6 balistických raket zasáhlo Kyjev a obrana jen přihlížela. PAC-3 už došly a PAC-2 na Iskandery nestačí

Krátce po půlnoci se nad ukrajinskou metropolí rozezněly sirény. Rusko vypustilo salvu osmi balistických střel typu Iskander-M a S-400 v režimu útoku na pozemní cíle. Ukrajinské letectvo ve své ranní bilanci oznámilo pět zničených střel, jeden potvrzený zásah balistickou raketou a dvě další střely, jejichž osud se ještě prověřoval. Starosta Vitalij Kličko hlásil požáry dvou skladů a poškozenou školu. Kyjevská policie v Darnyckém rajonu zajistila bojovou část a fragmenty střely S-400 přímo na území průmyslového podniku. Pět sestřelů z osmi, to zní jako solidní výsledek. Jenže ještě před dvěma týdny, 6. července, Ukrajina nedokázala zničit ani jednu z 23 balistických střel. A právě ta propast mezi „pěti z osmi“ a „nulou z dvaceti tří“ vypráví příběh o obraně, která funguje, dokud má čím střílet.

Proč obrana „jen přihlížela“, a přitom střílela

Formulace o přihlížející obraně neznamená, že protivzdušné systémy mlčely. Znamená něco horšího: i když zasáhly, nedokázaly pokrýt celou salvu. Balistická střela Iskander letí po snížené trajektorii, v terminální fázi manévruje přetížením až 30 g a na reakci nechává obraně řádově desítky sekund. Proti takovému cíli potřebujete interceptor, který ho trefí přímo, kinetickým nárazem, bez spoléhání na střepinový účinek hlavice.

Přesně to umí PAC-3 MSE. A přesně těch střel má Ukrajina kritický nedostatek. Poradce ukrajinského velení Serhij Beskrestnov začátkem července pro Reuters uvedl, že zásoby patriotových střel určených proti balistickým cílům jsou „fakticky vyčerpané“. Zelenskyj 6. července veřejně mluvil o nedostatku zbraní proti ruskému balistickému teroru. O pět dní později označil Kyjev za primární cíl ruských balistických úderů.

Že se 14. července přece jen podařilo pět střel zničit, naznačuje, že obránci buď sáhli do posledních rezerv, nebo využili kombinaci dostupných prostředků. Ale garantovat pokrytí při větší salvě už nedokážou.

PAC-3 versus PAC-2: proč nejde jen vyměnit štítek

Systém Patriot používá dva zásadně odlišné typy střel a jejich záměna není otázkou logistiky, nýbrž fyziky.

PAC-3 MSE je vysokorychlostní interceptor konstruovaný metodou přímého zásahu (hit-to-kill), střela musí balistický cíl trefit přímo, bez detonace vlastní hlavice v blízkosti. Americký Senát ho v podkladech popisuje jako prostředek schopný ničit taktické balistické cíle dříve, na větší vzdálenost a s vyšší účinností než cokoli předchozího v rodině Patriot.

PAC-2/GEM-T je modernizovaná starší střela. Výrobce RTX na svém webu uvádí „zlepšenou schopnost proti taktickým balistickým střelám“, ale výslovně dodává, že funguje „jako doplněk k PAC-3″. Proti letounům, dronům a střelám s plochou dráhou letu obstojí. Proti Iskanderu, který v posledních sekundách letu prudce manévruje, je to jiná disciplína. PAC-2 spoléhá na střepinovou hlavici a přiblížení, jenže u cíle letícího rychlostí přes 2 km/s a měnícího směr přetížením 30 g je „přiblížení“ často nedostatečné.

Redakční zkratka: PAC-2/GEM-T pomůže odlehčit baterii, ale není rovnocennou náhradou za PAC-3 při obraně proti moderní balistické salvě.

Proč doplnění zásob není otázka týdnů

Nejrychlejší cestou k nápravě jsou existující zásoby u spojenců, přesun střel ze skladů americké armády nebo dalších uživatelů systému Patriot. Jenže právě tady naráží Ukrajina na dvojí problém.

Za prvé, válka s Íránem. Už v březnu 2026 Reuters upozornil, že americký konflikt s Teheránem odklání prostředky protivzdušné obrany a zhoršuje dodávky pro Ukrajinu. AP 14. července potvrdila, že munice pro Patriot je v krátkém stavu právě kvůli íránské frontě. Americká armáda sice v dubnu 2026 zadala kontrakt na urychlenou výrobu PAC-3 MSE, ale jedna střela se vyrábí přibližně 24 měsíců, její motor asi 30 měsíců.

Za druhé, licenční výroba na Ukrajině, o které se mluví jako o dlouhodobém řešení, je podle AP otázkou minimálně 18 až 24 měsíců jen k rozběhnutí pilotní linky. Raytheon sice v dubnu oznámil přímé dodávky GEM-T pro Ukrajinu a v Německu se rozšiřují výrobní kapacity, ale to řeší doplňkovou vrstvu, nikoli jádro problému, kterým je nedostatek PAC-3.

Tempo ruských balistických útoků zkrátka předbíhá tempo, jakým spojenci dokážou protiváhu vyrábět a dodávat.

Co to znamená pro Kyjev, a pro debatu v Evropě

Pro obyvatele Kyjeva roste riziko s každou nocí. Balistické střely dávají kratší reakční čas než drony nebo řízené střely. Městská správa doporučuje okamžitý přesun do krytu po siréně, sledování mapy úkrytů v aplikaci Kyiv Digital a dodržování „pravidla dvou stěn“ jako krajního řešení. Praktická rada, která se v posledních měsících objevuje stále častěji: mít doma hasicí přístroj.

V širším evropském kontextu útok posiluje argument, že protivzdušná obrana je klíčovou oblastí současných konfliktů. Česká republika se ve své podpoře Ukrajiny soustředí především na velkorážovou munici a zprostředkování nákupů; protivzdušnou obranu jako prioritu přenechává Německu. Zkušenost z Kyjeva ale ukazuje, že debata o evropské průmyslové kapacitě v oblasti PVO se bude muset zrychlit.

Kolísavá obrana jako nový normál

Noc ze 13. na 14. července nebyla ani úplným selháním, ani úspěchem. Byla přesným obrazem situace, v níž se ukrajinská protivzdušná obrana nachází: funguje, dokud má čím střílet, a její schopnost kolísá salvu od salvy podle toho, kolik interceptorů zrovna zbývá. Podle AP šlo o první případ po téměř dvou týdnech, kdy Ukrajina vůbec oznámila sestřely balistických střel. Dva týdny ticha, pak pět zásahů z osmi, a nikdo neví, jak bude vypadat příští noc.

Rusko nemusí vyvíjet novou zbraň. Stačí mu posílat Iskandery rychleji, než Západ stíhá dodávat střely, které je zastaví.