Zelenskyj chce přenést válku do Ruska a donutit Rusy, aby se vzbouřili proti Kremlu. Plán vymyslel se Západem

Když Volodymyr Zelenskyj 16. října 2024 vystoupil ve Verchovné radě, nemluvil o symbolech ani o naději. Mluvil o pěti bodech a třech tajných dodatcích, které předtím osobně předal lídrům Spojených států, Velké Británie, Francie, Itálie a Německa. Jádro sdělení bylo prosté: dokud Rusové necítí válku na vlastní kůži, Kreml nemá důvod ji ukončit. Ukrajina proto musí zasahovat vojenskou infrastrukturu na ruském území, ničit rafinerie, sklady a logistické uzly a proměnit ruský týl v další frontu. Ne symbolicky. Fyzicky.

Co přesně „Plán vítězství“ obsahuje

Pětibodový plán představený ve Verchovné radě stojí na několika pilířích: pokračování operací v určených oblastech Ruské federace, posílení protivzdušné obrany, doplnění rezervních brigád, žádost o zrušení západních omezení pro údery na vojenské cíle v Rusku a zpravodajská spolupráce v reálném čase. K tomu tři tajné dodatky, jejichž obsah zůstává utajený; veřejně je známo jen to, že obsahují konkrétní seznamy zbraní, cílů a operačních parametrů.

Zelenskyj plán nepřipravoval v izolaci. Koordinoval ho s klíčovými západními partnery, kteří obdrželi neveřejné přílohy ještě před veřejným představením. Nejde tedy o jednostranný ukrajinský manifest, ale o strategii rozpracovanou v součinnosti s Washingtonem a evropskými hlavními městy. Sám Zelenskyj ji označil za „most k druhému mírovému summitu“, páku, která má Kyjevu zajistit silnější vyjednávací pozici.

Válka, kterou Rusové konečně cítí

V létě 2026 už nejde o plány na papíře. 6. července 2026 Zelenskyj ve večerním projevu zmínil zásah omské rafinerie, cíle vzdáleného téměř 2 500 kilometrů od ukrajinských hranic. Ukrajinské drony a rakety systematicky zasahují ropnou infrastrukturu, sklady paliv a logistické uzly hluboko na ruském území.

Důsledky jsou hmatatelné. Podle agentur Reuters a AP se v Rusku rozjela palivová krize: fronty u čerpacích stanic, regionální omezení prodeje pohonných hmot, skokový růst cen. Běžní Rusové, kteří dosud válku vnímali jen z televizních zpráv, najednou stojí v řadě na benzín. Kreml dopad registruje, ale navenek ho bagatelizuje; Putin mluví o „dočasných logistických potížích“. Jenže fronty na pumpách nejsou logistická potíž. Jsou to trhliny v iluzi, že se válka Ruska netýká.

Symbolicky silný byl i moment z 3. června 2026, kdy Zelenskyj na společné tiskové konferenci s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem v Kyjevě odpovídal na otázky o ukrajinských úderech, právě v den petrohradského ekonomického fóra, kde Kreml potřeboval demonstrovat stabilitu a kontrolu. Rutte tehdy řekl, že Ukrajina „mění dynamiku bojiště a drží frontu“.

Vzpoura, nebo eroze?

Zelenskyj veřejně neříká, že čeká okamžité masové povstání. Jeho formulace je přesnější: Rusové mají „cítit, co je válka“ a obracet hněv směrem ke Kremlu. Praktický mechanismus není revoluční, ale erozivní: výpadky paliv, zdražování, nejistota v týlu, tlak na bezpečnostní pocit obyvatel i na ruské elity.

Funguje to? Částečně. Analýza think-tanku IKAR z léta 2026 ukazuje, že frustrace ruské veřejnosti roste, ale kremelská propaganda ji zatím dokáže přesměrovávat, ne proti Putinovi, ale proti „vnějšímu nepříteli“. Historické precedenty z čečenských válek potvrzují, že vojenské ztráty a ekonomické náklady na náladu působí, ale v autoritářském režimu s funkčním represivním aparátem se nespokojenost jen obtížně přetavuje v organizovaný tlak zdola. Zlomit tuto dynamiku by vyžadovalo souběh vysokých ztrát, viditelných ekonomických škod, neschopnosti režimu přehodit vinu jinam a trhlin uvnitř elit. Zatím se naplňují první dva body.

Západ: podpora s hranicemi

Západní partneři nejsou jen pasivními příjemci Zelenského plánů. Společné prohlášení lídrů Francie, Velké Británie, Německa a Ukrajiny z 8. června 2026 mluví o navýšení interceptorů, antibalistických střel a dalekodosahových prostředků. NATO v rámci programu PURL přislíbilo téměř 150 miliard korun na další podporu. Logika hlubokých úderů není veřejně odmítána; naopak, E3 současně odsuzuje pokračující ruské útoky na ukrajinská města a průniky ruských dronů do prostoru členských zemí.

Limity ale existují. Není shoda na členství Ukrajiny v NATO. Část partnerů odmítá přímou vojenskou přítomnost na Ukrajině. Česká republika pokračuje v muniční iniciativě, kterou premiér Andrej Babiš potvrdil v lednu 2026, ale vyslání českých vojáků na Ukrajinu odmítl. Prezident Petr Pavel v únoru 2026 v Senátu řekl, že Rusko „prostřednictvím Ukrajiny vede válku se Západem“ a pád Ukrajiny by otevřel prostor pro další ruský tlak na státy bývalé sovětské sféry, včetně České republiky.

Páka, ne alternativa k diplomacii

Zelenského strategie není volbou mezi údery a mírem. Je to pokus vyrobit si silnější pozici pro jednání tím, že válka přestane být pro Rusko bezbolestná. E3 v červnu 2026 podpořila přímý dialog Ukrajiny s Ruskem za účasti USA a Evropy, výchozí příměří a bezpečnostní garance. Hluboké údery jsou v tomto rámci nástrojem nátlaku, ne náhradou diplomacie.

Jestli to stačí k tomu, aby Kreml usedl k jednacímu stolu s něčím jiným než s ultimátem, záleží na tom, jak dlouho Ukrajina udrží frontu, jak hluboko dokáže zasahovat ruské zázemí a jak dlouho Západ vydrží dodávat munici, střely a politickou vůli. Fronty u ruských čerpacích stanic jsou zatím nejviditelnějším důkazem, že iluze bezpečného týlu se drolí.