Ukrajinci už Konstantinovku dlouho neudrží, ale Rusové ji neovládají. Mění se v šedou zónu, což se Kremlu nehodí

Na konci června 2026 vypadá Konstantinovka jako město, které patří všem a nikomu zároveň. Velitel ukrajinského 19. armádního sboru Oleksandr Bakulin 15. června odhadl, že uvnitř města se pohybuje zhruba 123 ruských vojáků, a vzápětí dodal, že Rusko nekontroluje žádnou jeho část. Infiltrační skupiny po jednom, dvou, někdy pěti lidech pronikají do ulic, obsazují zničené budovy, ale nedokážou vyčistit prostor ani vytvořit pevnou linii. Ukrajinská pěchota, drony a útočné skupiny operují ve stejných čtvrtích. Výsledek není klasická fronta. Je to šedá zóna, prostor, kde se nedá bydlet, zásobovat ani vládnout, ale kde se dá zabíjet.

Co znamená „dlouho neudrží“

Žádný spolehlivý zdroj nedává datum pádu Konstantinovky. To ale neznamená, že obrana stojí pevně. Hromadske už 12. června psalo, že nejbližší týdny mohou být rozhodující, a popisovalo slabé nové jednotky, nedostatečné dronové pokrytí a logistiku „ve velmi napjatém stavu“. Reuters 29. června citoval analytika, podle něhož pád města vypadá spíš jako otázka času než jako stabilní obrana na měsíce. Rusové tlačí ze všech stran, z jihu, jihozápadu i východu. Přístupové silnice jsou pod neustálým dronovým dohledem. Zásobování probíhá často pěšky nebo přes bezosádkové prostředky, protože každé vozidlo na silnici z Kramatorska se stává terčem. Reportáž Kyiv Independent z 3. června popsala tuto komunikaci jako „zónu smrti“, dronovou past, kde přežití závisí na rychlosti a štěstí.

„Dlouho neudrží“ tedy neznamená ověřené „padne za týden“. Znamená to, že obrana se dostala do stavu, kdy každý den přináší další průniky, další ztráty a další zhoršení logistiky. A to je trajektorie, která nemá dobrý konec.

Průnik není totéž co ovládnutí

Tady je klíčový rozdíl, který ruská propaganda ráda zamlžuje. CNN a ISW 24. června popsaly situaci jako infiltrace malých skupin, nikoli jako pevně držené linie. Ruští vojáci jsou v centru i na severovýchodě, ale nemají konsolidovanou kontrolu nad žádnou ucelenou částí města. Nemají bezpečné zásobovací trasy dovnitř. Nemají velitelská stanoviště, ze kterých by řídili další postup. Jsou rozptýleni v ruinách a sami čelí ukrajinskému dronovému ohni.

BBC 22. června přinesla výpovědi ukrajinských vojáků, kteří popisovali „prakticky celé město“ jako šedou zónu. Šedá zóna má konkrétní znaky: boje po čtvrtích a sektorech, žádná stabilní přední linie, silnice pod dronovým dohledem obou stran, civilní služby téměř odříznuté. Ve městě podle doněcké oblastní správy zůstávalo kolem 2 500 civilistů, přičemž evakuace i dovoz humanitární pomoci byly označeny za „extrémně obtížné“, protože všechny příjezdové cesty jsou pod palbou.

Srovnání s jinými ukrajinskými městy nabízí důležitý kontext. Avdijivka padla po měsících frontálního sevření a skončila organizovaným ukrajinským stažením, které mělo zabránit obklíčení. Bachmut byl nejdelší a nejkrvavější bitvou své fáze války, dobytý po úplném vyčerpání obránců. Konstantinovka se láme jinak, infiltračně a dronově, zevnitř, bez klasického obklíčení. Je to mezistupeň, který je pro obránce možná ještě zákeřnější.

Proč šedá zóna Kremlu nestačí

Šedá zóna ničí ukrajinskou obranu. Ale Kremlu sama o sobě nedává to, co potřebuje. Konstantinovka je jižní brána do kramatorsko-slavjanské aglomerace, logistický uzel, přes který proudí zásobování celého severního obranného pásu. DeepState výslovně uvádí, že teprve plné převzetí města radikálně změní logistiku ukrajinské obrany a otevře cestu přes Družkivku ke Kramatorsku a Slavjansku.

Dokud je město šedou zónou, Rusko nemá:

• Bezpečné předmostí pro další postup na sever, zásobovací trasy jsou ohrožené stejně jako ukrajinské.
• Čistý propagandistický triumf, nelze prohlásit dobytí města, které stále bráníte po čtvrtích.
• Nástupní prostor pro rozvinutí sil, v šedé zóně se nedá soustředit technika ani vybudovat velitelská infrastruktura.

Jinými slovy: Rusko postupuje, ale postup bez konsolidace je jako klíč, který se zasekl v zámku. Otočit jím zatím nedokáže. A každý den v šedé zóně stojí životy a zdroje, které by Kreml raději investoval do průlomu.

Co bude dál, a proč na tom záleží i Česku

Pokud Konstantinovka padne, nebude to tankový sprint na Kramatorsk. Ale bude to prudké zhoršení celé obranné situace na severním Donbasu. Doněcké úřady už 9. června rozšířily povinnou evakuaci rodin s dětmi na části Slavjansku a Kramatorsku, hrozba tedy dávno přesáhla hranice jednoho města. Reuters zároveň varuje, že i po případném pádu by další ruský postup byl patrně dlouhý a krvavý.

Pro Česko je Konstantinovka argumentem pro pokračování a zrychlení podpory, ne pro novou kategorii závazku. Česká vláda už schválila program pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s alokací miliardy korun ročně a v únoru Zelenskyj s Petrem Pavlem řešili pokračování české muniční iniciativy. Pád dalšího donbaského uzlu by zvýšil tlak na evropskou bezpečnostní architekturu, i když Ukrajina není členem NATO a článek 5 se na ni nevztahuje.

Konstantinovka zatím není dobytá. Ale už není ani bráněná v klasickém smyslu. Je rozbitým prostorem, kde obě strany krvácejí, jen jedna z nich si může dovolit krvácet déle.