 deklaruje vláda plné zásobování neruskou ropou přes ropovody TAL a IKL; podle statistik MPO šlo v roce 2025 přes tuto západní trasu 92,3 % dovozů. Přímý dopad výpadku běloruských rafinerií na české pumpy by byl minimální. Nepřímý už méně: prohloubení deficitu paliv v regionu by se mohlo promítnout do velkoobchodních cen.

Bezpečnostní rozměr je ale zřetelnější. NATO dnes drží na východním křídle devět mnohonárodních battlegroups, Česko přispívá do jednotek v Lotyšsku, Litvě i na Slovensku. Polský institut PISM v dubnu 2026 upozornil, že běloruská armáda už není jen pasivní logistický doplněk Ruska, prošla dlouhým testem bojové připravenosti a představuje samostatný faktor, který musí aliance sledovat. Destabilizace Běloruska by zvýšila tlak na celé východní křídlo a posílila potřebu alianční přítomnosti v regionu.

Proč Minsk nikdy nediverzifikoval

Otázka, proč se země s deseti miliony obyvatel spoléhá na dva průmyslové areály, má odpověď ve třech vrstvách. Sovětské dědictví dalo Bělorusku dvě velké rafinérie napojené na ruský ropovod, a nikdo nikdy nepostavil třetí. Desetiletí zvýhodněných cen ruské ropy odstranila motivaci hledat alternativy. A po politické krizi roku 2020 a následných sankcích se prostor pro jakoukoli diverzifikaci dramaticky zúžil. Studie o bělorusko-ruských vztazích z roku 2024 připomíná, že rafinace paliv byla pro režim fiskálně klíčová, ale právě proto ji Minsk nikdy nepustil z rukou, a nikdy ji nerozložil do odolnější struktury.

Výsledek je paradox: sektor, na kterém stojí značná část exportních příjmů země, je zároveň jejím nejzranitelnějším místem. Dva závody, dvě souřadnice, jeden dodavatel suroviny. Pro analytika jako Barančik je to rovnice, která se řeší sama.