Ruské elity uvízly před branami Kramatorsku. Hlemýždí tempo okupantů provází obří ztráty a frustrace

Dne 22. července 2025 dopadly na Kramatorsk a Slavjansk tři naváděné bomby KAB-250. Zahynulo dítě, dalších dvanáct lidí utrpělo zranění. Města přitom neleží na kontaktní linii: ruská pěchota se k jejich zástavbě dosud nepřiblížila natolik, aby o ně vedla pouliční boj. Přesto obě žijí pod každodenním tlakem, protože na jejich předpolí, logistických přístupech a nástupních liniích probíhá jedna z nejintenzivnějších opotřebovacích operací celé války. A právě v tom spočívá paradox, který definuje letní boje o slavjansko-kramatorskou aglomeraci: Rusko nasazuje elitní svazky, pálí tisíce bomb, ztrácí desítky tisíc vojáků, a přesto se plazí kupředu tempem, které připomíná spíš hlemýždí stopu než bleskovou válku.

Kdo jsou „ruské elity“ a kde útočí

Označení „elity“ v kontextu kramatorského směru není nadsázka. Český vojenský analytik Mašovec popisuje jádro uskupení, které na přístupy k aglomeraci tlačí, jako sestavu 3. vševojskové armády (3. CAA), 3. armádního sboru a 98. výsadkové divize, tedy prioritně nasazované útvary skupiny vojsk „Jih“. Na siverské ose, která tvoří severní rameno celého tlaku, ISW k 21. červenci 2025 identifikoval konkrétně 6., 123. a 127. motostřeleckou brigádu 3. CAA u Hryhorivky, Verkhnokamjanského a Vjimky.

Nejde tedy o mobilizované zálohy ani o trestné prapory. Jsou to útvary, které Moskva považuje za úderné a na které sází, když chce dosáhnout operačního výsledku. Jenže výsledek zatím odpovídá spíš opotřebovací válce z roku 1916 než manévru moderní armády.

Plazivá ofenziva místo průlomu

Mašovec pro styl ruského postupu používá výstižný termín, „plazivá ofenziva“. Malé pěší skupiny, dílčí infiltrace, postup po stovkách metrů. Žádný rychlý průlom. Ruské síly se u Časiv Jaru zasekly a musí přelévat pozornost mezi směry: nejdřív likvidovat siverské předmostí, pak teprve zužovat pásmo boje a dostávat se na nástupní linie k Mykolaivce, Nikanorivce a Vasyutynskému.

„Před branami Kramatorsku“ tedy neznamená, že ruští vojáci stojí na okraji městské zástavby. Znamená to, že systematicky ukrajují předpolí aglomerace (vesnice, výšiny, lesní pásy), aby si otevřeli cestu k logistickým vstupům do obou měst. A právě v tom spočívá skutečné nebezpečí: ne v jednom dramatickém průlomu, ale v kumulaci malých posunů na více navazujících osách, které mohou obranu dusit logisticky dřív, než začne boj o samotná města.

Pro srovnání: na záporožském a chersonském směru ISW k 5. červenci 2025 evidoval ruské útoky bez jakéhokoli potvrzeného postupu. U Kramatorsku se Rusové alespoň „sunou“. Ale tempo toho sunování je pro armádu, která se prohlašuje za druhou nejsilnější na světě, ponižující.

Cena, kterou Moskva platí

Přesný audit ztrát pouze pro kramatorský úsek veřejně neexistuje. Existuje ale měřítko celého letního opotřebení, a to je drtivé. Ukrajinské ministerstvo obrany za samotný červenec 2025 uvádí:

• 33 220 ruských personálních ztrát, ekvivalent tří divizí
• 1 190 vyřazených dělostřeleckých systémů
• 85 zničených tanků
• 140 obrněných vozidel
• 5 523 bojových střetů za měsíc
• 3 786 naváděných leteckých bomb vypuštěných na ukrajinské pozice

Tato čísla pocházejí z ukrajinské strany a je třeba je číst s vědomím, že jde o odhady jednoho z účastníků konfliktu. Přesto i konzervativnější západní analytici potvrzují, že ruské ztráty v létě 2025 dosáhly historicky nejvyšší intenzity od začátku plnohodnotné invaze. Frustrace na ruské straně pramení právě z tohoto rozporu: obrovské nasazení lidí, techniky a munice přináší jen dílčí lokální posuny, ne rozhodující operační efekt.

Bachmut, menší a méně strategicky významné město, Rusko dobývalo osm měsíců za cenu desítek tisíc mrtvých. A ani jeho pád v květnu 2023 válku nerozhodl, jak tehdy popsala agentura AP: Moskva hlásila vítězství, zatímco těžké boje pokračovaly. Slavjansko-kramatorská aglomerace je větší, logisticky významnější a její obrana stojí na širším systému měst a přístupových linií. Pokud ji Rusko nedokáže izolovat, bude takový boj spíš delší a krvavější než Bachmut.

Města pod bombami, civilisté na útěku

Kramatorsk a Slavjansk nemusí ležet přímo na kontaktní linii, aby trpěly. Naváděné bomby, drony a rakety doletí desítky kilometrů za frontu. Červencový zásah KAB-250 v obou městech to bolestně potvrdil. Podle Mašovce se frustrace z pomalého pozemního postupu může projevovat právě eskalací ničení zázemí, větším bombardováním měst a logistiky místo elegantního manévru.

Evakuace přitom běží. V Pavlohradu fungovalo v srpnu 2025 tranzitní centrum, které denně obsluhovalo 300 až 400 lidí; od svého otevření jím prošlo přes 20 tisíc evakuovaných. Přesto podle doněcké oblastní správy k 27. srpnu v ukrajinské části Doněcké oblasti stále zůstávalo 218 271 civilistů. V kramatorské komunitě žilo 5 147 dětí, ve slovjanské 5 122. Pět tisíc dětí v dosahu naváděných bomb.

Co rozhodne o obraně aglomerace

Analytik Mašovec naznačuje, že bez výrazného zesílení, například návratem 106. výsadkové divize z kurského směru nebo nasazením strategických rezerv, bude pro Rusko obtížné proměnit plazivý tlak v rozhodující operaci. Zda takové posily dorazí a kdy, veřejné zdroje zatím nepotvrzují.

Pro Ukrajinu bude klíčové udržet zásobování, rotaci jednotek a tlak na ruské dělostřelectvo a logistiku. Česká republika přitom zůstává jedním z významných dodavatelů: přes muniční iniciativu šlo jen v roce 2024 na Ukrajinu 1,5 milionu kusů munice a v roce 2025 už přes 400 tisíc velkorážových granátů. České ministerstvo obrany označuje tuto pomoc za zásadní bezpečnostní zájem ČR. Na který konkrétní úsek fronty české dodávky míří, veřejné není, ale že tam míří, je jisté.

Kramatorsk a Slavjansk zatím stojí. Ruské elity před jejich branami krvácejí, ale neodcházejí. A právě v tom je podstata celého léta 2025 na Donbasu: žádná velká bitva, žádný rozhodující moment, jen neúprosné, hlemýždí drcení, které požírá životy na obou stranách a jehož konec zatím nikdo nedokáže předpovědět.