Jihokorejci ovládli soutěž americké armády. Jejich houfnice nahradí přes 400 děl a změnit tvář pěchoty USA

Dne 18. srpna 2026 oznámila americká armáda výsledek jedné z nejsledovanějších zbrojních soutěží posledních let. Program Mobile Tactical Cannon, zkráceně MTC, získala Hanwha Defense USA s kolovým prototypem K9 Mobile Howitzer. Kontrakt na prototypovou fázi má základní hodnotu přibližně 2,5 miliardy korun a s opcemi dosahuje téměř 6,5 miliardy korun. Nejde přitom o symbolickou zakázku na pár kusů. Armáda objednala šest prototypů s opcí na dalších dvanáct, tedy až osmnáct systémů, které projdou čtyřletým testováním a experimenty s vojáky. Pokud vše dopadne, rozhodnutí o sériové výrobě padne ve fiskálním roce 2028 a první kusy by se měly dostat k jednotkám ve třetím čtvrtletí téhož roku. A právě sériová výroba má podle sekundárních odhadů přinést náhradu více než čtyř stovek tažených houfnic M777 ve vybraných formacích. Přesné číslo armáda veřejně nepotvrdila, ale rozsah programu jasně míří na stovky kusů.

Proč Jihokorejci porazili americkou i evropskou konkurenci

Soutěž nebyla formalita. V říjnu 2024 americká armáda pozvala k demonstracím pět firem: American Rheinmetall Vehicles, BAE BOFORS, Hanwha Defense USA, General Dynamics Land Systems a Elbit Systems USA. Později se veřejně přihlásily i týmy Leonardo DRS s KNDS a AM General s indickou Kalyani. Šlo tedy o mezinárodní klání, ve kterém se střetly americké, evropské i asijské koncepce.

Armáda oficiální bodování nezveřejnila. Z dostupných podkladů ale lze vyčíst, co rozhodlo: Washington nehledal zbraň, kterou teprve někdo vyvine. Po zrušení ambiciózního programu ERCA v roce 2024 armáda explicitně deklarovala obrat od vývoje k nákupu „zralého a dostupného“ systému. Hanwha nabídla přesně to: platformu postavenou na bojově ověřené rodině K9, kterou už provozuje šest členů NATO, a k tomu připravenost na americkou výrobu. Integrační a testovací centrum v Alabamě, investice do muniční základny Pine Bluff v Arkansasu; to není dovozce, který posílá bedny z Pusanu. To je firma, která se zakořeňuje v americkém průmyslu.

Co přesně K9 Mobile Howitzer umí a proč je to skok od M777

Tažená houfnice M777A2 slouží americké armádě od roku 2005. Váží necelých 4 500 kilogramů, je přepravitelná vrtulníkem i letounem C-130 a svou lehkostí si vysloužila přezdívku „trojitá sedmička“. Jenže na moderním bojišti, kde drony odhalí palebné postavení během minut a protibaterijní palba dorazí vzápětí, je její hlavní slabina fatální: M777 potřebuje zvlášť tažné vozidlo FMTV, nechráněnou obsluhu a relativně dlouhou dobu na zaujetí i opuštění pozice. Posádka stojí pod širým nebem a ručně manipuluje s municí.

Proti tomu Hanwha pro MTC nabízí podle firemních materiálů toto:

• Ráže: 155 mm / délka hlavně 52 kalibrů
• Platforma: kolový podvozek 8×8
• Zásoba munice na palubě: 40 nábojů
• Rychlost palby: 8–9 ran za minutu
• Čas zaujetí a opuštění postavení: pod 30 sekund
• Ochrana posádky: pancéřovaná kabina

Třicet sekund. Tolik má trvat celý cyklus od zastavení přes výstřel po odjezd. U M777 se bavíme o minutách, během nichž je obsluha vystavena všemu, co nepřítel pošle. Navíc MTC veze vlastní munici, žádné čekání na zásobovací náklaďák, který se musí přiblížit k odkryté pozici.

Pro srovnání: francouzský CAESAR 8×8, který si pořídila i česká armáda, nabízí 155mm/52cal hlaveň, 36 nábojů, čtyřčlennou obsluhu, dojezd 600 kilometrů, silniční rychlost 90 km/h a dostřel až 70 kilometrů podle typu munice. Německý RCH 155 je technologicky nejambicióznější: plně automatizovaná věž, dvoučlenná posádka, rychlost přes 100 km/h a unikátní schopnost střelby za pohybu, ale je těžší a dražší. Hanwha se s MTC profiluje někde mezi: praktičtější než RCH 155, ale s větší zásobou munice než CAESAR a s důrazem na tempo operací středních brigád.

Jak MTC změní tvář americké pěchoty

Nejde jen o výměnu jedné hlavně za druhou. Americká armáda v rozpočtových dokumentech pro fiskální rok 2027 popisuje MTC jako dvojici schopností: samohybný kanon a k němu navázané zásobovací vozidlo (Resupply Vehicle), které má vzniknout v samostatném prototypování. Teprve tato dvojice dohromady mění způsob, jakým lehčí a střední brigády vedou palebnou podporu.

Dosud fungoval cyklus takto: tahač FMTV přiveze M777 na pozici, obsluha rozloží dělo, vystřelí, složí, připojí k tahači a odjede. Munici přiváží další vozidlo. Celý proces trvá dlouho a brigáda musí čekat. S MTC se houfnice přesune sama, vystřelí během desítek sekund, okamžitě odjede a zásobovací vozidlo ji doplní za jízdy nebo na kryté pozici. Kratší vystavení nepřátelskému průzkumu, rychlejší tempo, vyšší přežitelnost.

Americká armáda to v oficiálním oznámení shrnuje pojmem „vysoce transparentní bojiště“, tedy bojiště, kde je vidět všechno a kde přežije ten, kdo se rychleji schová. Válka na Ukrajině, trvající už více než čtyři roky, tuto lekci potvrzuje denně. Tažené houfnice jsou tam jedním z nejzranitelnějších cílů dronů a protibaterijních radarů.

Co to znamená pro Jižní Koreu a pro Česko

Pro Soul je americký kontrakt víc než obchodní úspěch. Podle SIPRI se Jižní Korea v období 2021–2025 vyšplhala na deváté místo mezi světovými exportéry zbraní s tříprocentním podílem globálního trhu. Hanwha už dodává pásové K9 do Polska (rámcová dohoda na 672 kusů s transferem technologií), Rumunska, Estonska, Norska, Finska a Turecka. Americké vítězství funguje jako nejsilnější možná reference: pokud si Hanwhu vybral Washington, těžko ji někdo odmítne jako „asijskou alternativu“.

Pro českou armádu je přímý dopad omezený. Praha je smluvně vázána na 62 houfnic CAESAR 8×8 CZ, které od roku 2026 nahrazují zastaralé 152mm houfnice DANA. Česko tedy už jde cestou kolové samohybné houfnice, jen od jiného dodavatele. Nepřímo ale americká volba potvrzuje, že celý koncept kolového samohybného dělostřelectva je dnes hlavní proud modernizace NATO, nikoli okrajový experiment.

Rizika a otevřené otázky

Program MTC je zatím v prototypové fázi. Parametry, které Hanwha uvádí, musí potvrdit armádní testy a experimenty s vojáky plánované na fiskální roky 2028–2029. Finální sériová konfigurace se může lišit: armáda například spolupracuje s Hanwha na integraci americké hlavně délky 58 kalibrů, což by znamenalo delší dostřel, ale i jiné balistické charakteristiky. Pokud prototyp nevyhoví, veřejně známý záložní plán neexistuje; reálně by připadalo v úvahu prodloužení testů, nové srovnání nebo ponechání M777 ve služebním zařazení déle, než se dnes počítá.

Otevřená zůstává i otázka přesného počtu sériových kusů. Číslo přes čtyři sta koluje v odborných médiích a odpovídá historickému rozsahu programu M777, armáda v roce 2009 převzala pětistý kus. Oficiální rozpočtové dokumenty ale mluví o náhradě „ve vybraných formacích“, nikoli o konkrétním čísle. Skutečný rozsah sériové výroby tak závisí na výsledcích testů, rozpočtových prioritách Kongresu a na tom, jak rychle se podaří rozjet americkou výrobní linku.

Jedno je ale jasné už dnes: americká armáda se rozhodla, že éra tažených houfnic v jejích lehčích brigádách končí. A klíč k té změně drží firma ze Soulu.