Rusko si likviduje strategické zásoby, aby Ukrajinu vyčerpalo. Vypálilo 107 balistických raket za 19 dní

Noc z 18. na 19. července 2026 patřila k nejtěžším od začátku roku. Čtyřicet jedna raket a 125 dronů mířilo na Ukrajinu v jediné vlně. Deset střel typu Cirkon startovalo z Kurské oblasti, dalších 25 balistických Iskander-M a S-400 z jiných směrů. Ukrajinské vzdušné síly hlásily zneškodnění 126 ze 166 cílů, ale 23 raket a 10 úderných dronů zasáhlo dvacet lokalit. Těch 23 průniků ukazuje, že ruská strategie saturace už funguje. A právě o ni jde.

Čísla, která mluví jasně

Analytický server Militarnyi, jehož data převzal Kyiv Post, spočítal součet za prvních devatenáct červencových dní: 107 balistických raket plus 20 střel 3M22 Cirkon. Ukrajinská vojenská rozvědka HUR přitom v červnu pro Ukrajinskou Pravdu uvedla, že Rusko dokáže udržovat stabilní zásoby při tempu zhruba 100 balistických střel za měsíc. Červenec tuto hranici překonal už za devatenáct dní, a měsíc má ještě dvanáct zbývajících.

Co to v praxi znamená? Moskva buď dramaticky navýšila výrobu, nebo (a to je pravděpodobnější) sahá do zásob vyrobených dříve. Přesný objem ruských raketových rezerv veřejně znám není. Víme ale, že tempo výdeje přesahuje odhadovanou výrobní kapacitu. A to je definice čerpání strategických zásob: pálíte rychleji, než doplňujete.

Proč právě balistické střely, a proč teď

Jurij Ihnat z ukrajinského letectva to na začátku července řekl bez obalu: Rusko využívá vážný deficit interceptorů na ukrajinské i celosvětové straně a cíleně zesiluje balistické útoky. Logika je brutálně jednoduchá. Každá balistická raketa, kterou Ukrajina sestřelí, stojí jednu střelu PAC-3 MSE, jednu z mála, které proti takovému cíli fungují. A těch střel je málo.

Americká armáda v srpnu 2024 podepsala víceletý kontrakt na 870 kusů PAC-3 MSE za 4,5 miliardy dolarů pro fiskální roky 2024–2026. Hrubý průměr vychází na zhruba 24 střel měsíčně jen v rámci této zakázky. V dubnu 2026 USA formálně spustily akceleraci výroby, což samo o sobě potvrzuje, že poptávka převyšuje kapacity. A stejné střely potřebují i americké, polské, německé a další alianční baterie.

Rusko tedy hraje jednoduchou směnnou hru: vyměnit vlastní zásoby za vyčerpání ukrajinských interceptorů. Pokud Kyjevu klesne počet PAC-3 pod kritickou mez, balistické rakety začnou procházet ve větším počtu. A právě to se 19. července naznačilo.

Cirkon: ne zázračná zbraň, ale reálný problém

Moskva střelu Cirkon prezentuje jako hypersonickou zbraň s rychlostí 9 Machů (přibližně 11 000 km/h) a doletem přes tisíc kilometrů. Vladimir Putin ji takto popsal už v roce 2019. Realita na bojišti vypadá jinak. Ihnat koncem června vysvětlil, že při útocích na pozemní cíle se Cirkon chová „po principu balistické rakety“. Forenzní analýza trosek, kterou provedl Kyjevský vědeckovýzkumný ústav soudních expertiz a o níž referovala Ukrajinská Pravda, naznačuje motor na tuhé palivo, nikoli scramjetový pohon, jakým se Kreml chlubí.

Neznamená to, že Cirkon není nebezpečný. Je. Varovný čas je extrémně krátký, trajektorie obtížně čitelná. Ale není nezastavitelný. Při útoku 19. července ukrajinská obrana část Cirkonů zachytila. Podstatné je něco jiného: Cirkon rozšiřuje spektrum hrozeb, které musí Patriot pokrýt, a tím zrychluje spotřebu interceptorů.

Zajímavý je i geografický posun. V březnu 2026 ukrajinská rozvědka zveřejnila video ze zničení odpalovače Bastion-M s Cirkony na Krymu. Od té doby se starty přesouvají na sever; už 28. června letectvo hlásilo dva Cirkony z Kurské oblasti, 19. července jich odtud letělo deset. Krym se stal pro odpalování příliš zranitelný. Severní osa nutí Ukrajinu držet protibalistickou pohotovost na mnohem širším prostoru.

Co to znamená pro Ukrajinu, a pro Česko

Krátkodobě Ukrajina útoky zvládá. Sestřeluje většinu cílů, udržuje funkční obranu nad Kyjevem. Dlouhodobě je ale rovnice neúprosná: pokud ruské tempo zůstane nad stovkou balistických střel měsíčně a západní výroba interceptorů se nezrychlí dostatečně, obrana se bude zužovat. Nejdřív na méně chráněných místech, pak i nad klíčovými uzly: energetikou, nemocnicemi, logistickými centry.

Česká republika sice podle veřejně dostupných zdrojů nedodává přímo střely Patriot, ale je součástí širšího zásobovacího řetězce: muniční iniciativa, bilaterální vojenská pomoc, příspěvky do Evropského mírového nástroje. Program Ukrajina 2026–2030, který spravuje české ministerstvo zahraničí, počítá s roční alokací miliardy korun právě na obnovu energetiky, nemocnic a podzemních zdravotnických kapacit, tedy přesně těch objektů, na které ruské balistické rakety míří. Oficiální česká pozice říká, že podpora Ukrajiny posiluje bezpečnost ČR. Logika platí i obráceně: oslabení ukrajinské protivzdušné obrany by zhoršilo bezpečnostní prostředí v celé střední Evropě.

Směnný obchod, který nemůže trvat věčně

Ruská strategie má svou vlastní Achillovu patu. Náporový režim nad hranicí sta balistických střel měsíčně funguje jako sprint: efektivní na krátkou vzdálenost, vyčerpávající na dlouhou trať. Pokud by Moskva držela červencové tempo celé měsíce, osekávala by si zásoby, jejichž přesný objem sice neznáme, ale o nichž víme, že nejsou neomezené. Kreml tedy sází na to, že Ukrajině dojdou PAC-3 dřív, než jemu dojdou Iskandery.

Je to hazard s vlastními rezervami ve jménu vyčerpání protivníka. A odpověď na něj neleží v Kyjevě, ale v továrnách v Alabamě, rozhodnutích v Bruselu a politické vůli v hlavních městech Evropy, Prahu nevyjímaje.