„Ukrajina válčí tisíc kilometrů od fronty.“ Muž, který zdecimoval strategické bombardéry, teď rozebírá celé Rusko

Valerij Borovyk sedí v Kyjevě, Dnipru nebo Lvově (záleží na dni) a ovládá drony, které startují stovky až tisíce kilometrů daleko. Není to metafora. Je to popis práce, kterou dělá jeho firma First Contact a kterou on sám veřejně prezentuje jako budoucnost ukrajinské obrany. Bojový veterán, zakladatel firmy a spoluautor dronu Osa, jenž se podle jeho vlastních slov i firemních materiálů stal jedním z nástrojů operace Pavučina, koordinovaného úderu na ruské strategické letectvo v červnu 2025. Když říká, že Ukrajina „válčí tisíc kilometrů od fronty“, nemluví o ambici. Mluví o tom, co už proběhlo.

Co byla operace Pavučina

Příprava trvala podle prezidenta Zelenského přes rok a půl. Princip byl elegantně prostý: malé úderné drony ukryté v maskovaných modulech na nákladních autech se přiblížily těsně k ruským vojenským letištím a startovaly z bezprostřední blízkosti. Klasická protivzdušná obrana, navržená proti raketám a letounům přilétajícím z dálky, na to nebyla připravená. Podle analýzy CSIS drony komunikovaly přes 4G/LTE sítě se záložními šifrovanými kanály a autopilotní stabilizací; operátor mohl sedět klidně na druhém konci Ukrajiny.

Cíle ležely v hloubi Ruska. Základna Olenja na Kolském poloostrově asi 1 900 kilometrů od ukrajinských hranic. Základna Belaja v Irkutské oblasti, přes 4 000 kilometrů. Na obou stály strategické bombardéry Tu-95MS, Tu-22M3 a vzácné letouny včasné výstrahy A-50. Tedy stroje, z nichž Rusko odpaluje řízené střely na ukrajinská města.

Ukrajinský prezidentský web po operaci uvedl 41 zasažených vojenských letadel, zásah 34 procent ruských nosičů střel s plochou dráhou letu a škodu přesahující 175 miliard korun. To je oficiální ukrajinský nárok. Nezávisle jej potvrdila agentura AP, která na satelitních snímcích samotné Belaji identifikovala nejméně sedm zničených bombardérů, tři Tu-95 a čtyři Tu-22M. Sedm strategických letounů na jedné základně. To je ztráta, kterou Rusko nedokáže jednoduše nahradit, protože výrobní linky na tyto typy už dávno neběží v původním tempu.

Muž za dronem Osa

Borovyk není tajemný velitel celé operace; přesné velitelské rozdělení Pavučiny zůstává neveřejné. Je ale jedním z veřejně známých architektů její technologické části. V rozhovoru pro Radio NV popsal, jak bezpečnostní služby vybraly jeho firmu a dron Osa pro práci na operaci. Osa nesla bojovou část ze dvou bloků po 800 gramech a disponovala více komunikačními kanály, kombinací LTE, satelitu a mesh sítí.

Co je ale podstatnější než jedna operace, je to, co Borovyk tlačí dál. V sérii rozhovorů a autorských textů z jara 2026 rozvinul koncept, který nazývá „dálkovou válkou dronů“. Jádro myšlenky: rozmístit po území síť odpalovacích boxů (takzvaných fly-boxů) s drony připravenými ke startu. Operátor nemusí být fyzicky přítomen. Sedí v bezpečném městě a řídí stroj přes zabezpečené datové spojení. Jeden člověk tak může postupně obsluhovat více platforem na různých úsecích fronty nebo hluboko v týlu protivníka.

Nejde přitom o teorii. Ukrajinská firma Wild Hornets v dubnu 2026 veřejně předvedla dálkové řízení interceptorového dronu na vzdálenost 2 000 kilometrů. A platforma Brave1, ukrajinský státní akcelerátor obranných technologií, už popisuje systémy, kde software automatizuje 95 procent procesu zachycení cíle a člověk pouze potvrzuje zásah.

Rozklad ruského bezpečného týlu

Když Borovyk mluví o „rozebírání Ruska“, nemyslí tím obsazování území. Myslí rozklad iluze bezpečného týlu. Ruské strategické letectvo parkovalo tisíce kilometrů od fronty právě proto, že tam mělo být nedosažitelné. Nebylo. Ruské rafinerie zásobující válečnou mašinerii stály hluboko ve vnitrozemí. Zelenskyj v červnu 2026 oznámil, že mezi lednem a květnem téhož roku ukrajinské síly zasáhly 15 ruských rafinerií.

Asymetrie je přitom drtivá. Dron Osa stojí řádově tisíce dolarů. Strategický bombardér Tu-95MS desítky až stovky milionů. Jeden levný bezpilotní prostředek dokáže vyřadit platformu, jejíž nahrazení trvá roky, pokud je vůbec možné. Analytici z Carnegie Endowment popisují ukrajinský model jako distribuovaný a adaptabilní: těsná vazba mezi frontovými jednotkami a malými výrobci, rychlá iterace, improvizace povýšená na systém. Rusko naproti tomu buduje centralizovaný, státem řízený dronový ekosystém s důrazem na masovou produkci a postupnou autonomii. Oba modely se vyvíjejí. Ale ukrajinský je rychlejší v reakci, a právě rychlost rozhoduje.

Council on Foreign Relations v červnu 2026 přímo spojil škálování ukrajinských dronových operací s ukrajinskými územními zisky z února téhož roku. Odhady hovoří o výrobě čtyř milionů robotických a autonomních systémů v roce 2025 a pěti až šesti milionů v roce 2026. To už není partyzánská improvizace. To je průmyslová válka vedená jiným způsobem.

Co si z toho bere Česko

Armáda České republiky sleduje ukrajinskou dronovou revoluci pozorně a reaguje konkrétně. V červnu 2026 otevřela v Písku první profesionální výcvikové středisko pilotů bezpilotních letounů. Od ledna 2027 má vzniknout specializovaný experimentální subjekt pro validaci nových technologií. Cvičení DRON SHIELD probíhá s vazbou na NATO.

Ministerstvo obrany v dubnu 2026 oznámilo pět zakázek na téměř tři tisíce dronů s dodáním do roku 2028 a současně posiluje protidronovou ochranu systémem PLESS pro elektronický boj. Formulace, kterou české ministerstvo obrany použilo, „chceme nahradit vojáka na bojišti technologiemi“, je téměř doslovná parafráze toho, co Borovyk prosazuje na Ukrajině.

Válka, která se řídí z obýváku

Borovyk svůj koncept otevřeně nabízí i jako nástroj změny mobilizační logiky. Pokud může člověk bojovat z kanceláře v Kyjevě, rozšiřuje se okruh lidí, kteří jsou schopni a ochotni sloužit, včetně těch, pro které je fyzická přítomnost na frontové linii nepředstavitelná. Sám ale přiznává, že dálkoví operátoři nenahradí pěchotu ani klasické jednotky. Jde o doplnění, ne o náhradu.

Podmínky pro škálování jsou přitom náročné: síť fly-boxů po celém území, stabilní a záložní spojení, automatizace, jednotná správa boje, průběžné testování. Veřejný harmonogram neexistuje. Plošné pokrytí celé fronty je spíš střednědobý projekt. Ale princip už funguje, a Rusko to ví.

Před dvěma lety parkovaly strategické bombardéry čtyři tisíce kilometrů od Ukrajiny v přesvědčení, že jsou v bezpečí. Dnes jsou trosky. A muž, který k tomu přispěl, už plánuje, jak stejnou logiku aplikovat na každý kilometr fronty.