Ukrajinci jdou kupředu: pomalu, ale jdou. U Kupjansku osvobozují další kilometry území, Rusové pokorně rezignují

Číslo samo o sobě nezní jako zlom války. Jenže v kontextu opotřebovacího boje, kde se obě strany měsíce přetlačují o každý lesní pás a každou polní cestu, je to signál, který stojí za pozornost. Ukrajina u Kupjansku ukazuje, že dokáže brát území zpět i tam, kde Rusko měsíce budovalo opěrné body a rozšiřovalo svůj nástupní prostor. A Rusové? Ti na tomto úseku pouštějí pozice, nedokážou rychle reagovat a jejich logistika infiltračních skupin se hroutí.

Devět dní, tři vlny, jedno směřování

Časová osa operace je přehledná a dobře doložená. 25. srpna analytická platforma DeepState zmapovala první ukrajinský zisk o rozloze 6,14 km² mimo zástavbu v prostoru mezi Dvoričnou a Zapadným. Ve stejný den zveřejnil 23. samostatný útočný pluk R.U.G., útočná jednotka 2. sboru Národní gardy „Chartija“, video, ve kterém uváděl 7,5 km² včetně severní části obce Zapadne. Rozdíl v číslech není rozpor: DeepState počítal jen volný terén, jednotka zahrnula i zástavbu.

O pět dní později, 30. srpna, Interfax-Ukraine s odkazem na Chartiji oznámil další 2 km² lesa západně od Dvoričny. A 3. září přišla třetí vlna: dalších 4 km², tentokrát ve spolupráci s 35. samostatnou brigádou námořní pěchoty. Součet k tomuto datu činí oněch 13,5 km².

Tempo v řádu jednotek čtverečních kilometrů za několik dní není rychlý průlom. Je to ale reálný, měřitelný posun vpřed v prostoru, kde Rusko od podzimu 2024 systematicky rozšiřovalo svůj výběžek s cílem sevřít Kupjansk ze severu.

Proč Rusové pouštějí pozice

Formulace „pokorně rezignují“ neznamená masovou kapitulaci ani plošný rozklad morálky, to by bylo přehnané. Znamená ale něco, co je pro ruskou stranu nepříjemně konkrétní: lokální ztrátu iniciativy. Podle dostupných zdrojů Ukrajinci vytlačili Rusy z připravených opěrných bodů, které měly sloužit jako odrazový můstek pro další tlak směrem na Kupjansk. Ruská strana nedokázala dostatečně rychle reagovat na ukrajinské tempo, její infiltrační skupiny severně od města narážejí na narušenou logistiku.

Zástupce velitele 23. pluku s volacím znakem „Monach“ v rozhovoru pro Army TV popsal, že klíčem k úspěchu bylo překvapení. Ukrajinská strana útočila bez klasické trojnásobné převahy v živé síle, kterou vojenská doktrína pro útok standardně vyžaduje. Nahradila ji drony, detailním průzkumem a koordinací malých útočných skupin. Ruská obrana na to prostě nebyla připravená.

ISW ve své analýze ze 2. září potvrzuje, že ruské infiltrace severně od Kupjansku čelí komplikacím a že ukrajinská strana aktivně narušuje zásobovací trasy protivníka. Velitel R.U.G. Hamlet Avagjan to v letním rozhovoru pro Ukrajinskou Pravdu shrnul lapidárně: Rusko umí síly soustředit, ale nedokáže pokrýt všechno.

Proč záleží zrovna na tomhle kousku mapy

Prostor mezi Dvoričnou a Zapadným leží přibližně deset kilometrů severně od Kupjansku. Strategický význam je jasný: jde o severní přístupy k městu, které je klíčovým logistickým uzlem na řece Oskil. Kupjansk a sousední Kupjansk-Vuzlovyj představují železniční a silniční křižovatku, jejíž ztráta by Ukrajině dramaticky zkomplikovala zásobování celého charkovského úseku fronty.

Rusko od podzimu 2024, a zvlášť intenzivně od ledna 2025, budovalo v tomto prostoru výběžek s ambicí dostat se na osu silnice P-79 vedoucí z Dvoričny přímo na Kupjansk. Oficiální web Národní gardy operaci popisuje jako „kupjanskou past pro okupanty“; cílem je zúžit ruský nástupní prostor natolik, aby další tlak na město ze severu přestal být proveditelný.

Dvorična sama zůstává pod ruskou okupací a Zapadne je podle DeepState jen částečně pod ukrajinskou kontrolou. Operace tedy zdaleka neskončila. Ale směr je jednoznačný: Rusko na tomto úseku ztrácí prostor, který měsíce pracně získávalo.

Kdo jsou lidé, kteří to dělají

Pluk R.U.G. je specifická jednotka. Vedle ukrajinských vojáků v něm slouží dobrovolníci z více než čtyřiceti zemí, podle velitele Avagjana především z Kolumbie, Brazílie, USA, Německa a Izraele. Většina přichází z Latinské Ameriky. Avagjan otevřeně říká, že hlavní motivací mnoha cizinců jsou peníze a možnost naučit se moderní válku. Ale jsou i jiné příběhy: kolumbijský voják, jehož profil zachytilo Suspilne, popisoval, že se rozhodl po zhlédnutí zničených ukrajinských měst.

Zajímavé je, že Chartija část latinoamerických dobrovolníků postupně převádí z čistě pěchotních rolí do dronových jednotek, takzvaná „Guajiro Company“ je toho příkladem. V boji u Kupjansku právě drony sehrály klíčovou roli jako náhrada za chybějící početní převahu.

Český dobrovolník přímo v této konkrétní operaci veřejně doložen není. Česká pomoc ale do tohoto typu boje míří jinak: česká muniční iniciativa zajišťuje velkorážnou munici, bilaterální dohoda o bezpečnostní spolupráci zahrnuje i bezpilotní letouny, elektronický boj a údržbu těžké techniky. Pro jednotky vedoucí lokální ofenzívy to prakticky znamená palebnou výdrž a dronovou vrstvu, bez které by akce jako ta u Dvoričny nebyla myslitelná.

Co to mění, a co ne

Třináct a půl čtverečního kilometru bitvu o Kupjansk neuzavírá. ISW celý prostor kolem Oskilu popisuje jako součást měsíců trvajícího zápasu, kde se obě strany opotřebovávají. Na nejžhavějších doněckých směrech, u Pokrovska a Očeretyna, probíhají desítky útoků denně. Na záporožském úseku ISW ke 2. září nezaznamenal žádný posun. Kupjansk je někde mezi: živější než ztuhlé úseky, ale daleko od manévrové války.

Civilní situace v okolí je přitom kritická. Charkovská oblastní vojenská správa v dubnu 2026 rozšířila povinnou evakuaci v Kupjanském rajonu a v květnu uváděla, že v samotném Kupjansku zůstává pouhých 377 lidí. Nejde o bezpečné zázemí, jde o frontové město.

Pomalý postup neznamená ztrátu dechu. Znamená udržitelný tlak založený na dronech, průzkumu a menších útočných krocích místo velkých vln. Ruská armáda, která má být druhou nejsilnější na světě, tu naráží na jednotku složenou z Ukrajinců a latinoamerických dobrovolníků, která jí bez trojnásobné převahy bere les za lesem. Kilometr za kilometrem. Pomalu, ale jde.