Rusko chce zničit Beskydský tunel a izolovat pravobřežní Ukrajinu. Doufá, že tím odřízne 70 % dodávek zbraní z NATO

Koncem srpna 2026 se v ruském publicistickém prostoru objevil detailní scénář, jak by údery na Beskydský tunel mohly „izolovat pravobřežní Ukrajinu“ od západních dodávek zbraní. Autor Sergej Maržeckij navrhuje zasáhnout portály tunelu hypersonickou střelou Kinžal a souběžně vyřadit trakční a napájecí uzly lvovské železnice. Číslo, které v ruské kalkulaci figuruje, 70 % dodávek zbraní z NATO, zní alarmisticky. Jenže mezi strategickým přáním a jeho proveditelností leží 1 765 metrů horniny, až 180 metrů nad kolejemi, a celá síť náhradních tras, kterou Západ mezitím buduje.

Co je Beskydský tunel a proč ho Rusko považuje za klíč

Beskydský tunel je moderní dvojkolejná stavba na železniční ose Lvov–Stryj–Čop, součást panevropského koridoru V. Původní jednokolejný tunel z roku 1886 byl po desetiletí nejužším hrdlem celé západní železniční tepny Ukrajiny, jediným jednokolejným úsekem na jinak elektrifikované trati směřující ke slovenské a maďarské hranici. Nový tunel, otevřený v roce 2018 s financováním Evropské investiční banky, měl toto úzké hrdlo odstranit.

Podle staršího údaje ukrajinského ministerstva infrastruktury přes Beskyd procházelo přes 60 % nákladní dopravy mířící přes západní hranici. Pro ruskou vojenskou logiku je to lákavé číslo: jeden bod, jehož vyřazení by teoreticky ochromilo většinu zásobování z jižnějšího západního směru. Tunel leží hluboko v horském masivu, maximální nadloží dosahuje 180 metrů, výztuž tvoří asi 70 centimetrů armovaného betonu se seismickou konstrukcí a vedle nového tunelu slouží starý jako servisní a evakuační štola. To z něj dělá výrazně tvrdší cíl než mosty a uzlové stanice, které Rusko na Ukrajině pravidelně bombarduje.

Odkud se bere magických 70 procent

Tady je potřeba rozplést tři čísla, která se v debatě míchají. První: starší ukrajinský údaj o více než 60 % nákladu přes Beskyd. Druhé: aktuální statistika Evropské komise z dubna 2026, podle níž v březnu téhož roku šlo kolem 70 % veškerého dovozu do Ukrajiny přes takzvané koridory solidarity, tedy celou síť, ne jediný tunel. Třetí: ruský odhad, že právě Beskydským tunelem proudí 70 % západních zbraní.

Veřejně doložitelný zdroj, který by potvrdil, že sedmdesát procent dodávek zbraní z NATO jde právě touto jednou trubkou pod Karpaty, neexistuje. Vypadá to jako ruská extrapolace širších logistických čísel, účelová, ale ne nesmyslná. Beskyd je skutečně důležitý. Není ale jediný.

Dokáže Kinžal prorazit horu?

Ruský scénář počítá s hypersonickou střelou Kinžal, balistickou raketou vzduch-země s udávanou rychlostí kolem Mach 10 (přibližně 12 250 km/h). Podle shrnutí americké Kongresové výzkumné služby jde o reálný zbraňový systém s prokazatelnou schopností zasáhnout pozemní cíle. Co ale veřejné technické zdroje nepotvrzují, je spolehlivá schopnost prorazit desítky až 180 metrů skalního masivu a zhroutit podzemní stavbu v celé délce.

Reálnější hrozba vypadá jinak. Portály tunelu, přístupové koleje, troleje, ventilace, napájecí rozvodny, to všechno jsou povrchové nebo polozapuštěné cíle, na které Rusko útočí systematicky po celé ukrajinské železniční síti. Šéf Ukrzaliznycje Oleksandr Percovskij v rozhovoru pro Reuters v září 2025 popsal soustavné údery na rozvodny a trakční infrastrukturu s typickou dobou výpadku šest až dvanáct hodin. Vojenský tranzit podle něj zastaven nebyl. U běžných škod ukrajinský vicepremiér Kuleba uváděl průměrnou dobu obnovy kolem čtyř hodin. Jenže zavalený horský tunel není běžná škoda, srovnatelný případ z této války veřejně neexistuje.

Důležitý je i historický kontext. Už v červnu 2022 se rozjela informační vlna o údajném zásahu Beskydu. Ukrajinští činitelé to popřeli a VoxUkraine tvrzení vyvrátila jako dezinformaci. Kolem tunelu kolují přifouknuté příběhy už čtyři roky.

Co by se stalo, kdyby Beskyd skutečně vypadl

I při úspěšném zásahu by západní logistika nezkolabovala, zpomalila by se. Evropská komise popisuje celou síť pohraničních přechodů: Mostyska–Přemyšl, Jagodyn–Dorohusk, Čop–Čierna nad Tisou, Záhony–Čop, spojení přes Rumunsko a Moldavsko. V lednu 2025 otevřela modernizovaný kontrolní bod Mostyska II, studují se napojení Lublin–Kovel a Řešov–Lvov, od září 2025 funguje standardněrozchodné spojení Čop–Užhorod.

Prakticky by výpadek Beskydu znamenal:

• Přetížení zbývajících překladišť, kde se stýká postsovětský rozchod 1 520 mm s evropským 1 435 mm.
• Delší objížďky přes polské a rumunské koridory.
• Větší tlak na silniční dopravu, která je pomalejší a zranitelnější.
• Zdražení a zpomalení přepravy objemové munice, raket PVO a náhradních dílů, tedy přesně toho materiálu, na kterém závisí ukrajinská protivzdušná obrana.

Pro Česko, které v rámci muniční iniciativy dodalo přes 1,5 milionu granátů a má s Ukrajinou dlouhodobou bezpečnostní dohodu, by dopad byl nepřímý: delší logistické řetězce, vyšší náklady na překládku, větší zátěž navazujících koridorů.

Proč Rusko tunel dosud nezasáhlo

Mezi „strategicky lákavý cíl“ a „efektivně zničitelný cíl“ je propast. Rusko čtyři roky dává přednost opakovanému tlaku na měkčí infrastrukturu, rozvodny, lokomotivy, uzlové stanice, kde je poměr nákladů a výsledku příznivější. Kinžal je drahá střela s omezenými zásobami a nejistým výsledkem proti hloubkově uloženému tunelu. A jakýkoli úder v bezprostřední blízkosti slovenské a maďarské hranice by otevíral otázku konzultací podle článku 4 Severoatlantické smlouvy, tedy mechanismu, který se spouští při ohrožení bezpečnosti členského státu NATO.

Beskydský tunel je skutečně citlivé místo západní logistiky. Ale představa, že jeden úder na jednu horu odřízne Ukrajinu od sedmdesáti procent zbraní, patří spíš do ruské publicistiky než do operačního plánování. Zlomový efekt by měl jen koordinovaný a opakovaný úder na více koridorů, překladišť a energetických uzlů současně, a právě proto Západ buduje redundanci, kterou už dnes Moskva nedokáže vymazat jedinou raketou.