Rusům dávají po hubě dobrovolníci z 72 zemí světa. Skoro polovina jich přijela z Latinské Ameriky

Když Kostiantyn Milevsky, zástupce náčelníka oddělení koordinace vojenské služby cizinců v ukrajinských Pozemních silách, v únoru 2026 popisoval pro Rádio Svoboda práci zahraniční útočné skupiny, mluvil o konkrétní budově, kterou cizinci dobyli v městském boji. Žádná symbolická přítomnost, žádné focení s vlajkou na základně. Přímý kontakt s nepřítelem, zákopy, útočné operace. Podle vojenské ombudsmanky Olhy Reshetylové slouží nebo sloužilo v ukrajinských ozbrojených silách přibližně 16 tisíc dobrovolníků ze 72 zemí. Milevsky v únoru 2026 potvrdil, že jen v Pozemních silách překročili hranici 10 tisíc lidí a počet zemí se posunul na 75. Číslo tak odpovídá širšímu součtu napříč složkami a delšímu období. Jedno je ale nesporné: cizinci na ukrajinské frontě nejsou epizoda. Jsou systém.

Kolumbie jako hlavní zdroj a síťový efekt náboru

Zhruba 40 procent zahraničních dobrovolníků pochází z Jižní Ameriky. Nejvýraznější zemí je Kolumbie, kde dekády vnitřního konfliktu vyprodukovaly tisíce mužů s reálnou bojovou zkušeností. Přesné pořadí dalších latinskoamerických států Milevsky nezveřejnil, ale kontext je jasný: jde o širší španělsky a portugalsky mluvící region.

Klíčový mechanismus náboru přitom není reklama ani propagandistická kampaň. Šedesát procent nových kontraktů vzniká přes osobní doporučení: voják, který už slouží, řekne známému doma, že to funguje, že plat chodí, že podmínky odpovídají slibům. Zbylých čtyřicet procent přichází přes oficiální kanály Mezinárodní legie. Nábor se tak šíří jako síť kontaktů, nikoli jako centrálně řízená kampaň. A právě proto Latinská Amerika naskakuje po vlnách.

Co přesně dělají na frontě

Většina zahraničních dobrovolníků míří do frontových lehkých pěších rolí. Útočné operace, obrana pozic, městský boj. Milevsky popisuje, že cizinci v promíchaných jednotkách fungují jako „psychofyzický šroubek“, zvedají výkon celého týmu, vytvářejí soutěživý tlak a morální stimul pro ukrajinské spolubojovníky.

Početně to není masa, která sama otočí válku. To Milevsky říká otevřeně. Ale v konkrétních jednotkách a na konkrétních úsecích fronty zvyšují údernou sílu způsobem, který se nedá nahradit prostým navýšením počtu. Jde o kvalitu, ne kvantitu. A pro Rusko to znamená, že na některých pozicích naráží na protivníka, který kombinuje ukrajinskou znalost terénu s bojovými zkušenostmi z jiných konfliktů.

Instituce místo improvizace

Ukrajina kolem zahraničních vojáků vybudovala celý aparát. Náborový proces běží přes oficiální web Mezinárodní legie: věk 18 až 60 let, fyzická způsobilost, legální vstup na Ukrajinu, naskenované doklady. Odpověď přichází obvykle do 14 dnů, jednotky rozhodují kolem tří týdnů. Jazykově se přijímá angličtina, španělština, portugalština, ruština i ukrajinština.

Platy odpovídají ukrajinským vojákům: orientačně kolem 14 tisíc korun měsíčně mimo frontu, přibližně 28 tisíc v nebezpečné zóně a až 120 tisíc korun při přímém bojovém nasazení. Po skončení služby mají cizinci nárok na status válečného veterána za stejných podmínek jako Ukrajinci, včetně sociálních garancí a zjednodušené cesty k občanství. To potvrzuje přímo ukrajinské ministerstvo obrany.

Zpřísnění pravidel (minimální kontrakt na šest měsíců, nemožnost okamžitého zrušení) odřízlo část „vojenských turistů“ a dobrodruhů. Zůstali ti, kteří to myslí vážně.

Ombudsmanka a 8 000 stížností

V říjnu 2025 prezident Zelenskyj jmenoval Olhu Reshetylovou vojenskou ombudsmankou. Její úřad za prvních sto dnů přijal přes 6 000 stížností, v červnu 2026 už hlásil přes 8 000 podání. Nejčastější problémy: přístup k lékařské péči, vojenské lékařské komise, vyplácení platů a příplatků, přesuny mezi jednotkami, komunikace s rodinami.

Kancelář zpracovala rozsáhlou studii o cestě zahraničních vojáků systémem, od náboru přes platby až po zdravotní péči. Mezi prioritami Reshetylové je výslovně infrastruktura na ochranu práv cizinců a osob bez státní příslušnosti. Zahraniční dobrovolníci už nejsou improvizace z prvních týdnů invaze. Jsou spravovanou součástí ozbrojených sil se svým právním rámcem, ombudsmanem i kariérní cestou.

Český kontext: 241 povolení, ale kolik jich skutečně bojuje?

Od začátku plnohodnotné ruské invaze v únoru 2022 získalo prezidentský souhlas ke službě v ukrajinské armádě nejméně 241 českých občanů. Za mandátu Miloše Zemana to bylo 132 povolení, prezident Petr Pavel schválil v prvním roce 20, v roce 2024 dalších 40 a v roce 2025 celkem 49 žádostí. Kolik držitelů skutečně odjelo nebo stále slouží, podle iROZHLASu zůstává nejasné.

Česká legislativa je v tomhle jednoznačná. Podle § 34 branného zákona smí občan vstoupit do cizích ozbrojených sil pouze se souhlasem prezidenta. Bez něj hrozí trestní odpovědnost podle § 321 trestního zákoníku se sazbou až pět let.

Měsíčně podepisuje jen ukrajinská pozemní složka kolem 550 až 600 nových kontraktů s cizinci. Trend není jednorázová vlna nadšení z roku 2022, ale stabilní, institucionalizovaný proud lidí, kteří přicházejí bojovat, a Rusko s tím musí počítat na každém úseku fronty.