„Rusko nepotřebuje jaderné zbraně, aby zničilo Ukrajinu. Konvenční arzenál nám bohatě stačí,“ kasají se Rusové

Noc z 5. na 6. července 2026. Nad Ukrajinou se objevilo 68 střel a více než 350 dronů různých typů, balistické rakety, řízené střely Kalibr, klouzavé pumy i proudové verze íránských Šáhedů. Ukrajinská protivzdušná obrana podle prezidentské kanceláře v Kyjevě sestřelila všech šest Kalibrů a 31 z 33 řízených střel. Byl to jeden z nejmasivnějších konvenčních úderů za celou válku, a zároveň živá ukázka toho, co Moskva myslí, když říká, že jaderné zbraně nepotřebuje. Jenže mezi palebnou silou a schopností vyhrát válku leží propast, kterou Rusko za více než čtyři roky nedokázalo překonat.

Putinova linie: „Jaderné zbraně nejsou potřeba“

Základ dnešní ruské rétoriky položil přímo Vladimir Putin. V červnu 2024 na Petrohradském ekonomickém fóru prohlásil, že Rusko nemá potřebu použít jaderné zbraně k vítězství na Ukrajině, protože taková situace podle něj nenastala a ruské ozbrojené síly „zvyšují efektivitu“. Nešlo o výrok propagandisty z televizního studia, mluvil prezident jaderné velmoci na klíčové ekonomické konferenci.

Od té doby tuto linii podpírá celý státní aparát. Ministr obrany Andrej Bělousov v prosinci 2025 tvrdil, že dodávky zbraní a munice do vojsk vzrostly meziročně o třetinu a že potřeby armády v letectvu, vrtulnících i dělostřelectvu jsou „prakticky pokryty“. Státní agentura TASS na začátku roku 2026 citovala plány na dodání více než 310 tisíc kusů techniky a zhruba 21 milionů kusů munice jen za jediný rok. Čísla působí drtivě. Ale Putin sám v dubnu 2025 přiznal, že Rusku stále chybí některé zbraně, zejména drony. Sebevědomá rétorika tedy stojí na reálné průmyslové kapacitě, ale zároveň zakrývá mezery, které přiznává i Kreml.

Co všechno tvoří ten „konvenční arzenál“

Když Moskva mluví o dostatečné konvenční síle, má na mysli konkrétní balík:

• Balistické a řízené střely – Kalibr (dostřel přes 1 500 km), Iskander-M (asi 500 km), hypersonický Kinžal (údajně přes 2 000 km) a strategické střely Ch-101 s plochou dráhou letu.
• Útočné drony – Geraň-2, ruská licence íránského Šáhídu-136, s doletem kolem 2 500 km a nízkou cenou kolem 500 tisíc korun za kus. K tomu tisíce malých FPV dronů pro taktické útoky na pěchotu a techniku.
• Dělostřelectvo – stále páteř ruské palebné síly, od 152mm houfnic po 240mm minomety Ťulpan. Roční plán na 21 milionů kusů munice je primárně dělostřelecký.
• Letectvo a vrtulníky – bombardéry Tu-22M3, víceúčelové Su-34 a bitevní vrtulníky Ka-52 Aligátor, ruský protějšek amerického AH-64 Apache.
• Útočná pěchota – malé skupiny podporované obrněnci, nasazované v takzvaných „masových útocích“ na úzké úseky fronty.

Jenže ukrajinská sankční kancelář začátkem července 2026 novinářům ukázala zahraniční komponenty nalezené v troskách Šáhedů, ale i ve střelách Zirkon, Kinžal a Ch-101. Ruský „soběstačný“ arzenál zůstává závislý na dovozových technologiích, čipech, navigačních modulech, senzorech. Každá zpřísněná sankce tento řetězec ohrožuje.

Fronta, která nepotvrzuje ruské sebevědomí

Realita na zemi vypráví jiný příběh, než jaký servíruje Kreml. Analytický projekt DeepState, jehož data přebírá Interfax-Ukraine, v červenci oznámil, že Rusko sice v červnu 2026 obsadilo zhruba 84 čtverečních kilometrů, ale po započtení ukrajinských zisků mohlo skončit v čisté záporné bilanci území, podruhé v řadě.

Dne 14. července 2026 DeepState hlásil, že ukrajinské síly zatlačily ruské jednotky u čtyř obcí v oleksandrivském směru: Sičneve, Maliivka, Novoheorhiivka a Zaporižžja, na styku Doněcké, Dněpropetrovské a Záporožské oblasti. Nešlo o ojedinělou epizodu. Už v květnu Institut pro studium války (ISW) zaznamenal, že Ukrajina převzala taktickou iniciativu a osvobodila několik sídel v západní Záporožské oblasti. V červnu ISW popsal ukrajinské zisky u Rodynského severně od Pokrovsku a širší tlak na ruskou logistiku v jižní části fronty.

Rusko se navíc opakovaně uchyluje k přehnaným tvrzením. Začátkem července prohlásilo, že obsadilo Kostjantynivku, Ukrajina to popřela a nezávislé mapování kontrolu nepotvrdilo. Mezi propagandistickým oznámením a ověřitelnou realitou zeje stále větší trhlina.

Čísla, která mluví jasněji než Kreml

Americké Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) v červencovém briefu odhadlo ruské ztráty od února 2022 do léta 2026 na přibližně 625 tisíc padlých, raněných a nezvěstných. Tempo ruského postupu v první polovině roku 2026 se podle téhož zdroje pohybovalo kolem 50 až 90 metrů denně. Pro srovnání: při takovém tempu by dobytí zbytku Doněcké oblasti trvalo roky, ne měsíce.

CSIS popisuje takzvanou „zónu smrti“ o hloubce 20 až 40 kilometrů, v níž drony, dělostřelectvo a miny činí jakýkoli pohyb extrémně nákladným. Právě v této zóně se ruská pěchota pokouší o průlomy, a právě zde hoří většina z těch stovek tisíc obětí. Šéf americké Národní správy pro jadernou bezpečnost (NNSA) Brandon Williams v červnu 2026 ruské jaderné výhrůžky přímo interpretoval jako projev slabší důvěry ve vlastní konvenční síly: velmoc, která by si konvenčně věřila, by nemusela neustále připomínat svůj jaderný arzenál.

NATO a Česko: odpověď činy, ne slovy

Západ na ruskou rétoriku reaguje institucionálně. Summit NATO v Ankaře ve dnech 7. a 8. července 2026 potvrdil, že alianční odstrašení stojí na kombinaci jaderných, konvenčních a protiraketových schopností, a přislíbil Ukrajině pomoc ve výši 70 miliard eur pro rok 2026 s minimálně stejnou úrovní pro rok 2027. Praktický vzkaz Moskvě: rétorika o „dostatečném konvenčním arzenálu“ nezastaví tok zbraní na Ukrajinu.

Česko v tom hraje konkrétní roli. Ministerstvo zahraničí v červenci 2026 potvrdilo, že česká muniční iniciativa pokračuje s financováním zajištěným do září 2026; jen v roce 2024 bylo v jejím rámci dodáno kolem 1,5 milionu kusů velkorážové munice. Premiér na začátku roku 2026 deklaroval, že iniciativa může běžet dál, dokud ji budou financovat partnerské státy. Vedle vojenské pomoci běží i program pomoci Ukrajině na léta 2026 až 2030 s roční alokací jedné miliardy korun.

Rusko má obrovskou palebnou sílu a průmyslovou kapacitu, o tom není spor. Ale více než čtyři roky války ukázaly, že masa granátů a dronů sama o sobě nezlomí protivníka, který se brání chytře, flexibilně a s rostoucí západní podporou. Kreml se kasá, že jaderné zbraně nepotřebuje. Frontová mapa léta 2026 naznačuje, že ani ty konvenční mu k vítězství nestačí.