Rusové vytáhli ze skladů tisíce T-80 a předělávají je. Z „mangalu“ na věži udělali zbraň, jakou drony nečekají

Když se na jaře 2022 objevily první záběry ruských tanků s přivařenými ocelovými rošty na věžích, internet se bavil. Přezdívka „mangal“ se ujala okamžitě, a s ní i představa, že jde o zoufalou improvizaci armády, která nezvládá moderní válku. O čtyři roky později ale tytéž klece vypadají úplně jinak. Nejnovější T-80BVM, zachycené na železničních přepravnících cestou k frontě, nesou továrně montované střešní kryty s integrovanou dynamickou ochranou, širším krytím boků a podle některých analýz i rušičkami FPV dronů. A co je podstatnější: podobné řešení už v červnu 2026 veřejně ukázala i francouzská armáda na svém Leclercu XLR. Výsměch skončil. Otázka zní jinak: kolik těch tanků Rusku vlastně zbývá a jak moc jim úpravy pomáhají.

Tisíce ze skladů: co říkají satelity

Formulace o tisících vytažených T-80 drží, ale vyžaduje kontext. Podle satelitní rekonstrukce analytika @a_from_s bylo do poloviny roku 2023 ze skladových základen odvezeno zhruba 1 090 tanků celé rodiny T-80. Přibližně 740 z nich prošlo renovací nebo modernizací, dalších asi 350 čekalo na zpracování v závodě Omsktransmáš. Tempo následujících let se odhaduje na přibližně 300 renovovaných kusů ročně.

Jenže zásoba není nekonečná. Satelitní odhady z počátku roku 2024 ukazují zůstatek kolem 850 až 900 kusů v základnách a opravárenských závodech, a většina z nich je ve špatném technickém stavu. Analýza Janes k tomu přidává konkrétní číslo: počet aktivních T-80BVM v ruské armádě vzrostl zhruba ze 100 na 280 kusů do září 2025, přičemž typ se rozšířil ze čtyř na dvacet tři útvarů. Carnegie Endowment ve své analýze ruské vojenské rekonstituce upozorňuje, že Moskva před invazí výrobu nových tanků nenavýšila a zjevně nepočítala s tak těžkými ztrátami. Teprve v září 2023 ředitel koncernu Uralvagonzavod Potapov veřejně hovořil o obnovení výroby T-80 a potřebě nových kapacit.

Shrnutí je prosté: Rusko skutečně vytáhlo tisíce T-80, ale jde o celkový objem od začátku více než čtyři roky trvající války, nikoli o jednorázovou várku hotových modernizovaných strojů.

Z roxoru k továrnímu kitu: co je dnes „mangal“

Původní „mangal“ byl přesně tím, jak vypadal: svařenec z roxorů a pletiva, který si posádky nebo týlové dílny montovaly přímo u útvarů. Princip byl jednoduchý: vytvořit odstup mezi detonací kumulativní hlavice a vlastním pancířem věže, aby se energie výbuchu rozptýlila dřív, než prorazí ocel.

Nová generace ochrany na T-80BVM, kterou Janes označuje termínem „kryša“ (střecha), je něco kvalitativně odlišného. Jde o továrně vyráběný kit z Omsktransmáše, který zahrnuje:

• Střešní kryt nad věží s výrazně větším krytím horní polosféry než původní mříže
• Integrované prvky dynamické ochrany Relikt na bocích a blatnících
• Rozšířenou ochranu zadních projekcí věže, kam FPV drony tradičně míří
• Rušičky FPV dronů: Janes pod maskovací sítí na střeše identifikuje systém elektronického boje Triton

Sekundární OSINT analýza snímků z roku 2025 navíc popisuje sklopný štítek nad průlezem řidiče a čelní ochranný „plot“ navázaný na modul Relikt. Je ale potřeba dodat, že jde o analytickou interpretaci fotografií z ruských sociálních sítí, nikoli o oficiálně potvrzenou specifikaci.

Základ T-80BVM přitom zůstává známý: 125mm kanon 2A46M-4 s kompatibilitou se střelou 9M119M Refleks (dostřel řízenou střelou až 5 km) i podkaliberní municí Svinec, zaměřovač Sosna-U s termovizí a plynová turbína o výkonu kolem 920 kW (1 250 koní), která dává tanku vynikající akceleraci a mobilitu v mrazu.

Drony versus pancíř: kdo vyhrává

Klíčová otázka zní, jestli to celé funguje. Odpověď není černobílá. Švédský výzkumný ústav FOI ve své studii účinnosti FPV dronů uvádí, že zničení obrněného vozidla často vyžaduje pět i více zásahů. Právě tady hraje vrstvená ochrana roli: neposkytuje imunitu, ale zvyšuje šanci, že tank přežije první kontakt a posádka získá čas na reakci nebo ústup.

Materiál sdílený na portálu NATO Lessons Learned potvrzuje, že už rané verze klecí snižovaly podíl úspěšných zásahů. Současně ale studie RUSI o kombinovaném manévru na Ukrajině přináší střízlivou brzdu: v srpnu 2025 ukrajinský průzkum v jednom sledovaném období detekoval pouhých 23 ruských tanků do 70 kilometrů od fronty. Drony a zpravodajský průzkum obrněnou válku svazují bez ohledu na to, kolik klecí tank nese.

A nejde jen o ruský problém. Podle informací citovaných deníkem Guardian musela Ukrajina stáhnout z čela boje i americké Abramsy, právě kvůli dronům. Tank za desítky milionů dolarů je stejně zranitelný shora jako přestavěný sovětský stroj ze skladu.

Západ se směje, západ kopíruje

Výsměch protidronovým klecím měl krátkou trvanlivost. V červnu 2026 francouzská armáda veřejně ukázala svůj Leclerc XLR s protidronovou klecí a začala ji dodávat tankovým jednotkám. Nejnovější německý Leopard 2A8 sází na aktivní ochranný systém Trophy od izraelského Rafaelu a ochranu proti hrozbám z horní polosféry. Americký M1A2 Abrams SEPv3 může Trophy nést rovněž.

Rozdíl v přístupu je v penězích a filozofii. Západ preferuje sofistikovanější aktivní ochranu: Trophy dokáže detekovat a zničit přilétající projektil ještě před dopadem. Rusko masově nasazuje levnější pasivní řešení, protože ho k tomu donutila válka a nemá kapacity na plošné zavádění aktivní ochrany. Obě cesty ale vedou ke stejnému závěru: bez ochrany střechy je dnes tank zranitelný bez ohledu na vlajku.

Pro český kontext je to přímo relevantní. Armáda ČR v červenci 2026 dokončila převzetí 42 Leopardů 2A4 u 73. tankového praporu a ministerstvo obrany počítá s pořízením minimálně 61 tanků Leopard 2A8 s dodávkami v letech 2028 až 2031. Starší T-72M4 CZ zůstávají ve výzbroji během přechodu. Veřejně oznámená sériová protidronová klec ani aktivní ochranný systém u českých Leopardů 2A4 a T-72M4 CZ zatím nejsou; u budoucích 2A8 je Trophy součástí konfigurace.

Co to znamená pro bojiště

Upravené T-80BVM nejsou zázračnou zbraní. Jsou důkazem, že drony změnily pravidla tak zásadně, že i modernizovaný tank potřebuje levnou pasivní ochranu, kterou by ještě před pár lety žádný konstruktér nepovažoval za hodnou sériové montáže. Piloti FPV se přizpůsobují: míří na pásy, optiku, boky, motor, nezakrytá místa pod hranou krytu. Ochrana nutí k složitějšímu útoku a většímu počtu dronů na jeden cíl, ale nezastavuje adaptaci druhé strany.

Strategicky je podstatnější jiné číslo než počet klecí: zbylá skladová rezerva T-80 se tenčí a její kvalita klesá s každou další vytaženou sérií. Databáze Oryx dlouhodobě upozorňuje, že vizuálně potvrzené ztráty jsou jen spodní hranicí skutečných ztrát. Rusko tedy vyhrává závod s časem jen do chvíle, než dojdou trupy, které se ještě vyplatí opravit. A ta chvíle se blíží rychleji, než by Moskva chtěla přiznat.