Ruský jaderný arzenál v roce 2026: Rusko sice vyhrožuje, ale je zastaralý. Většinu hlavic nemá jak dopravit

Květnová zpráva Nuclear Notebook Federace amerických vědců, pracující se stavem k březnu 2026, poprvé podrobně ukazuje propast mezi číslem, kterým Kreml straší, a tím, co je reálně připravené k použití. Přibližně 2 604 hlavic leží ve skladech bez nosičů. Téměř 1 800 z nich patří nestrategickým silám a podle analytiků FAS jsou standardně oddělené od odpalovacích prostředků v centrálních depech. Jinými slovy: papírová síla je obrovská, okamžitá použitelnost podstatně menší. A klíčové modernizační programy, které měly zastarávající nosiče nahradit, nabírají roky zpoždění.

Čísla, která Kreml neříká nahlas

Celkový ruský jaderný inventář FAS odhaduje na 5 420 hlavic, pokud se počítají i vyřazené kusy čekající na demontáž. Vojensky relevantních je oněch 4 400. Jenže rozložení uvnitř arzenálu vypovídá víc než součet:

• Nasazené strategické hlavice: přibližně 1 796, na raketách v silech, na ponorkách a přiřazené bombardérům.
• Strategické hlavice ve skladech: asi 810, záloha, kterou by bylo možné „nandat“ na nosiče, ale v řádu týdnů až měsíců, u raket v silech spíše let.
• Nestrategické hlavice: zhruba 1 794, podle FAS standardně oddělené od nosičů, uložené v centrálních skladištích.

Pro srovnání: americký arzenál čítá asi 3 700 hlavic, z toho přibližně 1 770 nasazených. Nasazené počty obou velmocí si jsou tedy blízké. Rozdíl je v tom, co leží za nimi, a jak rychle se to dá aktivovat.

Nosiče z osmdesátých let a raketa, která pořád nelétá

Zastaralost ruského arzenálu není abstraktní pojem. Ve službě dodnes zůstávají mezikontinentální balistické rakety SS-18 Vojevoda, zavedené v roce 1988, a malý počet SS-19 z roku 1980. Strategické bombardéry Tu-95, jejichž konstrukce sahá do padesátých let, stále tvoří páteř vzdušné nohy triády.

Náhrada měla přijít dávno. Těžká raketa Sarmat měla vstoupit do služby už v roce 2018. K březnu 2026 byla sila u Užuru ve vysokém stupni přestavby, ale žádná raketa nebyla naložena do bojové pohotovosti. Teprve 12. května 2026 Rusko oznámilo úspěšný testovací start, tedy stále fázi ověřování, ne rutinní nasazení.

Podobný příběh píše stealth bombardér PAK DA. Státní letové zkoušky měly proběhnout v únoru 2026. Místo toho se v březnu v Kazani teprve skládal první prototyp určený pro statické pozemní testy. A vzdušná noha triády dostala ještě jednu ránu: po ukrajinské operaci Spiderweb z 1. června 2025 satelitní snímky ukázaly sedm zničených bombardérů Tu-95 a další poškozený. Hmatatelná ztráta, ne papírové zpoždění.

Vyhrožování funguje i s menším arzenálem

Přesto by bylo nebezpečné ruskou hrozbu podceňovat. Nasazená část triády, rakety v silech a na ponorkách, zůstává v pohotovosti a připravená ke startu během minut. Rusko navíc disponuje širokou škálou nosičů schopných nést konvenční i jaderné hlavice, od přesných úderných střel po hypersonické systémy.

Podle Congressional Research Service Rusko „téměř jistě“ nechce přímý vojenský konflikt s USA a NATO. Jaderná signalizace od roku 2022 slouží primárně jako nástroj odstrašení Západu od přímé intervence na Ukrajině. Na to stačí i menší, ale věrohodně nasazená část arzenálu. Politický efekt hrozby je pro Kreml cennější než skutečné použití.

Co zmizelo s New START, a co to znamená pro Evropu

Smlouva New START vypršela 5. února 2026. S ní skončil poslední mechanismus, který umožňoval ověřovat strukturu nasazených ruských sil. FAS výslovně varuje, že bez smluvních dat bude v odhadech z otevřených zdrojů menší jistota. Poslední veřejně dostupná data z New START pocházejí z 1. září 2022.

Teoreticky může Rusko po konci smlouvy navýšit počet nasazených hlavic až o 60 %. Nejrychleji u bombardérů, v řádu hodin až dnů. U ponorek by šlo o měsíce, u raket v silech spíše o roky. Možnost existuje, rychlost závisí na typu nosiče.

Pro Česko a další evropské státy z toho plyne jasný závěr. Česká obranná strategie z roku 2023 říká, že obrana nezačíná na hranicích republiky a že se země připravuje na konflikt s technologicky vyspělým protivníkem vybaveným jadernými zbraněmi. Informace o skutečném stavu ruského arzenálu tento rámec potvrzuje: peníze mají jít do konvenční odolnosti, protivzdušné a protiraketové obrany, CBRN připravenosti a alianční soudržnosti. Ne do paniky z každého Putinova prohlášení, ale ani do falešného klidu z toho, že Sarmat pořád nelétá.

Ruský jaderný arzenál je současně menší hrozbou, než jak ho Kreml prezentuje, a větší hrozbou, než jak ho čte ten, kdo vidí jen zpoždění a sklady. Pravda leží v těch 1 796 hlavicích, které jsou připravené teď.