Vypadalo to, že jsou Ka-52 a Mi-28 v moderní válce na odpis. Rusové je vrátili zpět a ukázali, jak s nimi válčí

Na jaře 2022 to vypadalo jednoznačně. Ka-52 Alligator a Mi-28 Havoc, dvě vlajkové lodě ruského armádního letectva, narážely na stěnu přenosných protiletadlových střel, protitankových řízených střel a hustého elektronického prostředí. Hluboké průnikové mise, pro které byly navrženy, se staly sebevražednými. Podle analytické studie RUSI provedla Ka-52 poslední doloženou penetrační misi v červnu 2022. Pak se oba typy stáhly do bezpečnějších vzdáleností a začaly fungovat jako létající raketomety, odpalovat Vichr a další střely ze vzdálených pozic osm až deset kilometrů od cíle. Útočný vrtulník v klasickém slova smyslu přestal na Ukrajině existovat.

Od lovce k raketometu a zpět

Ztráty nebyly jen otázkou špatné taktiky. Ka-52 trpěla slabším pancéřováním motorových sekcí, střely Vichr vyžadovaly stabilní letový profil při navedení, což z vrtulníku dělalo předvídatelný cíl. Mi-28 měl problémy s vibracemi, které zhoršovaly práci optiky na delší vzdálenost. Obě platformy byly navrženy pro jiný typ války, proti konvenčnímu protivníkovi bez masového nasycení MANPADS a FPV dronů.

Přesto vrtulníky z bojiště nezmizely. Během ukrajinské protiofenzívy v létě 2023 se Ka-52 vrátila jako jedna z hlavních hrozeb pro postupující ukrajinské kolony, právě v roli vzdálené palebné platformy s podporou elektronického boje. Ale to stále nebyl návrat k původnímu účelu. Spíš potvrzení, že vrtulník přežije, jen když se drží dál od nepřítele.

Nová role: mobilní protidronová vrstva

Skutečný obrat přišel v roce 2026. Záběry ruského ministerstva obrany zveřejněné v červnu prostřednictvím televize Zvezda ukázaly Mi-28NM v prostoru odpovědnosti uskupení Centr s dosud neviděnými úpravami trupu. Na bocích přídě, u křídelních gondol a na ocasním nosníku se objevily nové kryty a anténní prvky. Army Recognition je interpretuje jako pravděpodobné součásti elektronické ochrany, rušičky zaměřené na řídicí spoje, videosignál a navigaci malých dronů. Na jednom z krytů si analytici všimli označení „SVČ“, tedy odkazu na mikrovlnné pásmo. Oficiální ruské potvrzení funkce ale veřejně neexistuje.

V září 2026 se pak objevily záběry obou typů při ostré práci: Mi-28N/NM a Ka-52 ničí ukrajinské drony FP-1 a MICH-2000 kombinací 30mm kanónu 2A42, elektrooptických senzorů a radaru. Ka-52 na jednom doloženém záběru z 21. srpna zkusila sestřelit FP-1 střelou Igla, minula, pravděpodobně kvůli nízké tepelné stopě cíle, a přešla na kanón. Neúspěch jednoho pokusu ale neznamená selhání celé koncepce. Znamená, že se taktika teprve ladí v ostrém provozu.

Drahý lovec levné kořisti

Ekonomika tohoto nasazení je na první pohled absurdní. FP-1 stojí podle veřejných zdrojů zhruba 1,2 až 1,4 milionu korun, MICH-2000 přibližně 1,1 milionu. Proti nim Rusko posílá stroje, jejichž letová hodina se počítá v řádu statisíců. Jenže cenová asymetrie funguje i obráceně: pokud vrtulník ochrání konvoj, velitelské stanoviště nebo muniční sklad před zásahem, jeho nasazení se zaplatí jedním úspěšným zachycením.

Podstatné je, kde přesně vrtulník v obraně sedí. Nejde o náhradu pozemní protivzdušné obrany, ale o její mobilní doplněk, vrstvu, která dokáže rychle pokrýt mezeru mezi fixními stanovišti, reagovat na drony proklouzávající nízko nad terénem a držet se nad ohroženým koridorem déle než stíhačka. Stejnou logiku ostatně sleduje i americká armáda: 12. brigáda bojového letectva v březnu 2026 v německém Grafenwöhru veřejně předvedla Apache jako protidronovou platformu a přiznala, že pro piloty jde o zcela nový profil boje vzduch-vzduch, na který dosud nebyli cvičeni.

Limity, které nezmizely

Ruská adaptace je reálná, ale není absolutní. Army Recognition výslovně upozorňuje, že případná radiofrekvenční ochrana Mi-28NM by nefungovala proti optovláknovým dronům, autonomně naváděným systémům, frekvenčně skákajícím spojením ani přenosovým sítím. A základní problém vrtulníku zůstává: jakmile musí zpomalit, stabilizovat let nebo se přiblížit k cíli, roste jeho zranitelnost vůči všemu, co ho ohrožovalo už v roce 2022.

Pro Ukrajinu to znamená tlak na další vývoj: tvrdší datové spoje, autonomní navigaci, klamné balíky, trasování mimo očekávané vrtulníkové koridory. Identifikace samotných cílů přitom dohání realitu se zpožděním: MICH-2000 byl v otevřených zdrojích spolehlivě pojmenován až v srpnu 2026, předtím se zaměňoval s jinými typy. Válka v elektromagnetickém spektru se vede rychleji, než ji stíhá popsat.

Ka-52 a Mi-28 nepřežily tím, že by se vrátily ke staré roli. Přežily tím, že našly novou, užší, specializovanější a stále křehkou. Útočný vrtulník není mrtvý. Jen dělá něco jiného, než na co byl postaven.