Rusové vůbec netuší, co způsobují. Srovnali se zemí poslední elektrárnu na Donbasu. Teď začne problém

Když v lednu 2022 blok číslo 7 Slovjanské TPP v Mykolajivce u Slovjanska dodával do sítě průměrných 312 megawattů, zásoboval elektřinou a teplem značnou část Doněcké i Luhanské oblasti. O čtyři roky později, 1. dubna 2026, dojížděl v areálu poslední plynový blok se směšnými 40 megawatty. A pak se zastavil úplně. Doněcká oblastní vojenská správa v odpovědi pro Suspilne Donbas potvrdila, že hlavní i pomocné zařízení elektrárny je „významně poškozené nebo zničené“. Výroba skončila. Jenže bomby ne.

Poslední elektrárna, která ještě svítila

Slovjanská TPP patří společnosti Donbasenergo, která historicky provozovala dvě velké tepelné elektrárny. Starobeševská TPP ale leží na území okupovaném Ruskem od roku 2014. Slovjanská tak zůstala jedinou výrobní kapacitou firmy pod ukrajinskou kontrolou, podle soudních dokumentů z dubna 2026 generovala 97 až 99 procent veškeré produkce Donbasenerga. Rádio Svoboda ji 7. dubna 2026 označilo za poslední fungující stanici na celé Doněččině.

Instalovaný výkon elektrárny činil 880 MW. V dubnu 2022 ještě dodávala 230 MW pro dva regiony. Postupné ruské údery tuto kapacitu ohlodávaly rok po roce, blok po bloku, komín po komínu. Nejde o jednorázový zásah, po kterém se prach usadí a opraváři nastoupí. Jde o systematické ničení, které areál přivedlo do stavu nefunkčnosti, a pokračuje i poté, co elektrárna přestala vyrábět.

FAB-1500 na mrtvou elektrárnu

26. června 2026 zaznamenal americký Institut pro studium války (ISW), že ruské ministerstvo obrany se pochlubilo úderem řízenými pumami FAB-1500 na Slovjanskou TPP. Ruská strana tvrdila, že zasáhla ukrajinské vojenské pozice v průmyslovém areálu. Jenže areál kritické infrastruktury, který už nevyrábí ani watt, bombardovat dvoutunovými klouzavými pumami, to není chirurgický zásah na vojenský cíl. To je likvidace čehokoli, co by mohlo být jednou obnoveno.

ISW zároveň evidoval pokračující ruské ofenzivní akce ve směru na Slovjansk, ale bez potvrzeného průlomu. Areál TPP leží na přístupu k městu, a právě proto se stal terčem. Vojenský a infrastrukturní efekt se tu překrývají, a civilisté platí za obojí.

Problém, který nekončí u elektřiny

Čtyřicet megawattů posledního bloku nezní jako číslo, kvůli kterému by se měla třást celá síť. Jenže význam Slovjanské TPP byl systémový, ne výkonový. Šlo o poslední místní manévrový zdroj na severu Donbasu, poslední energetický polštář, který dokázal lokálně stabilizovat síť, aniž by region závisel výhradně na přenosové soustavě a dovozech z jiných částí Ukrajiny.

A dopad sahá daleko za elektřinu:

• Plyn: Už 29. dubna 2026 Doněcká oblastní správa oznámila, že kvůli ruskému ostřelování bylo v Mykolajivce přerušeno zásobování plynem přes distribuční stanici „Slovjanská DRES“. Elektrárna totiž nebyla jen elektrárna, byla napojená na širší komunální infrastrukturu regionu.
• Voda: Vodní systém Donbasu je historicky provázaný přes linii fronty kanálem Siverskyj Doněc–Donbas. Každý další úder na energetické uzly oslabuje čerpání i úpravu vody na obou stranách.
• Teplo: Bez lokálního zdroje se region stává závislým na opravách vedení, záložních generátorech a improvizacích. Příští zima bude tvrdší.

Ukrajina od začátku plnohodnotné invaze přišla podle Rady EU o 24,5 gigawattu výrobní kapacity, zhruba 70 procent předválečného stavu. Evropská unie už poskytla přes 3 miliardy eur energetické pomoci. Česká republika ještě 6. února 2026 reagovala na energetickou nouzi odesláním 55 dieselových generátorů ze státních hmotných rezerv, největší dodávkou tohoto typu od začátku války. Zánik posledního lokálního zdroje na vládou držené Doněččině potřebu takové pomoci dál prohlubuje.

Chaos, který se vrací na okupovaný Donbas

A tady přichází to, co Rusko buď netuší, nebo ignoruje. Ničením poslední energetické páteře regionu dál rozkládá infrastrukturu celého Donbasu, včetně území, které samo označuje za své.

Doněcká oblastní správa v dubnu 2026 publikovala analytickou zprávu o stavu na okupované části oblasti. Závěry jsou výmluvné: nestabilní dodávky elektřiny a tepla, přídělová voda, prohlubující se krize základního zásobování. Denis Pušilin, šéf samozvané Doněcké lidové republiky, sám 1. ledna 2026 veřejně spojil zlepšení přístupu k vodě s „osvobozením“ Slovjanska. Jinými slovy přiznal, že okupovaný Donbas má vodní krizi, kterou nedokáže vyřešit bez infrastruktury na ukrajinské straně.

Rusko si tak krátkodobě otevírá prostor pro útok na Slovjansk bombardováním průmyslové zóny. Dlouhodobě si ale ničí region, který chce ovládat. Podle OHCHR vedly zimní útoky 2025/2026 k výpadkům pro miliony lidí, ke ztrátě tepla pro stovky tisíc domácností a k dalšímu vysídlení. UNHCR odhaduje, že v roce 2026 potřebuje na Ukrajině pomoc 10,8 milionu lidí a 3,7 milionu zůstává vnitřně vysídlených.

Je obnova vůbec možná?

Rychlý návrat velké výroby na Slovjanské TPP dnes nenaznačuje nic. Škody jsou těžké a v krátkém horizontu neumožňují návrat do provozu. Přesto by bylo příliš silné mluvit o definitivním konci; soudní dokumenty z dubna 2026 ukazují, že Donbasenergo počítalo s dodáním nového transformátoru a s obnovou výroby na přelomu let 2026 a 2027. Otázka zní, jestli to ruské FAB-1500 dovolí.

Každý další úder na mrtvý areál totiž neškrtá megawatty, ty už jsou na nule. Škrtá schopnost regionu vůbec fungovat. A to je problém, který Rusko buď nechápe, nebo mu je jedno.