„Nejlepší operace FSB za 30 let.“ Varšava tvrdí, že má Kreml v Kyjevě svého agenta, a veřejně ho jmenuje

Dne 8. července 2026, na okraj summitu NATO v Ankaře, Sikorski reagoval na rozhovor, který den předtím poskytl šéf kanceláře ukrajinského prezidenta Kyrylo Budanov serveru RBC-Ukraine. Budanov v něm mluvil o „ultimátech“ ze strany Polska a o „nezralých eskalačních krocích“ Varšavy. Sikorského odpověď přes agenturu PAP byla stručná a ostrá: je lepší „tonovat emoce“, protože takové výroky ničí společný strategický zájem odporu proti ruskému imperialismu. Mezi řádky polský ministr naznačil něco ještě tvrdšího, že konkrétní ukrajinská rétorika je pro Kreml hotovým produktem, který nemusel ani vyrobit. Stačilo ho jen sebrat.

Tři data, jedna osa

Celý spor má přesnou chronologii, ve které se tři momenty řetězí jako dominové kostky.

26. května 2026 prezident Zelenskyj podepsal dekret č. 440/2026, kterým jednotce speciálních operací „Pivnič“ přiznal čestný název „jménem Hrdinů UPA“. V Polsku, kde Ukrajinská povstalecká armáda zůstává synonymem volyňského masakru desítek tisíc civilistů, to vyvolalo okamžitou vlnu hněvu.

7. července 2026 Budanov v rozhovoru pro RBC-Ukraine eskaloval. Místo diplomatického ztišení mluvil o polských „ultimátech“ a „nezralých krocích“. Jazyk, který zněl spíš jako odpověď protivníkovi než spojenci.

8. července 2026 Sikorski odpověděl veřejně a jmenovitě. Neřekl, že Budanov je agent FSB v klasickém zpravodajském smyslu. Řekl něco politicky možná ještě nebezpečnějšího: že takové výroky dělají práci za Moskvu, aniž by Moskva musela pohnout prstem.

O tři dny později, 11. července, Polsko připomnělo Národní den památky obětí volyňského zločinu. Premiér Donald Tusk oznámil stavbu Zdi paměti obětí válek 20. století na Ukrajině a zdůraznil, že paměť nemá sloužit nenávisti, ale nesmí být ani přehlížena.

Proč Varšava mluví o „operaci FSB“

Přesné znění citátu o „nejlepší operaci FSB za 30 let“ se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat jako doslovnou větu. Jde o interpretační rámec, který Sikorski a další polští představitelé budují kolem jedné teze: Moskva vzala existující, emočně výbušný spor o Volyň a UPA a proměnila ho v nástroj proti polsko-ukrajinskému partnerství. Nemusela nic vymýšlet. Stačilo přiživit.

A přiživovala. Analytici z Detector Media zdokumentovali, že mezi 1. a 6. červencem 2026 proběhla koordinovaná ruská informační operace zaměřená právě na téma Volyně a Bandery. Šířily se neověřené i přímo falešné materiály, cíleně do polského i ukrajinského informačního prostoru. Kreml nepotřeboval agenta s kufříkem. Potřeboval jen, aby si dvě spojenecké země začaly ubližovat samy.

Budanov v tomto rámci není obviněn ze špionáže. Je ale veřejně označen za aktéra, jehož slova Moskva okamžitě použila jako munici. A právě to je jádro Sikorského argumentu: nejde o to, zda Budanov vědomě pracuje pro Kreml. Jde o to, že výsledek je stejný, jako kdyby pracoval.

Krize, ne rozchod

Bylo by snadné číst celou situaci jako začátek konce polsko-ukrajinského spojenectví. Fakta ale ukazují něco složitějšího.

Tusk 23. června 2026 veřejně prohlásil, že „nepřiloží ruku k podsycování napětí“ v polsko-ukrajinských vztazích. O dva týdny později, 7. července, zopakoval, že je v zájmu Polska, aby Ukrajina tuto válku neprohrála. Současně ale tvrdě trval na tom, že „nikdo nemůže zlehčovat naši citlivost“ k historické paměti.

Kyjev signály částečně zachytil. Již 3. července 2026 poslal do Varšavy takzvaný „antikrizový balík“ kroků, který měl napětí zmírnit. Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha zdůraznil „společného nepřítele Rusko“ jako důvod k deeskalaci.

Jenže polská domácí scéna tlačí jiným směrem. Jarosław Kaczyński z PiS na výročí volyňského masakru prohlásil, že Ukrajina nemůže vstoupit do EU „s břemenem banderismu“. Konfederacja šla ještě dál: „Historická pravda nemůže být předmětem vyjednávání.“ Tuskova koalice tak balancuje mezi dvěma ohni, nechce vypadat měkčeji než opozice, ale nechce ani spálit mosty, které sama stavěla.

Evropský rozměr: spor přetéká z Varšavy do Bruselu

Tohle už dávno není jen bilaterální polsko-ukrajinská hádka. Evropský parlament 8. července 2026 výslovně uvedl, že přejmenování vojenské jednotky po UPA podkopává dobré sousedské vztahy. Současně ale nepřestal podporovat ukrajinskou evropskou cestu.

Pro tempo přístupových jednání je klíčové, že Rada EU 15. června 2026 otevřela první přístupový cluster „fundamentals“ a sama uvedla, že pokrok právě v něm určuje celkové tempo negociací. Evropská rada o čtyři dny později potvrdila „neochvějnou podporu“ Kyjevu v takzvaném merit-based režimu, tedy na základě reálných reforem, ne politických sympatií.

Spor o Volyň sám o sobě přístupový proces nezablokuje. Ale dává členským státům, včetně České republiky, politický argument pro přitvrzení podmínek. A pro Moskvu je to přesně ten druh tření, který nepotřebuje žádného agenta. Stačí, když si spojenci začnou komplikovat cestu sami.

Pro Česko je riziko spíš nepřímé: že se do středoevropského prostoru přelije tvrdší historicko-identitární rétorika, která oslabí domácí podporu pro Ukrajinu a usnadní ruské vlivové operace. Mechanismus je známý. A funguje.

Co z toho plyne

Varšava netvrdí, že Kyjev přeběhl na stranu Moskvy. Tvrdí něco subtilnějšího a v jistém smyslu nebezpečnějšího: že část kyjevské rétoriky už Moskva používá jako hotový produkt, který nemusela vyrobit. Budanov není obviněn z toho, že by nosil rozkazy z Lubjanky. Je veřejně označen za člověka, jehož slova dopadla přesně tam, kam by je Kreml chtěl nasměrovat.

Polsko-ukrajinské spojenectví tím nekončí. Ale poprvé se o něm mluví jazykem, který ještě před rokem neexistoval.