Biden nalil Ukrajině přes 200 miliard za 5 měsíců, a zbytek se zasekl. Náměstek ministra války blokuje dalších 330 miliard

Čísla znějí monumentálně. Spojené státy od února 2022 schválily pro Ukrajinu přes 33,5 miliardy dolarů v rámci programu USAI (Ukraine Security Assistance Initiative). Nejsou to peníze poslané přímo do Kyjeva. Jsou to objednávky u amerických zbrojovek: munice, protivzdušná obrana, náhradní díly, služby. K březnu 2026 se z této sumy fyzicky dostalo na Ukrajinu zboží za 19,21 miliardy dolarů, tedy přibližně 470 miliard korun. Zbytek? Ten se nachází v různých fázích byrokratického limbu, kde schválení neznamená objednání a objednání neznamená doručení. A právě tady začíná problém, který sahá daleko za účetní tabulky.

Čtyři vrstvy jednoho dolaru

Aby člověk pochopil, co se v Pentagonu děje, musí rozlišit čtyři kroky, jimiž každý dolar USAI prochází. Nejprve Kongres peníze schválí, to je apropriace. Pak Pentagon uzavře smlouvu s výrobcem, tedy obligaci. Následuje reálná platba za dodané zboží, takzvaný disbursement. A teprve nakonec zbraň fyzicky dorazí na Ukrajinu.

K prosinci 2025 bylo z 33,51 miliardy dolarů obligováno 32,34 miliardy. Vyplaceno ale jen 18,20 miliardy. Rozdíl mezi „objednáno“ a „zaplaceno“ činil přes 14 miliard dolarů, tedy zhruba 340 miliard korun. Papírově objednáno zkrátka neznamená doručeno.

Inspektorská zpráva OAR k březnu 2026 rozložila zbývající sumu takto:

• 13,49 mld. USD – běžící průmyslové zakázky, které se vyrábějí nebo čekají na dodání
• 110 mil. USD – přiděleno, ale bez jediného podepsaného kontraktu
• 910 mil. USD – propadlé pro nové závazky, protože vypršela lhůta k uzavření smluv

Těch 910 milionů je zvlášť hořký detail. Pentagon je nestihl utratit na nové objednávky, a tak pro ně jednoduše zmeškal lhůtu. Účet sice formálně existuje ještě pět let pro dofinancování starších smluv, ale žádnou novou zbraň za něj už Ukrajina nedostane.

Muž, který drží brzdu

Jméno, které se v souvislosti s průtahy objevuje nejčastěji, patří Elbridgi Colbymu. Zastává funkci náměstka ministra obrany USA pro politiku (Under Secretary of Defense for Policy). Není to žádný anonymní úředník. Colby veřejně prosazuje tvrdou prioritizaci amerických zdrojů směrem od Evropy k indo-pacifickému prostoru a požaduje, aby evropští spojenci nesli větší díl nákladů.

Už v létě 2025 Bílý dům podle serveru NOTUS potvrdil Colbyho roli v rozhodnutí pozastavit část dodávek Ukrajině. A jeho linie se promítla i do rozpočtového návrhu Pentagonu pro fiskální rok 2026: USAI tam figuruje s požadavkem nula dolarů. Zdůvodnění? Přeorientování zdrojů a větší sdílení zátěže spojenci.

Ministr obrany Pete Hegseth sice 28. dubna 2026 po slyšení před výborem pro ozbrojené síly Sněmovny oznámil, že 400 milionů dolarů pro fiskální rok 2026 bylo „od včerejška“ uvolněno. Jenže tato částka ležela měsíce bez pohybu. Republikánský senátor Mitch McConnell na slyšení veřejně kritizoval, že peníze „sbíraly prach“ v Pentagonu, a nedostal přímou odpověď, kdo přesně zdržení způsobil. Prstem ale ukázal na policy directorate, tedy přímo na Colbyho oddělení.

Kongres zachránil program, Pentagon ho brzdí

Zajímavý je kontrast mezi dvěma větvemi moci. Zatímco Pentagon chtěl USAI fakticky pohřbít nulovým rozpočtem, Kongres v prosinci 2025 autoritu programu prodloužil až do konce roku 2029 a autorizoval 400 milionů dolarů pro fiskální rok 2026 i 2027. Zákonodárci tedy dali jasný signál: program má pokračovat.

Problém je, že autorizace sama o sobě zbraně nevyrobí. Pokud Pentagon interně zdržuje uvolňování prostředků, neuzavírá smlouvy nebo nepředkládá plány výdajů, schválené miliardy zůstávají číslem v tabulce. Dubnové odemknutí 400 milionů po tlaku kongresmánky Sarah Elfrethové a dalších ukazuje, že bez politického nátlaku se kola netočí.

Co to znamená pro Ukrajinu a pro Evropu

Frontová realita nepočítá s účetními cykly Pentagonu. USAI financuje výrobu a doplňování klíčových schopností: munice, protivzdušné obrany, náhradních dílů. Když se kontrakty zpožďují o měsíce, dopad se neprojeví okamžitě, ale o půl roku později v prázdnějších skladech a řidší palebné podpoře.

Čím pomaleji americký dodavatelský řetězec běží, tím větší tlak padá na evropské spojence. Auditní zpráva k březnu 2026 konstatuje, že partneři a spojenci převzali větší díl bezpečnostní podpory, celkem přislíbili zhruba 130 miliard dolarů. Pro Česko to znamená pokračující tlak na muniční iniciativy, vlastní zbrojní výrobu a sdílení nákladů v rámci NATO.

Ukrajina samotná nemá jak americký akviziční proces urychlit. USAI není ukrajinská pokladna, ale americký nákupní mechanismus. Kyjev může lobovat, tlačit na priority, ale klíč drží Washington. A ten ho zatím otáčí pomalu; někdy záměrně, někdy byrokraticky, vždy ale s reálnými důsledky na bojišti.

Schválené miliardy existují. Jenže mezi razítkem Kongresu a ukrajinskými pozicemi leží propast, kterou jeden náměstek dokáže rozšířit víc, než by se zdálo možné.