Rusové přiznávají, že jsou v koncích, žádná naděje. Třetina země přechází na přídělový systém benzinu jako za SSSR

Dne 8. srpna 2025 vydalo ruské ministerstvo energetiky uklidňující prohlášení: vnitřní trh pohonných hmot je prý „plně zajištěn“, exportní zákaz pošle víc paliva domácím řidičům. O sedmnáct dní později už vicepremiér Alexandr Novak svolával federální krizový štáb k situaci, která se vymkla kontrole. Mezi těmi dvěma daty zasáhly ukrajinské drony nejméně deset rafinerií, vyřadily přes deset procent ruské rafinační kapacity a trefily se do okamžiku, kdy se sešlo všechno najednou: letní špička poptávky, plánované odstávky dalších podniků a zásoby na minimu. Výsledkem není celostátní kolaps. Je to ale něco, co Rusko jako ropná supervelmoc nemělo nikdy zažít: v rozsáhlém pásu regionů od Krymu přes Krasnodarský kraj a Povolží až po Dálný východ přestal benzín fungovat jako běžné tržní zboží.

Od ujišťování ke krizovému štábu

Komunikační obrat Moskvy je sám o sobě příběhem. Komentář ministerstva energetiky z 8. srpna zněl sebejistě: zvýšená poptávka na burze je prý pod kontrolou, zákaz exportu benzinu uvolní kapacity. Jenže zásoby klesaly rychleji, než je stát dokázal doplňovat. Novokujbyševská rafinerie stála od 2. srpna. Volgogradská byla po zásahu odstavena úplně. Rjazaňská jela na polovinu kapacity. Syzraňská přestala vyrábět 15. srpna, krátce se vrátila a 28. srpna znovu stála po dalším útoku, spolu s Kujbyševskou, která se sotva vrátila z generální opravy.

Když 25. srpna Novak zasedl k jednání vládního štábu, nebyl to už jen problém regionálních gubernátorů. Byl to federální průšvih.

Dvacet litrů a ani kapku do kanystru

V praxi to vypadalo tak, že řidič v Novorossijsku přijel na pumpu a dozvěděl se, že může natankovat jen do nádrže: žádné kanystry, žádné zásoby do garáže. Starosta Andrej Kravčenko situaci označil přímo za „palivovou krizi“ a zřídil horkou linku, kde se lidé mohli ptát, na které z 28 fungujících čerpaček (z 35 celkem) je ještě benzín.

Gubernátor Krasnodarského kraje Veniamin Kondratěv přiznal, že poptávka po benzinu a naftě v regionu vyskočila na jeden a půl až dvojnásobek běžného stavu. Důvod? Letní turistická sezona, probíhající žně a rozbitá logistika dodávek. Kondratěv později veřejně žádal federální vládu o navýšení kvót a přiznal napjatou situaci v Novorossijsku, Gelendžiku, Anapě i Temrjukském a Krymském rajonu.

Konkrétní limity, které se podařilo doložit z dalších regionů, ukazují mechanismus přídělů:

• Síť Tatněfť v Orenburgu: 20–30 litrů benzinu na auto, 40 litrů nafty pro osobní vůz, do 200 litrů pro nákladní.
• Lukoil v Orenburgu: 100 litrů benzinu na jeden zákaznický účet.
• Bashněfť: plošný zákaz plnění do kanystrů.
• Krasnodarský kraj: priorita pro MHD, záchranné a komunální služby; na části pump dobrovolníci organizující fronty.

Kravčenko navíc popsal jev, který sovětské talony neznaly: přeprodej benzinu z kanystrů na černém trhu a spekulativní prodej míst ve frontách.

Proč se mluví o sovětských talonech

Srovnání se SSSR není jen novinářská zkratka. Sovětský systém fungoval přes talony, tedy poukázky na konkrétní objem paliva s regionální platností a omezenou dobou použití. Řidič neplatil rubly, platil talonem. Stát rozhodoval, kolik kdo dostane.

Dnešní ruský model je jednodušší a méně formalizovaný: pumpa prodá jen stanovený počet litrů, jen do nádrže, a místní úřady vyčleňují stanice pro záchranné služby. Není to celostátní talonové hospodářství. Ale princip je stejný: trh selhal a stát musel benzín začít rozdělovat administrativně. Pro zemi, která je třetím největším producentem ropy na světě, je to mimořádně silný signál.

Šéf okupovaného Krymu Sergej Aksjonov to řekl nejotevřeněji ze všech: problémy s palivem uznal a dodal, že plný návrat k normálu nepřijde, dokud neskončí konflikt. Jinými slovy, dokud bude Ukrajina schopna zasahovat rafinerie, bude Rusko hasit požáry na domácím trhu.

Kolaps, nebo zvládnutelná krize?

Analytici z Carnegie situaci v srpnu 2025 hodnotili jako „vážnou, ale zvládnutelnou“. Většina zasažených rafinerií stále vyráběla, byť omezeně. Rusko mohlo přesměrovávat palivo z nepostižených regionů, čerpat státní rezervy a později skutečně navýšilo dovoz z Běloruska. U nafty, na které je armáda i průmysl závislý víc než na benzinu, mělo Rusko přebytek.

Přímé ochromení ruské armády na frontě tedy srpnová krize nezpůsobila. Způsobila ale něco jiného: zvýšila náklady, zkomplikovala logistiku a přinutila Moskvu věnovat zdroje a politickou energii hašení domácí nespokojenosti místo válečného úsilí. Polský institut OSW zaznamenal rekordní velkoobchodní ceny benzinu a odhadl vyřazení až sedmnácti procent rafinační kapacity.

Co to znamená pro Česko

Přímý dopad na české pumpy je minimální. Česká vláda v dubnu 2025 oznámila definitivní zbavení závislosti na ruské ropě: z Ruska přišlo za celý rok jen 527 tisíc tun, necelých osm procent celkového dovozu. Přes 92 procent ropy teče do Česka ropovodem IKL z Ázerbájdžánu, Norska a Kazachstánu. Nepřímý vliv přes globální ropný trh existuje, ale je tlumený.

Bezpečnostně je podstatnější jiná věc: každá rafinerie, kterou musí Rusko opravovat, a každý krizový štáb, který musí Novak svolávat, odčerpává kapacitu z válečného stroje. Ukrajinská strategie útoků na energetickou infrastrukturu Rusko nezlomí sama o sobě. Ale nutí ho hrát na dvou frontách: jednu vojenskou, druhou u vlastních benzínových pump, kde se řidiči perou o dvacet litrů Natural 95.