Ukrajinci čelí problému, který dříve neměli. Rusové vypouštějí drony Geran přímo ze Suchojů Su-25

Když ukrajinské vzdušné síly 18. srpna 2026 trasovaly proudový bezpilotník přes Ternopilskou oblast směrem na město Dubno v Rovnenské oblasti, šlo o moment, který potvrdil obavy analytiků. Dron uletěl odhadem 850 až 920 kilometrů, dosáhl rychlosti kolem 500 km/h a zamířil do oblasti, která se dosud považovala za relativně bezpečnou. Západ Ukrajiny se ocitl v dosahu nové generace ruské úderné munice, a k tomu přibyla další vrstva hrozby: možnost, že tyto drony nemusí startovat ze země, ale přímo z podvěsů letounů.

Od Šáhedů k proudovým Geranům

Příběh začíná u íránských Šáhedů-136, které Rusko přejmenovalo na Geran-2 a od podzimu 2022 masově nasazovalo proti ukrajinské infrastruktuře. Pomalé, hlučné, s rychlostí kolem 180 km/h a bojovou hlavicí o hmotnosti 40 až 50 kilogramů; Ukrajina se proti nim naučila bránit. Mobilní skupiny s kulomety, záchytné drony, akustické senzory. Sestřelovací úspěšnost rostla.

Rusko proto přešlo ke kvalitativně jiné kategorii. Geran-5, podle ukrajinské vojenské rozvědky HUR odvozený od íránského dronu Karrar (který sám vychází ze starší americké konstrukce MQM-107), představuje zásadní skok:

• Rychlost: 450–600 km/h oproti 180 km/h u Geranu-2
• Bojová hlavice: 90 kg oproti 40–50 kg
• Dolet: kolem 950 km
• Pohon: proudový motor místo pístového

Vedle Geranu-5 Rusko vyrábí i Geran-4, rovněž proudový, konstruovaný přímo jako odpověď na úspěch ukrajinských záchytných dronů. Podle údajů HUR, které v srpnu 2026 zprostředkoval ukrajinský server Militarnyi, dosáhla ruská výroba obou typů zhruba 3 000 kusů měsíčně. Výroba staršího Geranu-3 byla zastavena.

Proč Su-25 mění pravidla hry

Suchoj Su-25 Grač je sovětský podzvukový bitevní letoun určený primárně k přímé podpoře pozemních vojsk, obdoba amerického A-10 Thunderbolt II. Poprvé vzlétl v roce 1975, maximální rychlost dosahuje zhruba 950 km/h, má deset podvěsných bodů pro výzbroj a jednu z jeho klíčových vlastností představuje schopnost operovat z krátkých, nouzových a nezpevněných drah.

Právě tato kombinace z něj dělá logického kandidáta na nosiče dronů. Nemusí startovat z velkých leteckých základen, které Ukrajina monitoruje. Může vzlétnout z improvizované plochy, vynést Geran pod křídlem a vypustit ho stovky kilometrů od frontové linie, z jiného směru, než na jaký je ukrajinská protivzdušná obrana zvyklá.

Defense Express v lednu 2026 odhadl, že vzdušný start přidá dronu přibližně 100 kilometrů doletu a vyšší počáteční energii po odhozu. Důležitější než samotné kilometry je ale změna geometrie útoku. Pozemní rampy mají fixní polohu, ukrajinská rozvědka je postupně mapuje a trasy dronů se opakují. Letoun jako nosič tohle rozbíjí, může zvolit jiný azimut, obejít známé koridory a zkrátit reakční čas protivzdušné obrany.

Ukrajinská vojenská rozvědka HUR už 11. ledna 2026 výslovně uvedla, že Rusko rozpracovává variantu vypouštění Geranu-5 z letounů Su-25. Přímý fotografický nebo video důkaz bojového odhozu z konkrétního letu zatím veřejně chybí. Vše ale nasvědčuje tomu, že jde minimálně o omezeně zkoušenou schopnost, která se blíží operačnímu nasazení, pokud k němu už nedošlo.

Dubno jako varovný signál

Útok z 18. srpna 2026 ukázal, co nová generace dronů dokáže i bez potvrzeného vzdušného startu. Ukrajinské vzdušné síly ten den hlásily celkem 76 proudových bezpilotníků typu Šáhed. Přes 70 z nich se podařilo zničit nebo potlačit. Šéf Rovnenské oblastní vojenské správy Oleksandr Koval večer oznámil sestřelené vzdušné cíle bez škod na lidech a infrastruktuře.

Čísla vypadají dobře, sestřelovací úspěšnost přes 90 %. Jenže zbývajících několik dronů, které pronikly, stačí k zásahu. A právě v tom spočívá problém, který Ukrajina dříve v této podobě neměla. Pomalejší Gerany-2 létající 180 km/h dávaly obraně více času na reakci. Proudové verze letící třikrát rychleji ten čas dramaticky krátí. Pokud k tomu přibude vzdušné vypouštění z nepředvídatelných směrů, rovnice se pro obranu dále zhoršuje.

Defense Express po srpnovém útoku přímo napsal, že západní Ukrajinu už nelze považovat za oblast mimo dosah této kategorie úderů. Z vhodných odpališť na severu by Geran-5 teoreticky dosáhl téměř kamkoli na ukrajinském území.

Co to znamená pro ukrajinskou obranu a pro střední Evropu

Ukrajina potřebuje hustší radarové a akustické pokrytí v hloubce země, víc prostředků schopných reagovat na cíle letící 500–600 km/h a menší závislost na mobilních kulometných skupinách, které fungovaly proti pomalým Šáhedům. Klíčová je i práce proti řídicím prvkům a schopnost předvídat nové koridory letu. Obrana funguje, ale ne absolutně, a každý další typ hrozby zvyšuje její cenu.

Pro střední Evropu a Česko to zatím neznamená přímé ohrožení úderným dronem. Znamená to ale, že se bojová zóna ruských dálkových bezpilotníků posouvá blíž k hranicím NATO. Roste riziko incidentů, pádů trosek na aliančním území i zátěže na sledování vzdušného prostoru. Rovnenská oblast, kam proudový Geran v srpnu zamířil, leží necelých 100 kilometrů od polské hranice.

Rusko si vzdušným vypouštěním dronů ze Su-25 neotevírá zázračnou zbraň. Otevírá si levnější a hůře předvídatelný způsob, jak zatěžovat ukrajinskou protivzdušnou obranu daleko od fronty, a to ve válce, která trvá už více než čtyři roky, je možná cennější než jakýkoli jednotlivý zásah.