Rusové slibují brzy nasadit „plácačku na drony“, která je sestřelí za 5 Kč. Věří, že jim vyhraje válku

Na válce trvající už více než čtyři roky je jedno vidět jasně: levné drony změnily pravidla hry a obrana proti nim je zoufale drahá. Rusko proto vsadilo na směrovanou energii, laser, který má „plácnout“ dron za pár korun místo za statisíce. Komplex Perun, který státní agentura TASS představila v červenci 2026, slibuje likvidaci cíle za pouhých 205 rublů, tedy zhruba za cenu jednoho espressa v moskevské kavárně. A ruští představitelé věří, že právě tato ekonomika levného zásahu jim může pomoci vyhrát válku o nebe. Jenže mezi cenou elektrické energie na jeden laserový pulz a cenou skutečné obrany leží propast, do které se vejde celá raketová baterie.

Co je Perun a jak funguje

Perun je laserový protidronový komplex vyvíjený ruskou firmou Svarog. Existuje ve dvou verzích: stacionární v námořním kontejneru o délce šesti metrů a mobilní na podvozku do pěti tun. Srdcem systému je dvouosá věž s laserovým emitorem, kamerami, termovizí a systémem technického vidění s prvky umělé inteligence. Deklarované parametry jsou ambiciózní:

• Dosah: až 5 km
• Bojová pohotovost: až 5 hodin nepřetržitě
• Souvislé záření: až 15 minut
• Cena jednoho „výstřelu“: 205 rublů za 10 sekund ozáření

Laser neničí dron explozí. Místo toho soustředěným paprskem poškozuje kamery, baterie, motory nebo konstrukční části, doslova je vypaluje. Odtud přezdívka „plácačka“: žádný výbuch, žádný kouř, jen tichý paprsek a padající dron. Ruská strana přitom Perun neprezentuje jako zázračnou zbraň pro celé bojiště, ale jako součást širšího „univerzálního“ systému protivzdušné obrany, který má chránit základny, rafinerie, sklady a energetickou infrastrukturu před masovými dronovými útoky.

Pět korun, nebo pět milionů?

Tady je třeba rozlišit tři cenové roviny, které se v debatě o energetických zbraních neustále směšují. Ruský Perun uvádí 205 rublů za desetisekundové ozáření. Britská radiofrekvenční zbraň RF DEW mluví o 10 pencích za výstřel. Americký Leonidas od firmy Epirus používá marketingovou formulaci „haléře za zásah“. Všechna tato čísla mají jedno společné: počítají pouze spotřebovanou energii. Ne senzory. Ne velení. Ne napájení. Ne chlazení. Ne obsluhu. Ne stavbu stanoviště.

Americký Kongresový rozpočtový úřad (CBO) to v červenci 2026 spočítal jinak. Reprezentativní instalace protidronové obrany jednoho areálu, se senzory, efektory, velením a infrastrukturou, vychází na zhruba 1,85 miliardy Kč v pořizovacích nákladech a nejméně 125 milionů Kč ročně na provoz. Rozdíl mezi „cenou výstřelu“ a „cenou ochrany“ je tedy řádově tisícinásobný. Pět korun za paprsek zní revolučně. Ale paprsek bez očí, mozku a zdroje energie je jen světlo.

Západ není pozadu, spíš naopak

Rusko rozhodně není jedinou zemí, která sází na směrovanou energii. A z hlediska veřejně ověřených testů je spíše v pozici dohánějícího.

Americký mikrovlnný systém Leonidas od firmy Epirus v srpnu 2025 na demonstraci vyřadil 61 z 61 dronů, včetně roje 49 kusů jedním jediným pulzem. Na rozdíl od laseru, který musí držet paprsek na konkrétním místě cíle po určitou dobu, mikrovlnná zbraň dokáže zasáhnout více cílů najednou, což je zásadní výhoda proti rojům. Americká armáda navíc systém IFPC-HPM testovala v dubnu 2025 na Filipínách v rámci cvičení Balikatan, takže už nejde o laboratorní projekt.

Britové mají hned dva systémy: radiofrekvenční RF DEW s dosahem do jednoho kilometru a laserový DragonFire, u kterého ministerstvo obrany uvádí cenu pod 300 Kč za zásah. Vlastní laserový projekt Tryzub vyvíjí i Ukrajina; velitel Sucharevskij ho v únoru 2025 označil za „absolutně perspektivní“ a v dubnu téhož roku byly poprvé zveřejněny záběry ze zkoušek.

Perun má zatím hlavně tvrzení vývojáře a probíhající testy. Leonidas má veřejnou demonstraci se stoprocentní úspěšností proti roji. To je podstatný rozdíl.

Proč jedna zbraň válku nevyhraje

Ruská logika je pochopitelná: masové útoky levných dronů nutí obránce pálit drahou munici a zahlcují klasické systémy protivzdušné obrany. Pancir-S1, který nese dvanáct střel 57E6 a dvojici 30mm kanónů 2A38M s dostřelem do dvaceti kilometrů, spotřebuje na každý dron fyzickou munici z omezeného zásobníku. Energetická zbraň má teoreticky „nekonečný zásobník“ omezený jen výkonem a chlazením. Pro ochranu konkrétní základny nebo rafinerie to může být skutečný průlom.

Jenže válka na Ukrajině se vede na frontě dlouhé stovky kilometrů. Americký úřad GAO upozorňuje, že zbraně směrované energie mají kratší dosah než konvenční systémy, jejich účinek slábne se vzdáleností a počasí (mlha, déšť, bouře) výrazně snižuje výkon laserů. Mikrovlnné systémy zase potřebují obrovské apertury pro delší dosah a hrozí u nich zasažení vlastní elektroniky v oblasti pulzu. NATO proto v projektu LCI-X staví na vrstveném modelu obrany, kde žádný jednotlivý systém, ať laser, mikrovlny, nebo raketa, nedává plné krytí.

Skutečný průlom by nebyl v jednom laseru. Byl by v tom, kdyby Rusko zvládlo tyto systémy sériově vyrábět, propojit se senzory a velením a rozmístit kolem klíčové infrastruktury rychleji, než útočníci změní taktiku. Šéf ruského Centra pro bezpilotní systémy a technologie na konci prosince 2025 řekl TASS, že Rusko má „všechny možnosti“ dostat operační laserové systémy do služby v roce 2026. Jenže v červenci 2026 TASS u Perunu stále píše o probíhajících zkouškách, nikoli o sériovém nasazení.

Co to znamená pro Evropu

Evropská komise v únoru 2026 aktualizovala akční plán bezpečnosti dronů a ochrany kritické infrastruktury. NATO rozjelo iniciativu LCI-X zaměřenou na vrstvené propojení senzorů, efektorů a velení. Pro Česko a střední Evropu to neznamená „neprostupné nebe“, ale tlak na budování lokálních ochranných bublin kolem nejcennějších cílů: letišť, energetických uzlů, skladů munice, radarových stanovišť.

Obrana proti dronům je závod adaptace. Útočníci budou reagovat saturací, klamáním, využíváním špatného počasí a rychlými úpravami konstrukce. Obránci budou muset průběžně měnit hardware i software. Právě proto žádná jednotlivá „plácačka“, ať ruská, americká, nebo britská, nemůže válku vyhrát sama. Může ale výrazně zlevnit a zefektivnit obranu konkrétního místa, a právě v tom spočívá její skutečná hodnota.

Perun zatím zůstává slibem na papíře a v testovacích protokolech. Pokud ho Rusko skutečně dostane do série a na bojiště, bude to pro Ukrajinu nová komplikace, ale ne konec příběhu. Spíš další kapitola závodu, ve kterém se pravidla mění rychleji než zbraně.