Ukrajina odhalila budoucnost PVO, domácí systém Šeršeň. Nic ruského se nepřiblíží, střílí sovětskými i západními raketami

Válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a po celou tu dobu je protivzdušná obrana jedním z nejbolestivějších témat. Západní systémy přicházejí pomalu, střely k nim jsou drahé a každý výrobce váže zákazníka na vlastní ekosystém. Ukrajinská odpověď se jmenuje Šeršeň, vícekaliberní protiletadlový raketový systém krátkého dosahu, který staví na jednoduché, ale v praxi revoluční myšlence: pálíme tím, co máme. Ať už jde o sovětské rakety ze starých zásob, západní střely z dodávek spojenců, nebo budoucí ukrajinské interceptory vlastní výroby.

Od improvizace k systému

Kořeny Šeršně sahají k válečné logice takzvaných FrankenSAM, provizorních kombinací, kdy ukrajinští technici montovali západní střely na sovětské odpalovače a naopak. Fungovalo to, ale každá taková úprava byla kusová práce. Konsorcium Shershen Group, jehož vývoj je připisován firmám Radionix a NAUDI (přesné složení konsorcia veřejně rozepsáno nebylo), z této improvizace udělalo opakovatelný produkt s otevřenou architekturou.

První veřejná prezentace proběhla v únoru 2026 na World Defense Show v saúdskoarabském Rijádu, akci, kterou navštívilo přes 137 tisíc lidí a vystavovalo na ní téměř 1 500 firem z 89 zemí. Tehdy šlo hlavně o model a koncept. Na polském MSPO v září už Ukrajina ukázala druhý operační prototyp blízký sériové konfiguraci.

Anatomie baterie: Perun, Athena, Borej

Ve veřejně popsané sestavě tvoří baterii Šeršeň tři klíčové prvky:

• Perun – velitelské vozidlo s ukrajinským systémem velení a řízení, kompatibilní s nadřazeným velitelským systémem Krečet od firmy Ukrainian Armor, který sbírá data z různých radarů a dalších senzorů.
• Athena – radar s deklarovaným dosahem detekce cílů do 85 km. Systém ale není vázán na jediný radar; podle Serhije Hončarova z NAUDI lze adaptovat různé senzory podle přání zákazníka.
• Borej – až čtyři odpalovače na baterii, inspirované koncepcí izraelského systému Barak. Odpalovač lze pomocí mechanismu „multilift“ složit z vozidla na zem a nosič po rozmístění odsunout. Tím se dramaticky zvyšuje přežití baterie: prázdné vozidlo odjede, zatímco odpalovač zůstane maskovaný a připravený k palbě.

Deklarovaný palebný obal systému činí až 25 km v dosahu a 10 km ve výšce. Jde tedy o vrstvu SHORAD (Short Range Air Defense) určenou proti dronům, vrtulníkům, letounům a střelám s plochou dráhou letu, nikoli o náhradu systémů typu Patriot proti balistickým hrozbám.

A právě tady je potřeba upřesnit, co znamená, že „nic ruského se nepřiblíží“. Šeršeň nevytváří neprostupný štít proti všemu. Vytváří hustou a flexibilní spodní vrstvu obrany, která dokáže zachytit to, co se k chráněnému prostoru dostane nejblíž: drony Šáhid, vrtulníky Ka-52, nízko letící střely. A dělá to střelami, které má Ukrajina reálně k dispozici.

Pět typů střel, a to není strop

Skutečný průlom systému neleží v rekordním dosahu, ale v univerzální integrační vrstvě. Hončarov ve veřejných vyjádřeních uvedl, že během zkoušek bylo úspěšně odpáleno pět různých typů raket:

Hončarov výslovně řekl, že „pět“ není technický strop, ale počet dosud odpálených typů. Na MSPO byla navíc vystavena maketa budoucí ukrajinské střely R-120K s radiolokačním navedením, která je stále ve vývoji; pokračují práce na raketovém motoru a konečné výkony zatím nejsou jisté.

Řízení palby má být podle Hončarova „nejméně třikrát levnější“ než u zahraničních analogií. Toto tvrzení nebylo nezávisle ověřeno, ale samotná logika dává smysl: systém nemusí vyvíjet vlastní střely, pouze je integrovat.

Srovnání s konkurencí: kde Šeršeň stojí

Pro zasazení do kontextu pomáhá srovnání s dalšími systémy podobné kategorie:

Šeršeň se parametricky drží mezi velmi krátkou a střední vrstvou PVO, záleží na zvolené střele. Proti ruskému Panciru nebo Buku je zásadní rozdíl filozofický: Šeršeň není uzavřený ekosystém s jednou rodinou střel a jedním radarem. Je to integrační platforma, která může pracovat s tím, co je zrovna dostupné.

Zajímavou paralelu nabízí indický SAMAR, který rovněž recykluje sovětské letecké střely do pozemní PVO. Šeršeň je ale širší: kromě sovětských raket počítá i se západními a s budoucími domácími interceptory.

Český kontext: jiná cesta, stejná logika

Česká armáda řeší podobný problém a zvolila izraelský systém SPYDER, který rovněž pracuje s více typy raket a navedení. První baterie v září 2026 úspěšně prošla operačním testem, celkem má Armáda ČR získat čtyři baterie. Přímou vazbu českých firem na konsorcium Shershen Group se v otevřených zdrojích nepodařilo potvrdit, ale na samotném MSPO 2026 vystavovaly české a slovenské firmy skupiny CSG: Tatra Export, Excalibur Army, Tatra Defence či MSM Group.

Šeršeň pro českou armádu není bezprostřední akviziční priorita. Ale samotná logika otevřené architektury a levnějšího využití různých interceptorů je přesně to, co dnes řeší každá armáda v NATO.

Oficiální datum zavedení Šeršně do výzbroje ukrajinských ozbrojených sil zveřejněno nebylo. Systém má za sebou počáteční testy a úspěšné záchyty na střelnici, druhý prototyp se blíží sériové konfiguraci. Skutečný průlom ale není v tom, že Ukrajina postavila další protiletadlový systém, je v tom, že převedla válečnou improvizaci do opakovatelného domácího produktu, který pálí tím, co je po ruce.