Veterán KGB po 45 letech promluvil: „Elitní jednotka Vympel znala slabiny NATO lépe než spojenci. A platí dodnes“

Dne 19. srpna 2026 v 10:30 moskevského času vyšel na platformě RIA Novosti rozhovor, ve kterém prezident asociace veteránů Vympelu Valerij Popov shrnul čtyři a půl dekády od založení jednoho z nejutajovanějších útvarů KGB. Popov tvrdí, že téměř devadesát procent výcviku netvořila střelba ani výbušniny, ale konspirace, tvorba legend, šifrování, protisledování, jazyky a detailní studium protivníka. Podle jeho slov příslušníci Vympelu pronikali přímo do speciálních jednotek NATO a vraceli se s poznatky, které pak „tvořivě“ přetvářeli do vlastní přípravy. Jde o veteránské svědectví, které nelze nezávisle ověřit, ale právě proto stojí za to rozebrat, co přesně řekl, proč to řekl teď a co z toho vyplývá pro současnou bezpečnost Evropy.

Rozvědka, ne komando

Popov opakovaně zdůrazňuje jednu věc: Vympel nebyl klasický „specnaz“ ve smyslu vojenského komanda. Byl rozvědkou speciálního určení. Zatímco armádní speciální síly GRU cvičily přímé údery, Vympel se podle Popova soustředil na práci pod krytím, operace „pod cizí vlajkou“, budování mrtvých schránek, vnější sledování a autonomní činnost v hlubokém týlu protivníka. Bojové dovednosti tvořily jen doplněk.

Právě tím se lišil od západních protějšků. Britská SAS, spadající pod Directorate of Special Forces, je oficiálně vojenská organizace pro vysoce rizikové operace; její selekce klade důraz na průzkum, přežití v zajetí (SERE), signální komunikaci a boj zblízka. Americké Special Forces procházejí podobným výcvikovým cyklem zahrnujícím SERE, taktiku a jazykovou přípravu. Delta Force vznikala přímo podle britského vzoru SAS. Všechny tyto jednotky mají zřetelně vojenský rámec.

Vympel stál na pomezí. Jedna noha v rozvědce, druhá v přímé akci. Popov to formuluje tak, že jeho lidé nejen sbírali informace o západních jednotkách, ale rovnou je zapracovávali do vlastního výcviku. Studovali taktiku, výzbroj, techniku i slabá místa strategických objektů, včetně zařízení s ekologickým nebo jaderným rizikem.

Co znamená „lépe než spojenci“

Tvrzení, že Vympel znal slabiny NATO lépe než samotní členové aliance, je Popovův hodnotící výrok, nikoli veřejně auditovaný fakt. Opírá ho o tři argumenty: pozdější vznik útvaru prý vyvážilo intenzivní studium Západu; informace nezůstávaly v šuplíku, ale přetvářely se do živého výcviku; a příslušníci údajně pronikali přímo do západních speciálních jednotek.

Jako svědectví o filozofii přípravy je to cenné. Jako objektivní pořadí „lepší než NATO“ je to neověřitelné; veřejně neexistuje žádný odtajněný a nezávislý srovnávací rámec, který by takové hodnocení umožnil. Konkrétní operace, při nichž by Vympel prokazatelně využil slabiny aliance, Popov v rozhovoru nejmenuje. Ve starších vystoupeních zmiňuje Afghánistán, pomoc sovětským diplomatům a testování zranitelnosti strategických objektů, ale detaily zůstávají utajené. Sám říká, že rozkrytí jmen, časů a míst by mohlo protivníkovi poskytnout citlivé informace i dnes.

Proč Vympel vznikl až v roce 1981

Jednotka se zrodila z konkrétní zkušenosti. Generál Jurij Drozdov, šéf ilegální rozvědky KGB, po operaci Bajkal-79 (útoku na prezidentský palác v Kábulu v prosinci 1979) prosadil vznik stálého útvaru pro zahraniční speciální operace. Dosavadní ad hoc sestavy KGB nebyly trvalou strukturou a sovětské ministerstvo obrany navíc argumentovalo, že speciální síly GRU už existují. Drozdov ale viděl mezeru: chyběl útvar schopný dlouhodobě pracovat pod krytím v zahraničí, ne jen provádět vojenské údery.

19. srpna 1981 byl Vympel oficiálně založen. O přesně deset let později, v den výročí, přišel pokus o puč proti Gorbačovovi, a místo oslav přišla tragédie, jak Popov připomíná v jednom ze starších rozhovorů na webu veteránské asociace. Po rozpadu Sovětského svazu prošel útvar několika reorganizacemi a Popov sám v dřívějších vystoupeních připustil, že dnešní ruské služby už nedisponují útvarem zcela totožným se sovětským Vympelem. Když říká, že principy „platí dodnes“, mluví o zachovaném know-how, o metodách, ne o nezměněné organizační struktuře.

Signál, nebo jen výročí?

Rozhovor vyšel na státní platformě RIA Novosti, která je součástí mediální skupiny Rossija Segodňa. Evropská unie jí v květnu 2024 pozastavila vysílací aktivity v EU kvůli podpoře a ospravedlňování ruské agrese proti Ukrajině. To neznamená, že každé slovo v rozhovoru je lež, ale znamená to, že čtenář by měl oddělit ověřitelná fakta od sebeprezentace.

Ověřitelné je datum výročí, založení Vympelu v roce 1981, role Drozdova, Popovova pozice ve veteránské asociaci i část starších veřejně známých operací. Jednostranně tvrzené zůstávají výroky o tom, že Vympel znal NATO „lépe než spojenci“, o rozsahu infiltrací i o bezchybnosti všech operací. Načasování, platforma a triumfální tón rozhovoru působí jako standardní výroční připomínka využitá zároveň pro signalizaci: Rusko chce budit respekt skrze tradici skrytých operací.

Co to znamená pro Česko a NATO

Panika není na místě. Podcenění ale také ne. Česká bezpečnostní strategie z roku 2023 označuje Rusko za fundamentální hrozbu. NÚKIB v květnu 2025 varoval před dlouhodobou ruskou kyberšpionážní kampaní cílenou na entity podporující Ukrajinu. České MZV v roce 2024 veřejně připsalo kyberútoky skupině APT28 napojené na GRU. BIS odhalila vlivovou agentku pracující pro GRU na českém území a potvrdila podíl ruské vojenské rozvědky na výbuších ve Vrběticích. Ředitel BIS ve výroční zprávě za rok 2024 mluví o pokračujících sabotážních pokusech.

Popovova slova nejsou důkazem ruské všemocnosti. Jsou ale připomínkou, že hledání slabin infrastruktury, logistiky a bezpečnostních režimů patří do ruského repertoáru kontinuálně, od sovětského Vympelu přes GRU až po dnešní hybridní operace. Pro Česko jako člena NATO je podstatnější současná obrana proti těmto hrozbám než fascinace historickou značkou. Metody se ale nezměnily tolik, jak by si Západ přál.

Veterán KGB promluvil přesně ve chvíli, kdy to Moskva potřebovala slyšet. Pro Evropu je důležitější, aby poslouchala vlastní kontrarozvědky.