Ukrajinci vzkřísili obrněnce z roku 1917, které měli za ztracené. Restaurátoři vrátili do bojového stavu i původní kanon

Na první pohled to vypadá jako muzejní kuriozita. Uprostřed války, která trvá už přes čtyři roky, vytáhla ukrajinská armáda z lesů a bažin vraky historických obrněných automobilů Austin a za dvacet dní z jednoho z nich udělala pojízdný stroj. Jenže za projektem nestojí kurátoři, nýbrž aktivní armádní sbor, a načasování není náhodné: výstava se otevřela dva dny poté, co byly do Kyjeva po téměř 88 letech vráceny ostatky plukovníka Jevhena Konovalce, legendárního velitele Sičových střelců. Rakev s jeho ostatky přitom na cestě do hlavního města vezli právě na lafetě jednoho z obnovených Austinů.

Dva Austiny a dělo, které přežilo století

Exponáty nesou jména důstojníků Ukrajinské lidové republiky. První obrněnec, „Otaman Konovalec“, se dochoval jen jako holý rám s kusy korby. Druhý, Austin 2. série „Fedir Černyk“, pojmenovaný po sotníkovi Sičových střelců, byl nalezen v obci Sycholučí v kriticky zanedbaném stavu. Roky se skrýval v lesích a bažinách během okupace, až ztratil veškerou mobilitu.

K oběma vozům patří třetí kus: polní dělo vzor 1908, ráže 76,2 mm, které se zachovalo v téměř autentické podobě. Hlavňový komplet, kola, ochranný štít, vše originál, včetně viditelných stop po střepinách z bojů, které skončily před více než sto lety.

Austin 2. série byl britský obrněný automobil vyráběný od roku 1915. Charakterizovaly ho dvě otočné věže, každá s kulometem Maxim ráže 7,62 mm, čtyřválcový motor o výkonu přibližně 37 kW (50 koní) a lehké protikulkové pancéřování. Podvozek 4×2 umožňoval rychlost kolem 60 km/h po silnici. Stovky kusů sloužily v britské, ruské i ukrajinské armádě, a právě ukrajinské formace z let 1917–1921 je nasadily v bojích za vlastní státnost.

Dvacet dní od vraku k pojízdnému stroji

Slovo „vzkříšení“ tu není jen metafora pro nový nátěr. U „Fedira Černyka“ proběhla podle Interfax-Ukrajina dvacetidenní generální oprava: obnova motoru, karoserie, navěšených celků a výroba zcela nových zadních brzd. Výsledkem je znovuzískaná pojízdnost: obrněnec se na Arsenální náměstí nedovezl na podvalníku, ale dojel.

Na pracích se podílely jednotky 3. armádního sboru: Chorunží služba, bojovníci 53. rezervní roty 3. útočné brigády a 512. samostatný opravárensko-obnovovací prapor. Specialisty dodala firma UkrArmoTech, tatáž společnost, která dnes vyrábí moderní obrněná vozidla pro ukrajinskou armádu. Iniciativu celého projektu veřejně převzal brigádní generál Andrij Bileckyj.

U děla vzor 1908 zdroje potvrzují výsledek restaurování a konzervace, nikoli podrobnou metodiku. Bezpečné je říct, že jde o zachovaný originál s autentickými bojovými stopami, ne o repliku. Detailní dělostřelecký postup obnovy zveřejněn nebyl.

Od kulometu Maxim ke STANAG ochraně: století obrněnců v číslech

Srovnání historického Austinu s tím, co dnes ukrajinská armáda staví, ukazuje propast jednoho století vývoje, a zároveň překvapivou kontinuitu základní myšlenky: mobilní pancéřovaná platforma s palebnou silou.

Austin řešil jedinou věc: dostat kulomety tam, kam pěchota nestíhala. Dnešní GYURZA 02 od UkrArmoTech naopak staví přežití posádky nad palebnou sílu: chrání před minami, střepinami, drony i kumulativními střelami. Že se tatáž firma podílela na obnově stařičkého Austinu i na vývoji jeho moderního nástupce, není náhoda. Je to záměrná inscenace kontinuity.

Proč právě teď a právě tady

Výstava není izolovaná kuriozita. 18. srpna 2026 byly na Národním vojenském memoriálním hřbitově v Kyjevě přepohřbeny ostatky Jevhena Konovalce, velitele Sičových střelců, pozdějšího zakladatele Ukrajinské vojenské organizace (UVO) a Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN). Konovalec byl zavražděn agentem NKVD v Rotterdamu v roce 1938 a jeho ostatky se do vlasti vrátily po téměř 88 letech.

Arsenální náměstí jako místo expozice má vlastní paměťovou váhu. Právě odtud v lednu 1918 vedli Sičoví střelci palbu na bolševické pozice během povstání u závodu Arsenal. Současná armáda tak vědomě staví vedle sebe dvě epochy: obrněnce, které tehdy bránily rodící se ukrajinský stát, a vojáky, kteří totéž dělají dnes proti ruskému agresorovi.

Podle tiskové zprávy přetištěné serverem E+ je venkovní expozice přístupná zdarma do 20. září 2026. Od pátku do neděle mezi 16:00 a 20:00 nabízí Chorunží služba přednášky a komentované prohlídky. Areál Mysteckého arzenálu se nachází na adrese vulycja Ivana Mazepy 28–30.

Armáda jako kurátorka vlastních dějin

Neobvyklé na celém projektu je, kdo za ním stojí. Historickou techniku obvykle restaurují muzea nebo soukromí sběratelé. Tady to udělal aktivní armádní sbor uprostřed vysokointenzivní války. Přesně srovnatelný precedent, bojující armáda, která vlastníma rukama obnovuje techniku ze své první války za nezávislost, se v dostupných zdrojích nepodařilo najít.

Motiv je přitom přiznaný a otevřený, žádná skrytá propaganda. Sbor to sám formuluje jednoduše: „Spadkojemnist je čin,“ tedy dědictví je čin. Změnila se technika, změnila se epocha. Protivník zůstal stejný.