Ukrajina ví, že pro ni bude nadcházející zima extrémní. Ruští generálové prozradili plán, který ji má zcela zlomit

Poslední lednová noc roku 2026 nechala bez proudu a tepla osm až deset milionů Ukrajinců. Některá města zůstala odříznuta od elektřiny několik dní v kuse, v mrazech pod minus patnáct. Podle zprávy Mezinárodní energetické agentury (IEA) tehdy ukrajinská špičková poptávka dosáhla 18 gigawattů, zatímco domácí dostupná kapacita po ruských útocích klesla na pouhých 11,1 gigawattu. Právě na takto oslabený systém má navázat další zimní kampaň, a tentokrát Moskva otevřeně říká, že bude tvrdší než cokoli dosud.

Co přesně Rusko oznámilo, a kdo to rozvedl

Dne 31. srpna 2026 agentura Interfax citovala ruské ministerstvo obrany se stručným sdělením: armáda „zahájila přípravu“ masivních úderů na energetické objekty Ukrajiny. Žádný detailní seznam cílů, žádná mapa. Holá věta, která ale v kontextu více než čtyřletého konfliktu funguje jako jasný signál.

Konkrétní obrysy plánu se objevily až v prokremelských médiích, a tady je zásadní rozlišovat. Generálmajor v záloze Sergej Lipovoj, předseda organizace Důstojníci Ruska a Hrdina Ruska, v rozhovoru pro server AIF popsal cíle kampaně: velké rozvodny o napětí 330 a 750 kilovoltů, energetika napájející přístavy a železnici, a především opětovné zasažení kapacit, které Ukrajina mezitím opravila. Další komentátor, generálmajor letectva v záloze Vladimir Popov, už v lednu 2026 pro deník MK mluvil o zásazích do „transformátorových center“ a přenosových tras jako nástroji dezorganizace celé sítě.

Důležitá poznámka: oba pánové vystupují jako mediální komentátoři v prokremelských médiích, nikoli jako představitelé generálního štábu zveřejňující operační plán. Jejich výroky je třeba číst jako propagandisticky zabarvené domýšlení oficiálního oznámení, ne jako nezávisle ověřený dokument. Popov ostatně už na podzim 2025 označil tehdejší údery za pouhé „zkoušení pera“ a tvrdil, že Rusko dříve vedlo válku s „humanitárním sklonem“. To je klasický příklad ruského sebeospravedlňujícího rámování, které má připravit domácí publikum na eskalaci.

Skutečný terč: ne elektrárny, ale vazby mezi nimi

Proč tolik důrazu na rozvodny a přenosové trasy místo samotných elektráren? Odpověď je prostá. Ukrajinský Energoatom plánuje provoz všech devíti dostupných jaderných bloků během topné sezony. Jaderné elektrárny jsou masivní, dobře chráněné a politicky extrémně citlivé cíle; útok na ně by překročil i ruské vlastní červené linie. Jenže i sebelepší jaderný blok je k ničemu, pokud nemá kudy dostat elektřinu ke spotřebiteli.

Právě proto ruský plán, alespoň v podobě, jakou prezentují Lipovoj a Popov, cílí na přenosovou soustavu. Zasáhněte rozvodnu 750 kV a odříznete celý region od výkonu vzdálené elektrárny. Zničte transformátor a oprava trvá týdny, protože náhradní kusy se nevyrábějí přes noc. Opakujte útok na právě opravenou stanici a zlikvidujete nejen hardware, ale i morálku opravářských čet.

Výsledkem má být dominový efekt: bez přenosu nefunguje centrální vytápění, bez vytápění kolabuje zásobování vodou, bez vody a tepla se zastavuje průmysl, železnice ztrácí trakční napájení a přístavy přestávají fungovat. Cílem tedy není jen tma v bytech, je to pokus paralyzovat stát jako celek.

Válečný zločin, nebo legitimní vojenský cíl?

Mezinárodní humanitární právo tuto otázku neřeší černobíle, ale odpověď se přiklání jednoznačným směrem. Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC) výslovně uvádí, že útoky na energetickou infrastrukturu jsou zakázané, pokud je jejich hlavním účelem poškodit ekonomiku, zlomit vůli obyvatelstva nebo zastrašit politické vedení. Platí rovněž zákaz neproporcionálních útoků, tedy takových, kde civilní škody zjevně převyšují očekávaný vojenský přínos.

A právě tady se ruská kampaň dostává na velmi tenký led. Když prokremelští komentátoři otevřeně mluví o „zlomení“ Ukrajiny přes zimu, o zasažení civilního vytápění a vodárenství, popisují de facto strategii, jejímž primárním terčem je civilní obyvatelstvo.

Mezinárodní trestní soud už jednal. Dne 5. března 2024 vydal ICC zatykače na generálporučíka Sergeje Kobylaše a admirála Viktora Sokolova právě kvůli dřívějším útokům na ukrajinskou elektrickou infrastrukturu. Právní kvalifikace zahrnovala útoky na civilní objekty a způsobení nepřiměřených vedlejších škod. Nová kampaň, pokud proběhne v avizovaném rozsahu, by tento právní rámec jen posílila.

Zpráva OSN z června 2026 potvrdila, že systematické útoky na energetiku v zimě 2025–2026 způsobily rozsáhlé narušení základních služeb a zhoršily dopady války na civilisty. České ministerstvo zahraničí v únoru 2026 popsalo situaci, kdy zhruba 1,7 milionu lidí zůstalo bez tepla a 1,4 milionu bez elektřiny.

Ukrajina se připravuje, ale mezery zůstávají

Kyjev rozhodně nesedí se založenýma rukama. Ke konci srpna 2026 ukrajinská vláda oznámila, že v podzemních zásobnících je 14,6 miliardy metrů krychlových plynu, zimní cíl splněný s předstihem. Ministerstvo infrastruktury hlásilo pokrytí 75,6 procenta potřeb záložního napájení pro teplo a vodu. Rada národní bezpečnosti a obrany zpřísnila zimní přípravy a nařídila navýšení rezervního napájení o dvacet procent a minimálně dvoutýdenní rezervu paliva pro kritickou infrastrukturu.

Ze zahraničí proudí pomoc v několika vrstvách:

• Evropská komise vyčlenila zimní balík 920 milionů eur pro sezonu 2026–2027.
• Společná výzva Bruselu, Kyjeva a Energetického společenství z června 2026 žádá dárce o dalších 650 milionů eur do fondu Ukraine Energy Support Fund.
• Formát „Energy Ramstein“ koordinuje dodávky transformátorů, generátorů a náhradních dílů.
• Česko už v únoru 2026 odeslalo 55 dieselových generátorů a v Bruselu tlačí na další sankční kroky.
• Synchronizace ukrajinské sítě s kontinentální evropskou soustavou od března 2022 umožňuje při špičkách dovážet elektřinu ze sousedních zemí.

Přesto zůstávají slabá místa. Stovky milionů eur v zahraničním financování stále chybí. Záložní napájení pokrývá tři čtvrtiny potřeb, ne všechny. A hlavně: žádný generátor nenahradí zničenou rozvodnu 750 kV.

Vzdušná kampaň válku nevyhraje, a Ukrajina útoky oplácí

Historie válek nabízí jednu opakující se lekci: samotné bombardování ze vzduchu nikdy nezlomilo odhodlaný stát. Spojenecké strategické bombardování Německa za druhé světové války, americké kobercové nálety na Vietnam, ruské útoky na afghánská města, vždy bylo zapotřebí pozemních operací k dosažení rozhodnutí. Více než čtyři roky ruských raketových a dronových úderů na Ukrajinu tuto poučku potvrzují. Vzdušná kampaň může zimu extrémně zhoršit, způsobit obrovské utrpení civilistů a komplikovat logistiku. Sama o sobě ale velkou válku automaticky nevyhrává.

Navíc infrastrukturní válka není jednostranná. Podle ukrajinského ministerstva obrany dosáhly srpnové útoky hluboko do ruského vnitrozemí, až 1 900 kilometrů od frontové linie. Zasaženo bylo dvanáct velkých rafinerií o souhrnné kapacitě kolem 100 milionů tun ropných produktů ročně, dvě plynárensko-petrochemická zařízení, tři velké terminály a dva podniky vojensko-průmyslového komplexu. Ruská energetická infrastruktura tedy rozhodně není nedotknutelná a Moskva sama zažívá, jaké to je přicházet o strategické kapacity.

Nadcházející zima bude pro Ukrajinu bezpochyby brutální, ale ne beznadějná. Mezi ruským propagandistickým slibem „zcela zlomit“ zemi a realitou stojí ukrajinská odolnost, západní pomoc a prostý fakt, že války se nevyhrávají jen ze vzduchu.