F-35 už není číslo 1, americké letectvo oživuje legendu z roku 1972. F-15EX bude definovat budoucnost války

Není to návrat k minulosti. Je to přiznání, že budoucnost vzdušné války nezvládne jediný typ letounu, ať je jakkoli pokročilý. Boeing F-15EX Eagle II, nový výrobní standard legendární rodiny F-15, se vrací do amerických linek nikoli proto, že by F-35A Lightning II selhal, ale proto, že sám o sobě nestačí. Americké letectvo potřebuje víc střel ve vzduchu, rychlejší přezbrojení jednotek a platformu, která dokáže nést tolik výzbroje, kolik žádný stealth letoun neunese. A přesně tohle F-15EX nabízí.

Proč F-35 přestává být univerzálním řešením

Představa, že jeden typ stíhačky vyřeší stealth průnik do nepřátelského vzdušného prostoru, obranu vlastního nebe, masové odpalování střel i rychlou generační obměnu celých perutí, ta se ukázala jako příliš ambiciózní. Oficiální rozpočtový briefing amerického ministerstva obrany k fiskálnímu roku 2026 to říká otevřeně: F-15EX zůstává ve výrobě kvůli „vynikající kapacitě nákladu“ a „komplementární roli ke stealth stíhačkám“, zatímco objednávky F-35 se v témže roce snižují.

Nejde o degradaci F-35A. Ten zůstává klíčovou stealth platformou se senzorovou fúzí, nízkou radarovou odrazností a schopností operovat v prostředí pokročilé protivzdušné obrany. Jenže právě tyto vlastnosti mají svou cenu, doslova. Zpráva amerického Úřadu pro vládní odpovědnost (GAO) z roku 2026 upozorňuje na přetrvávající mezeru mezi projektovanými náklady na provoz F-35 a cíli cenové dostupnosti. A tempo, jakým dokáže USAF přezbrojovat jednotky na F-35, je příliš pomalé na to, aby stíhalo stárnutí stovek starších strojů.

Legenda z roku 1972 v novém kabátě

Původní F-15A Eagle poprvé vzlétl v červenci 1972 jako odpověď na sovětský MiG-25. Od té doby se z něj stal jeden z nejúspěšnějších stíhacích letounů v dějinách, s bojovým skóre přes sto vzdušných vítězství bez jediné ztráty v boji vzduch-vzduch. F-15EX Eagle II ale není oprášený veterán vytažený ze skladu. Jde o zcela nově vyrobený stroj, postavený na základě exportní konfigurace F-15QA dodávané Kataru.

Co ze starého Eaglu zbylo? Základní layout, velký dvoumotorový drak s vysokým poměrem tahu k hmotnosti, schopný dosáhnout rychlosti Mach 2,5 (přibližně 2 650 km/h). Co je nové, je prakticky všechno ostatní:

• Digitální fly-by-wire místo původního mechanického řízení
• Moderní radar AESA s aktivním elektronickým skenováním
• EPAWSS, pokročilý systém elektronického boje nové generace
• Otevřená softwarová architektura umožňující rychlé aktualizace
• Digitální kokpit se dvěma místy, přizpůsobený pro řízení bezpilotních strojů
• Konstrukční životnost přes 20 000 letových hodin

Rozpočtová dokumentace USAF pro rok 2026 výslovně popisuje F-15EX jako typ „založený na dvoumístné konfiguraci F-15QA s EPAWSS a americkým operačním softwarem“. Klíčový detail odhalil už v roce 2019 generál Mike Holmes před Kongresem: Saúdská Arábie a Katar svými exportními zakázkami fakticky zaplatily modernizaci platformy, kterou teď americké letectvo získává za výrazně nižší vývojové náklady.

Čísla, která mluví jasně

Srovnání F-15EX a F-35A ukazuje, proč nejde o soupeření, ale o dělbu práce:

Eagle II unese téměř o 65 % více výzbroje než Lightning II. Letí o Mach 0,9 rychleji. A právě ta dvoumístná kabina je zásadní pro budoucnost: druhý člen posádky může řídit bezpilotní stroje CCA (Collaborative Combat Aircraft), které mají v příštích letech tvořit nedílnou součást amerických vzdušných operací.

Oproti ruským a čínským strojům páté generace, Su-57 Felon a J-20 Mighty Dragon, se F-15EX nepokouší konkurovat ve stealth vlastnostech. Americká strategie je jiná: F-35 a v budoucnu NGAD proniknou, odhalí a označí cíle, zatímco F-15EX ze vzdálenější pozice vypálí salvu střel, kterou žádný stealth letoun nemůže pojmout. Americké ministerstvo obrany ve své výroční zprávě o čínské vojenské síle potvrzuje J-20 jako operačně zavedený typ páté generace, a právě proti takovým hrozbám USAF buduje smíšenou flotilu, kde každý stroj dělá to, v čem vyniká.

Kde už Eagle II létá a co to znamená pro Česko

Dodávky F-15EX do operačních jednotek běží. Základna Portland v Oregonu, domov 142. křídla Národní gardy, přijala v prosinci 2025 stroje s označením EX14, EX15 a EX16. Tato jednotka má na starosti obranu vzdušného prostoru pro U.S. Northern Command, tedy ochranu amerického nebe, nikoli jen expedičních operací na druhém konci světa. Holmes v roce 2019 vysvětlil, proč právě Národní garda: přechod jednotky z F-15C na F-15EX trvá měsíce a využije asi 90 % stávající infrastruktury. Přechod na F-35 zabere tři roky a stojí třikrát až pětkrát víc.

Původní ambice USAF počítala se 144 kusy F-15EX v rámcové smlouvě až na 200 letounů. Přesný konečný počet se v dalších rozpočtových cyklech měnil a k polovině roku 2026 zůstává otevřený.

Pro Českou republiku je americká volba relevantní nepřímo, ale významně. Česko má podepsaný kontrakt na 24 kusů F-35A s prvním příletem plánovaným na rok 2031. Eagle II se na středoevropském trhu neobjevuje, je to velký, dvoumotorový a provozně náročný typ, který Boeing spojuje s USA, Japonskem, Izraelem, Jižní Koreou, Katarem, Saúdskou Arábií a Singapurem. Pro české letectvo je ale podstatné něco jiného: Amerika svým vlastním rozhodnutím legitimizuje smíšenou flotilu a odmítá doktrínu „jen stealth“. České F-35 tak budou operovat v aliančním prostředí, kde vedle nich létají těžce vyzbrojené Eagle II jako nosiče střel a uzly pro bezpilotní stroje.

Návrat k dělbě práce

Budoucnost vzdušné války, jak ji americké letectvo v roce 2026 definuje, nestojí na jednom zázračném letounu. Stojí na ekosystému: stealth platforma pronikne a odhalí, těžký nosič vypálí salvu, bezpilotní stroj rozšíří dosah a nasytí nepřátelskou obranu. F-15EX v tomto modelu není nostalgická vzpomínka na studenou válku, je to dvanáct závěsníků naložených střelami, letících rychlostí Mach 2,5 a řízených posádkou, která zároveň velí roji dronů.

Eagle se vrátil. A tentokrát nepřišel sám.