Poslední bitvy o Donbas jsou krvavější než kdykoliv předtím. Rusové se tlačí ze všech směrů a je jedno, kolik jich umře

Slavjansko-kramatorská aglomerace, čtyři velká města na severu Doněcké oblasti, je poslední skutečně opevněný uzel, který Ukrajina v regionu drží. Budovala ho jedenáct let, od roku 2014, s fortifikacemi, vodními překážkami a výhodným reliéfem. Rusko na něj teď tlačí z více směrů najednou a platí za každý metr cenou, která by za normálních okolností zastavila jakoukoli armádu. Nezastavila. Putin dal svým generálům termín: Doněckou oblast dobýt do 31. prosince 2026. A ti plní rozkaz jediným způsobem, který znají, posílají další a další lidi do mlýnku.

Obranný pás, který nemá náhradu

Institut pro studium války (ISW) v dubnu 2026 publikoval rozsáhlou analýzu takzvaného obranného pásu táhnoucího se zhruba padesát kilometrů přes Slovjansk, Kramatorsk, Družkivku a Kostjantynivku. Urbanizovaná plocha těchto čtyř měst je přes čtyřikrát větší než Bachmut a přes sedmkrát větší než Pokrovsk. Nejde jen o města. Jde o síť vodních toků, výškových bodů a fortifikací, které dávají obráncům přirozenou výhodu.

A právě to je klíčové: západně od této linie už nic srovnatelného nestojí. Méně velkých sídel, méně řek, více otevřené nížiny. Pokud by obranný pás padl, Ukrajina by se nebránila o jednu linii dál, bránila by se v zásadně horším terénu. Ztráta aglomerace by nebyla jen další špendlík na mapě. Byla by to změna celé obranné geometrie.

Pět os, jeden cíl

Když se řekne „ze všech směrů“, není to nadsázka. Veřejně dohledatelné zdroje popisují minimálně pět operačních os ruského tlaku:

• Sever – od Jampilu a Siversku směrem na Slovjansk. Právě tady brání 81. samostatná aeromobilní brigáda, kterou v březnu navštívil prezident Zelenskyj.
• Východ a jihovýchod – přímý tlak na přístupy ke Slovjansku, který ISW zaznamenal jako zesílený koncem srpna.
• Jih – přes Kostjantynivku a Družkivku. Zelenskyj 23. srpna uvedl, že 70 až 80 procent všech ruských ztrát v roce 2026 připadá právě na kostjantynivský směr.
• Západ – přes Dobropillja, odkud chtějí Rusové otevřít cestu na Kramatorsk a Slovjansk ze zad.
• Logistický tlak – polský analytický institut OSW 1. září oznámil, že Rusové dosáhli silnice Dobropillja–Kramatorsk a výrazně tím komplikují zásobování celé aglomerace.

Slovjansk byl 21. srpna oficiálně označen za aktivní bojovou zónu. Administrativní krok, který říká víc než tucet briefingů: fronta přestala být vzdálená.

Cena, kterou Moskva platí, a přesto útočí dál

Čísla jsou brutální. Podle ISW přinesl červenec 2026 celkem 42 860 ruských ztrát, nový měsíční rekord celé války. Srpen přidal dalších 42 020. Dva měsíce po sobě přes čtyřicet tisíc. A tempo postupu? Kilometry, ne desítky kilometrů. Stovky mrtvých na každý čtvereční kilometr zisku.

Důstojník Národní gardy z jednotky Rubiž popsal 8. září situaci na dobropilském směru: v pásmu obrany jedné brigády denně vizuálně potvrzují nejméně dvacet zabitých ruských útočníků. Reálné číslo je podle něj vyšší. Zástupce 24. brigády na kramatorském směru už v červnu popisoval, jak Rusové posílají jednočlenné až dvoučlenné infiltrační skupiny, „nakapávají“ je do slabých míst obrany měsíce, saturují prostor drony (u Dobropillji až 1 200 FPV denně, u tras na Družkivku až 2 000) a čekají, až se obrana unaví.

Nejde o klasický průlom. Jde o pomalé dušení. Malé skupiny, drony, klouzavé bomby, tlak na zásobovací trasy. Ruská armáda neútočí jako armáda, která chce vyhrát bitvu za odpoledne. Útočí jako armáda, která počítá s tím, že jí lidé dojdou později než protivníkovi.

Civilisté v zužujícím se okně

20. srpna zasáhlo Kramatorsk devět ruských úderů během jediného dne, pravděpodobně letecké pumy FAB-250 s navigačními moduly UMPK. Zraněno bylo nejméně deset lidí. Už od června probíhá nucená evakuace rodin s dětmi z částí Kramatorsku i Slovjansku. K poslednímu srpnovému dni zůstávalo v kramatorské komunitě 40 100 obyvatel a 1 500 nezletilých. Ve slovjanské komunitě dalších 28 300 lidí. V zónách s povinnou evakuací stále žilo 341 dětí.

Možnost odjet zatím existuje. Ale evakuační trasy vedou přes silnice, na které Rusové už dosáhli palebně. Okno se zužuje, ne ze dne na den, ale týden po týdnu.

Co rozhodne: ne průlom, ale logistika

ISW na konci srpna odhadl, že Rusové se mohou dostat na bezprostřední přístupy ke Slovjansku a Kramatorsku už na podzim 2026. Zároveň ale považuje široké obklíčení i dobytí obou měst do konce roku za nepravděpodobné. Při pokračující západní podpoře je optimistický scénář pro Moskvu spíš konec roku 2027 nebo začátek 2028.

Jenže klíčové není jen to, zda ruští vojáci vstoupí do ulic Kramatorsku. Už samotné přiblížení k uzlu může Ukrajině dramaticky zhoršit logistiku, vyčerpat zálohy a proměnit obranu v opotřebovací kotel, kde nerozhodne jeden průlom, ale postupné přeřezávání zásobovacích tepen. A čím blíž budou Rusové ke Kramatorsku, tím hůř se bude v jakýchkoli budoucích jednáních hájit linie, na které by Ukrajina ještě mohla vyjednávat z pozice síly.

Bitvy o obranný pás nejsou poslední bitvou celé války. Jsou ale poslední bitvou o to, jestli bude mít Ukrajina v Doněcké oblasti ještě co bránit, a odkud.