„Duchové“ z ukrajinské rozvědky řádili na Krymu. Za noc odrovnali Rusům radar a tři vlaky s palivem už na frontu nedojely

Když se nad Krymem setmí, začíná směna jednotky, které Ukrajinci říkají „Prymary“, tedy Duchové. Jde o speciální dronovou formaci Hlavní zpravodajské správy ukrajinského ministerstva obrany (HUR), která se od loňska systematicky zaměřuje na to, co ruská armáda na poloostrově potřebuje nejvíc: oči protivzdušné obrany a tepny zásobování. Červnová bilance, kterou tisková služba HUR zveřejnila 29. června, ukazuje, že obojí dostalo tvrdou ránu. Zničený radar Kasta-2E2, šest palivozásobovacích vozidel, dvě nákladní lokomotivy, tři palivové cisternové vozy a zasažená technika na železničním ešelonu, to vše během jediného měsíce. A důsledky se už projevují daleko za frontovou linií.

Kdo jsou „Duchové“ a proč se jich Rusové bojí

Jednotka Prymary není žádná improvizovaná partyzánská buňka. HUR ji veřejně představila už v létě 2025 jako organickou speciální formaci zaměřenou na přesné dronové údery proti vysoce hodnotným cílům. Od té doby si na Krymu připsala seznam zásahů, který by stačil na celou brigádu: radary systému S-400, protiletadlový systém Pancir-S1, přehledový radar Něbo-U, vrtulníky Mi-8 a Ka-27, stíhačku MiG-29 na letišti Kača, hlídkovou loď, výsadkové čluny i dva velké výsadkové koráby.

Operátoři Duchů podle HUR analyzují trasy, studují rozmístění ruské protivzdušné obrany a prostředků elektronického boje, kombinují útočné drony s návnadami a nikdy neopakují stejnou misi. Dosah jejich strojů údajně přesahuje 3 500 kilometrů. Každý úder je noční, každý je jiný. Proto je pro ruskou obranu tak těžké se na ně připravit.

Oslepený radar a přerušené tepny

Mezi červnovými cíli vyčnívá radar Kasta-2E2 (vojenské označení 39N6E). Podle technické karty americké armády jde o mobilní trojrozměrný přehledový radar specializovaný na detekci nízko a extrémně nízko letících cílů, tedy letadel, vrtulníků, dronů i střel s plochou dráhou letu. Dosah 5 až 150 kilometrů, strop šest kilometrů. Právě ta vrstva vzdušného prostoru, v níž Ukrajina nejčastěji útočí.

Kasta není hlavní strategický mozek ruské protivzdušné obrany, ale taktický senzor, bez kterého obránci přicházejí o včasné varování před tím, co je zabíjí. Když HUR v dubnu zničila jiný radar (Podljot-K1), vyčíslila jeho hodnotu na zhruba 125 milionů korun. U Kasty cenu nezveřejnila, ale princip je stejný: každý zničený radar znamená slepé místo, které musí Rusko zaplnit dalším kusem. A dostat ho bezpečně na Krym je čím dál těžší.

Železniční část bilance je stejně výmluvná. Už v dubnu Duchové provedli pět přesných úderů do jedoucích vojenských nákladních vlaků převážejících techniku a palivo. V červnu přibyly dvě zničené lokomotivy a tři palivové cisterny. Palivo z těchto zásahů se na frontu jednoduše nedostalo. A šest zasažených palivozásobovacích vozidel ukazuje, že Duchové nemíří jen na koleje, ale na celý řetězec od skladu po frontu.

Krym bez paliva: pumpy vysychají, život se omezuje

Ukrajinská tvrzení o zásazích by šlo odbýt jako válečnou propagandu, kdyby je nepotvrzovala nezávislá svědectví. Reuters 11. června popsal situaci na Krymu bez příkras: čerpací stanice bez paliva, cisternové vozy, které nedojíždějí do Sevastopolu, a závislost poloostrova na silničních a železničních trasách ze severu, protože dřívější zásobování po moři přes terminál ve Feodosii bylo po dubnovém úderu přerušeno.

O dvanáct dní později Reuters přidal další díl skládačky: Rusko zvažovalo zákaz exportu motorové nafty, uvažovalo o nouzových dovozech paliva a úřady v Sevastopolu zaváděly omezení veřejného života, tedy zkrácený provoz obchodů, utlumené pouliční osvětlení a prioritní zásobování bezpečnostních složek pohonnými hmotami. Civilní Krym začal platit za vojenskou logistiku, která selhává.

Kontext je přitom ještě širší. Duchové v dubnu vyřadili poslední železniční trajekt Slavjanin v Kerčském průlivu, plavidlo, které na Krym vozilo palivo, maziva, výzbroj i techniku. Zasáhli ropný zásobník ATAN, hangáry stíhaček Su-24 a Su-30, námořní senzory. Nejde o izolované špendlíky na mapě, ale o systematické škrcení všech cest, jimiž Krym dýchá.

Proč to bolí víc než jednotlivé exploze

Klíč k pochopení kampaně Duchů není v počtu shořelých vozidel. Je v tom, že Rusko na Krymu přichází současně o dvě věci, které se vzájemně chrání: senzory, které mají odhalit útočící drony, a logistiku, která má zásobovat jednotky bránící ty senzory. Vzniká spirála, v níž každá další ztráta zhoršuje schopnost zabránit ztrátě příští.

Ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov to 17. června řekl přímo: existuje „přímá korelace“ mezi intenzitou úderů do logistiky a počtem ruských útočných operací na frontě. Podle něj Ukrajina v prvních čtyřech měsících roku 2026 zkontraktovala třikrát více dronů středního dosahu pro azovsko-krymský směr než za celý rok 2025. Tempo se zrychluje.

Rusko samozřejmě může Kastu nahradit, je to mobilní systém, rozvinutí trvá dvacet minut. Lokomotivu lze přisunout v řádu dnů. Jenže bezpečně dostat cokoli na Krym vyžaduje trasy, které Duchové souběžně rozbíjejí, a protivzdušnou obranu, kterou souběžně oslepují. Náhrada jednoho kusu neřeší systémový problém.

Co z toho plyne pro Evropu

Kampaň na Krymu není jen ukrajinská záležitost. Česká Bezpečnostní rada státu v lednu 2026 výslovně uvedla, že chce čerpat zkušenosti z Ukrajiny pro obranu kritické infrastruktury proti dronovým útokům. Důvod je zřejmý: relativně levné a středně drahé drony dokážou systematicky rozbíjet logistiku a klíčovou infrastrukturu i v hlubokém týlu, a to, co Duchové předvádějí na Krymu, je v podstatě učebnicová ukázka.

Krym přestal být bezpečnou zadní základnou ruské armády. Stal se logistickým uzlem, který Rusko musí bránit za cenu stále větších zdrojů, zdrojů, které pak chybí jinde. A Duchové se každou noc vracejí.