„Putin plánuje ofenzivu na Kyjev a Černihiv,“ varuje Zelenskyj. Už hromadí techniku, chce vrhnout 300 tisíc branců

Volodymyr Zelenskyj 24. srpna 2026 řekl novinářům, že Rusko neopustilo plány na ofenzivu směrem na Černihiv a Kyjev. Technika se podle něj hromadí podél severní hranice, ale vojska v Brjanské oblasti zatím nevidí. Klíčový detail: nejde o popis rozběhnutého útoku. Zelenskyj načrtl střednědobý scénář, který se může zhmotnit teprve tehdy, až Moskva splní dvě podmínky, dosáhne průlomu na východě a spustí novou vlnu mobilizace. Právě proto je varování tak znepokojivé. Nepopisuje dnešek, ale zítřek, na který se Ukrajina musí připravit už dnes.

Východní fronta jako spouštěč

Současná ruská priorita leží jinde než u Kyjeva. Zelenskyj opakovaně zdůrazňuje, že Moskva soustředí hlavní úsilí na směr Kostiantynivka–Slovjansk s cílem obsadit celou Doněckou a Luhanskou oblast do konce roku 2026. Sám tento termín označil za nemožný, ale připustil, že Kreml na něm trvá a tlačí na vlastní generály.

Právě výsledek bojů na východě má podle ukrajinské strany rozhodnout o tom, zda se severní směr posune z papírového plánu do reálné operační přípravy. Pokud by Rusko na Donbase získalo výrazný prostor a uvolnilo část sil, mohlo by je přesunout k severní hranici. Pokud ne, zůstane kyjevsko-černihivský směr tím, čím je teď, sledovanou hrozbou bez útočného seskupení.

Vrchní velitel Oleksandr Syrskyj už v červnu 2026 v rozhovoru pro TSN uvedl, že Putin zadal generálnímu štábu propočítat varianty útoku včetně směru na Kyjev. Nejde tedy o izolovaný Zelenského výrok. Severní scénář řeší ukrajinské velení kontinuálně od jara.

300 tisíc nových vojáků: kdy a odkud

Číslo 300 tisíc branců vychází ze Zelenského varování z 23. srpna. Podle něj Putin plánuje po volbách do Státní dumy, které se konají 18.–20. září 2026, mobilizovat zhruba 300 tisíc dalších lidí. Zelenskyj přitom naznačil, že v roce 2027 by celkový cíl mohl vystoupat až na půl milionu.

Povolávání má podle ukrajinského prezidenta probíhat jako „periferní mobilizace“, tedy především v regionech daleko od Moskvy a Petrohradu, kde je odpor veřejnosti slabší a politické riziko pro Kreml menší. Přesný právní režim náboru otevřené zdroje neupřesňují; může jít o kombinaci smluvní služby a skryté mobilizace, jak to Rusko praktikuje od podzimu 2022.

Zástupce šéfa ukrajinského Hlavního zpravodajského ředitelství (HUR) Vadym Skybickyj v rozhovoru pro RBC-Ukraine z 18. srpna připomněl zkušenost z minulé mobilizace: částečný nábor začal v říjnu 2022 a bojeschopné jednotky dorazily na frontu až v prosinci a lednu. Z toho HUR odvozuje, že při podzimní mobilizaci 2026 by Rusko mohlo vytvořit údernou skupinu pro severní směr nejdříve kolem února 2027.

Srovnání s únorem 2022: jiná liga

Kdo si pamatuje únor 2022, ptá se logicky: je to srovnatelné? Odpověď zní: zatím ne. Před plnohodnotnou invazí NATO hlásilo více než 100 tisíc ruských vojáků s kompletní logistikou, velením a zdravotnickým zabezpečením. Americké ministerstvo obrany den před útokem odhadovalo 160 až 190 tisíc vojáků rozmístěných kolem Ukrajiny. V Bělorusku čekalo dalších asi 30 tisíc.

Tehdy ruské vrtulníky útočily na letiště Antonov, pozemní kolony postupovaly přes Černihivskou i Kyjevskou oblast a pokoušely se hlavní město obklíčit. Dnes HUR říká, že pro severní ofenzivu nevidí potřebná vojska, podmínky ani indikátory příprav. Technika u hranice ano. Útočné seskupení ne.

To ale neznamená, že hrozbu lze ignorovat. Brjanská oblast už dnes funguje jako aktivní ruské zázemí; ukrajinské ministerstvo obrany v srpnu oznámilo, že v červenci zasáhlo přes deset velitelských stanovišť bezpilotních prostředků a dronové základny, mimo jiné právě v Brjansku. Infrastruktura tam roste, i když zatím slouží spíše vzdušným operacím než pozemnímu soustředění.

Co Ukrajina dělá a co potřebuje

Kyjev na severní hrozbu reaguje už od května. Zelenskyj 21. května ve Slavutyči hovořil o fortifikacích, posílení hranice a navýšení sil v černihivsko-kyjevském sektoru. Prezidentská kancelář tehdy analyzovala pět scénářů rozšíření války přes sever a vyčlenila na obranu tohoto směru dodatečné financování.

Otevření další fronty by ale dramaticky zvýšilo nároky na zdroje, které už teď chybí. Ukrajinské ministerstvo obrany v srpnu přiznalo kritický nedostatek interceptorů proti balistickým střelám. Pokud by Rusko zaútočilo ze severu a zároveň udrželo tlak na východě, Ukrajina by potřebovala:

• vícevrstvou protivzdušnou obranu schopnou pokrýt další sektor
• dostatek munice a mobilních rezerv pro přesun mezi frontami
• průzkumné a úderné kapacity k ničení ruského zázemí v Brjanské oblasti
• pokračující západní pomoc; NATO na summitu v Ankaře přislíbilo 70 miliard eur vojenského vybavení a výcviku pro rok 2026

Pro Českou republiku by eskalace na severu Ukrajiny neznamenala automatické spuštění článku 5, ten se vztahuje výhradně na ozbrojený útok proti členskému státu aliance. Zvýšila by ale tlak na spojence v dodávkách zbraní a průmyslové výrobě. A pokud by se Kyjev ocitl pod přímou hrozbou, dá se čekat nová vlna vnitřních přesunů obyvatel, z nichž část by pravděpodobně zamířila i do Česka, kde UNHCR k 31. květnu 2026 evidovalo 388 tisíc ukrajinských uprchlíků.

Mír v nedohlednu

Zelenského varování má ještě jeden rozměr: ochlazuje naděje na rychlé příměří. HUR 18. srpna konstatovalo, že na bojišti nevidí žádné známky ruské připravenosti zastavit boje a do konce roku nečeká dohodu. Sám Zelenskyj 24. srpna dodal, že Moskva není ochotná přistoupit ani na omezené příměří v Černém moři, pokud za to nedostane úlevy pro svůj energetický sektor.

Rozhodující otázka tedy nezní, zda Kreml o severním směru uvažuje, to potvrzují ukrajinské i ruské zdroje opakovaně. Otázka zní, kdy a jestli promění pohraniční techniku a zázemí v útočné seskupení srovnatelné s tím, které v únoru 2022 stálo u bran Kyjeva. Podle dostupných dat k tomu zatím nedošlo. Ale čas, nová mobilizace a vývoj na Donbase mohou rovnici změnit rychleji, než by si kdokoli v Kyjevě přál.