Česká firma tiskne náhradní díly pro armádu na 3D tiskárně. Na veletrhu v Praze ukáže, co už zvládne bez továren

Když vojenské technice chybí kryt, držák senzoru nebo kabelová konzola, obvykle se spustí kolečko objednávek, které může trvat týdny i měsíce. Zvlášť u starší techniky, kde původní výrobce díl už ani nevyrábí. ADMASYS CZ z pražských Čakovic nabízí jinou cestu: naskenovat originál, vytvořit digitální model a vytisknout náhradu na průmyslové 3D tiskárně. Ne jako prototyp do vitríny, ale jako funkční součástku určenou do provozu. A právě tohle chce firma předvést na jednom z největších obranných veletrhů ve střední Evropě.

Co přesně firma tiskne, a co ne

Představa, že z 3D tiskárny vyjede hotový pancíř nebo hlaveň kanónu, patří do science fiction. Realita je prozaičtější, ale pro armádní logistiku překvapivě cenná. ADMASYS veřejně uvádí konkrétní kategorie dílů, které pro obranný sektor vyrábí nebo je schopna vyrábět:

• elektronické schránky a kryty
• držáky senzorů a ovládací prvky
• kabelové konzoly a vzduchovody
• montážní a servisní přípravky
• transportní pomůcky
• malé série specializovaných komponent

Nejde tedy o náhradu celé tovární výroby. Jde o díly, u kterých rozhodují dny, ne měsíce, a kde klasický dodavatelský řetězec selhává buď rychlostí, nebo tím, že daný díl prostě nikdo sériově nevyrábí. Martin Kalous z ADMASYS to v rozhovoru pro Army Recognition shrnul jasně: průmyslový 3D tisk nenahradí každou výrobní metodu, ale tam, kde jde o rychlost, flexibilitu a nízkoobjemovou výrobu bez vysokých vstupních nákladů, má obrovskou hodnotu.

Digitální sklad místo fyzického

Nejzajímavější posun, který ADMASYS na Future Forces představí, není samotná tiskárna. Je to koncept digitálního skladu. Místo regálů plných náhradních dílů, z nichž část stejně zastará nebo se nikdy nepoužije, firma nabízí knihovnu schválených výrobních souborů. Díl se vytiskne až ve chvíli, kdy ho někdo skutečně potřebuje.

Tohle není česká specialita. Americká armáda provozuje digitální repozitář RAPTOR, kde uchovává ověřené 3D modely, a v rámci programu BDRF tiskne dočasné náhrady dílů s dlouhou dodací lhůtou pro pozemní vozidla. Podle oficiálních zdrojů U.S. Army to prokazatelně zkracuje dobu, po kterou je technika mimo provoz. Nizozemské ozbrojené síly zašly ještě dál: provozují polní kontejner s 3D tiskárnou, kde menší díl vznikne za pár hodin, složitější za den až dva. Jejich letectvo už tiskne ventily pro stíhačky F-16 a držáky pro vrtulníky CH-47 Chinook, ovšem až po schválení leteckou autoritou.

ADMASYS se v tomto kontextu profiluje jako technologický integrátor: dodává hardware, software, materiály, školení i konstrukční podporu. Ve svém portfoliu má značky jako Markforged, UltiMaker, Formlabs nebo MiniFactory, přičemž právě tiskárna MiniFactory Ultra 2 zvládá vysokoteplotní polymery typu ULTEM AM9085F s tepelnou odolností do 170 °C nebo TPI odolávající teplotám až 240 °C. To už je pásmo materiálů pro náročné průmyslové a potenciálně i vojenské aplikace, daleko za možnostmi běžného hobby tisku.

Jak daleko je česká armáda

Veřejně dostupné informace ukazují, že spolupráce ADMASYS s českým obranným sektorem existuje, ale je zatím spíš ve fázi budování kapacit než plošného nasazení. Firma uvádí přímou spolupráci s Univerzitou obrany, kde se testovaly technologie Markforged a UltiMaker. V registru smluv je dohledatelná zakázka pro Vojenský výzkumný ústav. Ministerstvo obrany navíc letos v srpnu zadalo opravu 3D skeneru, což minimálně dokazuje, že resort tuto techniku aktivně provozuje.

Důkaz o tom, že by Armáda ČR veřejně popsala ostré nasazení 3D tisku v údržbě své techniky prostřednictvím ADMASYS, se nám v otevřených zdrojích najít nepodařilo. Bezpečnější je tedy říct, že existují testy, zakázky a zájem, ale k plošnému zavedení, jaké mají Američané nebo Nizozemci, je ještě kus cesty.

Pro českou armádu, která provozuje i starší techniku se stále obtížnější dostupností originálních dílů, by přitom digitální sklad výrobních souborů mohl být mimořádně praktický. Naskenovat opotřebený kryt, vytvořit model, ověřit materiálové vlastnosti a vytisknout náhradu: to je postup, který může vrátit do provozu stroj, na jehož originální díl by se čekalo měsíce. Nebo který už nikdo nevyrábí.

Co všechno je potřeba kromě tiskárny

Koupit 3D tiskárnu a začít tisknout vojenské díly, tak jednoduché to není. Aby armáda nebo obranný výrobce mohl aditivní výrobu provozovat ve vlastní režii, potřebuje celý ekosystém: tiskárnu odpovídající typu dílu, 3D skener, CAD software, vhodné materiály, postprocessingové vybavení, řízené prostředí provozu, kvalifikační a zkušební postupy, školení obsluhy a v neposlední řadě pravidla pro ochranu duševního vlastnictví a kybernetickou bezpečnost. U citlivějších aplikací, typicky v letectví, musí materiálová data, pevnostní podklady i procesní nastavení schválit příslušná autorita ještě před nasazením dílu.

Regulace americké armády AR 70-1 výslovně stanoví, že takto certifikované díly mohou být považovány za ekvivalent originálních dílů od výrobce, ale zároveň varuje, že pokročilá výroba není vhodná ve všech situacích. Schvalování, materiálové zkoušky a kontrola kvality nikam nezmizely. Změnil se jen způsob, jakým díl fyzicky vzniká.

Co uvidí návštěvníci v říjnu

Future Forces Exhibition & Forum 2026 se koná od 21. do 23. října v areálu PVA EXPO PRAGUE. Organizátoři očekávají přes 400 vystavovatelů z více než 35 zemí a kolem 9 000 profesionálních návštěvníků. Součástí programu jsou i pracovní skupiny NATO a odborné panely; právě proto je veletrh relevantní i pro technologie, které na první pohled nevypadají jako klasický obranný hardware. ADMASYS bude vystavovat v hale 2 a chce ukázat kompletní postup od 3D skenování přes přípravu dat až po finální tisk. Přesnou sestavu exponátů firma zatím veřejně neupřesnila.

Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, ukázala jednu věc naprosto jasně: moderní konflikt je i válka logistiky a údržby. Kdo dokáže opravit poškozenou techniku rychleji, má výhodu. A právě v tom může 3D tisk sehrát roli, kterou si ještě před pár lety málokdo uměl představit.