Pentagon odvolal generála, který řídil americkou pomoc Ukrajině. Ze dne na den, nikdo neví proč

Ještě 16. července vypadalo všechno podle plánu. Armáda oznámila, že V. sbor v říjnu převezme generálmajor Thomas M. Feltey, dosavadní velitel 1. jezdecké divize. Standardní postup, standardní harmonogram, standardní tisková zpráva. O tři týdny později, kolem prvního srpnového týdne, byl Costanza z funkce odstraněn. Žádná ceremonie, žádné vysvětlení, žádná tiskovka. Jen suché potvrzení armádního mluvčího pro ABC News, že k odvolání došlo „v posledních dnech“.

Co přesně Costanza řídil

Formulace „řídil americkou pomoc Ukrajině“ je zkratka, která si zaslouží rozbalení. Generálporučík Costanza nerozhodoval o tom, kolik raket nebo tanků Washington pošle do Kyjeva, to je věc Kongresu, Bílého domu a vedení Pentagonu. Jeho role byla jiná a v mnoha ohledech praktičtější.

V. sbor je nejvyšší taktické velitelství americké armády v Evropě. Hlavní sídlo má ve Fort Knox v Kentucky, ale jeho předsunutý štáb operuje z Camp Kościuszko v polské Poznani, první trvalé americké vojenské základny v Polsku. Costanza velel sboru od 8. dubna 2024 a měl pod sebou koordinaci amerických sil na celém východním křídle NATO. Podle zprávy amerického vládního kontrolního úřadu GAO se právě lidé z V. sboru podíleli na organizaci výcviku ukrajinských vojáků v bavorském Grafenwöhru, a když tamní kapacity přestaly stačit, přesouvali cvičení do Polska, Finska, Británie i Řecka. Jeden konkrétní příklad: přesun obrněného praporu z Polska do Německa kvůli výcviku stál odhadem o pět milionů dolarů víc, než kdyby prapor cvičil přímo na polském území. Tohle jsou rozhodnutí, která padala na úrovni sboru.

Březnové cvičení Warfighter 26-03 pak ukázalo V. sbor jako koordinační uzel pro spolupráci s Rychlým sborem NATO (ARRC), polskou armádou, Bundeswehrem a dalšími partnery. Právě proto je personální zásah do vedení tohoto sboru něco jiného než běžná rotace na domácí základně v Iowě.

Proč ticho Pentagonu znepokojuje

Odvolání vysokého důstojníka samo o sobě není výjimečné. Výjimečné je, když k němu dojde dva měsíce před plánovaným střídáním a bez jediného slova vysvětlení. U sboru, který sedí na jednom z nejcitlivějších úseků aliančního prostoru, se z personálie rázem stává bezpečnostně-politický signál.

Jediné vodítko poskytl anonymní zdroj pro ABC News: Costanzovo odvolání prý nesouviselo s širší čistkou ministra obrany Petera Hegsetha. Nemělo jít o politický krok. Jenže právě absence jakéhokoli oficiálního důvodu nechává prostor pro spekulace, které ticho samo živí.

Kontext přitom mluví jasně. Defense News už začátkem dubna psaly o více než tuctu generálů a admirálů, které Hegseth od svého nástupu odvolal. ABC v srpnu hovořila už o více než dvou desítkách vysokých důstojníků odstraněných nebo odsunutých na vedlejší kolej. I kdyby Costanzův případ skutečně stál mimo tuto sérii, spadá do atmosféry, kde se velitelé na nejvyšších postech nemohou cítit jistí.

Kdo drží kormidlo teď

Dočasné velení převzal brigádní generál John B. Mountford, dosavadní zástupce velitele pro bojovou připravenost uvnitř stejného sboru. Není to člověk zvenčí, Mountford zná štáb, cvičení, alianční vazby i polské zázemí. Kontinuita je vyšší, než by napovídal dramatický způsob výměny. Slabinou ovšem zůstává, že brigádní generál ve funkci dočasného velitele nemá stejný mandát ani politickou váhu jako potvrzený tříhvězdičkový velitel.

Feltey, původně plánovaný nástupce, by měl sbor převzít v říjnu. Přesné datum ceremonie zveřejněno nebylo. Pokud k předání dojde bez dalšího politického zásahu, V. sbor projde turbulencí v řádu týdnů, nikoli měsíců.

Co to znamená pro východní křídlo NATO

Bezprostřední dopad na rozmístění amerických sil v Polsku nebo na tok pomoci Ukrajině z veřejných zdrojů neplyne. Camp Kościuszko dál funguje, infrastruktura kolem operace Atlantic Resolve, včetně letiště Jasionka, zůstává v provozu. Pro Česko a další středoevropské spojence nejde o změnu bezpečnostní mapy, ale o otázku důvěry: jak spolehlivé je velení, do kterého může kdykoli zasáhnout politické rozhodnutí z Washingtonu?

Největší hrozbou pro tempo americké podpory Ukrajiny nejsou personální výměny ve sboru, ale politická rozhodnutí nad ním. Costanzův případ to potvrzuje z jiného úhlu, ne tím, co se stalo, ale tím, že to nikdo nevysvětlil.