Ruské firmy zahájily závod proti dronům. Putin vydal rozkaz, ale všichni se děsí, co nastane po válce

Alexandr Šochin, šéf Ruského svazu průmyslníků a podnikatelů (RSPP), vyšel 26. května 2026 z jednání s Vladimírem Putinem s jasným zadáním: vláda, ministerstvo obrany, ministerstvo energetiky, vojensko-průmyslová komise a regionální vedení mají společně rozpracovat mechanismus ochrany podniků před útoky bezpilotních prostředků. Nešlo o jednoduchý pokyn „kupte si rušičky“. Putin spustil meziresortní proces, do něhož vstupují armádní složky, regiony i velké korporace, a který v létě 2026 teprve hledá svou konečnou podobu. Válka na Ukrajině přitom trvá déle než čtyři roky a dronová hrozba se z frontové linie dávno přelila hluboko do ruského týlu.

Od rafinerií ke skladům e-shopů

Ještě před třemi lety ruské firmy řešily hlavně kompenzace za zásahy. Dnes řeší koordinaci s armádou, včasné zjištění tras dronů a aktivní i pasivní ochranu. Podle deníku Kommersant mělo do dubna 2025 nějakou formu protidronové ochrany až 80 % civilních průmyslových podniků, oproti zhruba 30 % o rok dříve. Květnový Putinův pokyn tedy nebyl startem od nuly, ale prudkým zrychlením už běžícího trendu.

Jak moc se hrozba rozšířila, ukázala série útoků na sklady online prodejce Wildberries od 18. července 2026. Podle dat Kommersantu bylo zasaženo 14,3 % logistické infrastruktury firmy a osm procent kapacit muselo být dočasně odstaveno. Deutsche Welle dokumentovala, že útoky nezasáhly jen vzdálené rafinerie, ale i objekty v Podmoskví. Terčem už nejsou jen vojenské cíle nebo energetická infrastruktura. Jsou jím logistické parky, sklady tržištních platforem, průmyslové areály.

Byznys platí, stát střílí

Šochin po jednání s Putinem otevřeně přiznal, že firmy samy nedokážou zajistit spolehlivou ochranu před vzdušnými útoky. Ruský model, který se v létě 2026 skládá, proto kombinuje několik vrstev. Na jedné straně stojí pasivní ochrana a systémy elektronického boje (REB), které si podnik může pořídit a provozovat přímo na svém objektu: stacionární rušicí komplexy, radary, optické a termovizní systémy. Na straně druhé existuje těžší kategorie: zbraně a technika, které byznys sice financuje, ale okamžitě je předává do vojenských jednotek a mobilních palebných skupin pod kontrolou ministerstva obrany.

Podle serveru RBC ministerstvo obrany kupujícím firmám radí a přes Minpromtorg existuje katalog doporučených prostředků. Ruský dodavatel Sirius nabízí například stacionární REB komplex KUB pracující v pásmu 200–7 200 MHz s dosahem ochrany do tří kilometrů, radar DQ-ARA s uváděnou detekcí na pět kilometrů nebo mobilní skupinu s kulometnou lafetací pro zásah do 600 metrů. Konkrétní ceny se v otevřených zdrojích neobjevují; trh funguje na individuálních kalkulacích podle velikosti a typu objektu.

Pro srovnání: v zemích NATO je důraz kladen silněji na detekci, řízení vzdušného prostoru a přísně regulované použití protiopatření. Aktivní rušení signálu i kinetické zásahy jsou v civilním prostředí právně a bezpečnostně citlivé, zejména v blízkosti letišť. Norský provozovatel letišť Avinor už nasadil detekční systémy, ale o volném prodeji rušiček soukromým firmám nemůže být řeč.

Pojištění nestačí, ochrana je drahá

Paralelně s budováním obrany roste tlak na pojišťovny. Rosgosstrach v srpnu 2026 uvedl, že za rok 2025 vyplatil korporátním klientům zhruba miliardu rublů (asi 250 milionů korun) za škody způsobené drony a za první polovinu roku 2026 už přes 600 milionů rublů. Poptávka po krytí útoků bezpilotních prostředků prudce stoupá; pojišťovna eviduje stovky nových dotazů. Kapacita pojistného trhu ale s rostoucím počtem útoků spíš klesá. Firmy se tak ocitají v kleštích: vlastní ochrana je nákladná, pojištění omezené a selektivní.

Strach z toho, co přijde po válce

Právě tady se otevírá nejcitlivější otázka celého mechanismu. Deník Vedomosti uvádí, že byznys sice doufá v mírové urovnání, ale chce pravidla řešit předem, a to organizační, finanční i mobilizační. A má k tomu důvod. Po zemi se v létě 2026 rozprostírají podnikové REB komplexy, lokální ozbrojené prvky ochrany a mobilní skupiny financované soukromým sektorem, ale řízené státem. Kdo je bude smět provozovat po odeznění konfliktu? V jakém režimu? Pod jakou kontrolou?

Ruský federální zákon č. 99-FZ z dubna 2025 stanoví, že kdo vlastní zařízení rušící řídicí signály dronů, musí na výzvu regulátora rušení zastavit, pokud nemá výslovnou zákonnou výjimku. Mít REB a mít právo ji kdykoli použít jsou dvě různé věci. Poválečný „exit plán“ pro nakoupené systémy a financované vojenské prvky zatím nikdo veřejně nepředstavil. Stát fakticky přenesl část ceny protivzdušné ochrany týlu na soukromý sektor, aniž by se vzdal kontroly nad nejtvrdšími prostředky, a aniž by řekl, co s nimi bude, až drony přestanou létat.

Český kontext: jiný svět, stejné dilema

Česká republika řeší podobné dilema, byť v nesrovnatelně menší intenzitě. Český telekomunikační úřad výslovně uvádí, že rušičky GSM a GPS signálu nelze v Česku provozovat ani uvádět na trh. Dne 21. července 2026 ale ministerstvo dopravy společně s ministerstvem vnitra poslaly do připomínkového řízení návrh zákona, který má zavést zóny se zvýšenou ochranou pro kritickou infrastrukturu a za přesně stanovených podmínek v nich umožnit eliminaci dronů. Pro běžnou soukromou firmu mimo režim kritické infrastruktury dnes v Česku žádné široké právo „pořiď si rušičku a braň se sám“ neplatí.

Rusko v roce 2026 ukazuje, kam vede válečná urgence: stát a byznys se propojují v polomilitarizované struktuře, která funguje pod tlakem, ale jejíž budoucnost po válce zůstává otevřená. Kdo bude kontrolovat tisíce REB systémů rozesetých po průmyslových areálech od Uralu po Podmoskví, je otázka, na kterou zatím nemá odpověď ani Kreml.