Japoncům se nelíbí, co Putin předvedl na Kurilech. Rusové dělají uražené a překrucují historii, aby vypadali jako oběť

V centru 15 m vysoké kompozice na nábřeží Amuru stojí sovětský voják a pažbou pušky rozráží hraniční sloup. Na kameni je vytesaná chryzantéma. Pro autory pomníku je to znak poraženého japonského militarismu, pro Japonsko znak, který zemi reprezentuje na obálce cestovního pasu. Kvůli jednomu reliéfu se dvě mocnosti dostaly do diplomatické roztržky. Redakce Armádního Zpravodaje proto dohledala v muzejních katalozích, kde všude byla šestnáctilistá chryzantéma vyražena a jak se vedle pasů dostala na pouzdro závěru pěchotní pušky.

Kámen, který Tokio chce vidět zbořený

Pomník s názvem Poběda na Vostoke, tedy Vítězství na Východě, odhalili v Chabarovsku 4. září 2026. Podle deníku Kommersant stojí na nábřeží Amuru, na podstavci nese jména Dálněvýchodního a Zabajkalského frontu, Tichomořského loďstva a Amurské flotily a jeho autory jsou sochař Denis Stritovič a výtvarník Ilja Chrabryj. Ústřední figura rozbíjí pažbou pušky hraniční sloup s chryzantémou, znakem japonského impéria. Pomník připomíná porážku militaristického Japonska a konec druhé světové války.

Den po odhalení vydalo japonské ministerstvo zahraničí prohlášení podepsané ministrem zahraničí Tošimicuem Motegim. Bronzová socha podle něj není ve vztahu k Japonsku konstruktivní a zobrazení ničení chryzantémového znaku je „z hlediska japonského národního cítění nepřijatelné a mimořádně politováníhodné“. Tokio proto diplomatickou cestou důrazně požádalo ruskou stranu, aby instalaci ukončila a pomník odstranila; ruská strana do vydání prohlášení nereagovala. Japonská premiérka Sanae Takaičiová podle agentury Jiji napsala na síti X, že chryzantémový znak je široce chápán jako symbol Japonska a stavba pomníku, který zobrazuje jeho ničení, je absolutně nepřijatelná.

Ruské čtení je opačné. Zástupce vedoucího správy ruského prezidenta pro státní politiku v humanitární oblasti Nikolaj Ovsijenko řekl Kommersantu, že sloup na pomníku je přesnou kopií sloupu, který císařské Japonsko postavilo na Sachalinu, a že chryzantému autoři použili vědomě jako symbol militaristického Japonska. Pomník stojí na území pod ruskou správou, Tokiu tak zůstává jen diplomatická nóta. Aby bylo jasné, proč se kvůli jednomu květu ozývají ministerstva, je potřeba se podívat na dvě věci, na nichž je táž chryzantéma vyražená: na obálku japonského pasu a na pouzdro závěru pěchotní pušky.

Šestnáct lístků na pasu i na závěru pušky

Japonsko nemá zákonem stanovený státní znak. Protože je mezinárodním zvykem dávat na obálku pasu státní symbol, používá ministerstvo zahraničí stylizovanou chryzantému. Samo přitom upozorňuje, že císařský znak je šestnáctilistá dvojitá chryzantéma s mezilehlými lístky, zatímco pasový květ je jednodušší a tyto lístky nemá.

Vojenská rovina je tvrdší. Puška Arisaka typ 38 ráže 6,5 mm nesla šestnáctilistou chryzantému na pouzdru závěru, tedy na kovové části zbraně, v níž pracuje závěr. Katalog Smithsonian National Museum of American History, washingtonského muzea americké historie, uvádí, že značka označovala výrobu pro císařskou armádu a příslušnost zbraně císaři. Zbraň se plnila páskem po pěti nábojích, u kusu s nasazeným bajonetem katalog uvádí délku 167,64 cm a materiály dřevo, ocel a mosaz. O citlivosti symbolu řekne víc než prohlášení jeden detail: u pušek odevzdaných po kapitulaci je chryzantéma často zbroušená, japonští vojáci ji odstraňovali sami.

Redakce Armádního Zpravodaje položila pasové vysvětlení japonského ministerstva zahraničí vedle muzejních katalogů zbraní a vyznamenání a rozsah ruského tvrzení zúžila. Ruský text, který spor vykládá jako účet za dějiny, píše o chryzantémě na všech medailích za japonské válečné kampaně. Doložit se dá u pamětních medailí za válku s Čínou v letech 1894 až 1895, za rusko-japonskou válku 1904 až 1905 a za období 1914 až 1920; u medaile za mandžuské tažení z let 1931 až 1934 se stejný znak objevuje jen ve sběratelských katalozích. Australian War Memorial popisuje líc medaile za rusko-japonskou válku takto: zkřížené armádní a námořní vlajky, nad nimi chryzantéma, pod nimi znak paulovnie.

Právě v Chabarovsku se přitom odehrál i soud, u kterého bývalé japonské vojáky nesoudili za symboly, ale za přípravu bakteriologické války.

Co stojí v protokolech z prosince 1949

Z tiskového vydání materiálů chabarovského procesu z roku 1950, do kterého redakce Armádního Zpravodaje nahlédla v digitalizovaném archivu Santa Clara University, plyne, že od 25. do 30. prosince 1949 stálo v Chabarovsku před soudem dvanáct bývalých příslušníků japonských ozbrojených sil. Obžaloba jmenuje jednotky 731 a 100 a mluví o přípravě bakteriologické války především proti Sovětskému svazu, Mongolské lidové republice a Číně. Jednotka 100 měla podle dokumentu kontaminovat epidemickými zárodky pastviny, dobytek a vodní zdroje; protokol obsahuje také výpověď o použití bakteriologické zbraně jednotkou 731 proti čínské armádě a obyvatelstvu v letech 1940 až 1942.

Jde o sovětské poválečné soudní materiály vydané v roce 1950 v Moskvě, ne o současný nezávislý nález. Kolekci eviduje také Pacific War Crimes Trials Digital Archive Virginské univerzity.

Celá epocha, ke které pomník odkazuje, začala jednou nocí na železniční trati. Office of the Historian amerického ministerstva zahraničí uvádí, že 18. září 1931 zničil výbuch část trati u Mukdenu, Japonsko obvinilo čínské nacionalisty a incident využilo k invazi do Mandžuska. Japonská Národní parlamentní knihovna píše přímo, že trať u Liutiaohu vyhodili do povětří důstojníci Kwantungské armády. K 18. září 2026 je od té noci 95 let.

Dva protesty za tři týdny a jeden vzkaz pro Evropu

ANALÝZA Spor o pomník není izolovaný. Japonské ministerstvo zahraničí vydalo 13. srpna 2026 protest proti návštěvě ruského prezidenta Vladimira Putina na ostrově Iturup, který Japonsko nazývá Etorofu, a Motegi si kvůli ní předvolal ruského velvyslance Nikolaje Nozdreva. Mezi protestem a odhalením pomníku 4. září 2026 je 22 dní, od odhalení k 18. září 2026 dalších 14.

Redakce Armádního Zpravodaje porovnala obě prohlášení japonského ministerstva zahraničí a našla v nich stejné obraty: negativní dopad na vztahy, city japonské veřejnosti, nepřijatelné, mimořádně politováníhodné. Symbolická gesta jsou levná a nevratná. Ruská strana jimi potvrzuje výklad, že válku na Dálném východě uzavřela ona, Japonsko proti pomníku na ruském území nemá jiný nástroj než nótu. Spor se tak přesouvá z území na symboly, kde se nedá nic vyjednat.

Proč by to mělo zajímat čtenáře v Evropě? NATO na stránce aktualizované 30. června 2026 uvádí, že Japonsko je jedním z jeho indopacifických partnerů, spolupráci vede program dohodnutý v červenci 2023 a bezpečnost euroatlantického a indopacifického prostoru je stále více propojená. Roztržka mezi Tokiem a Moskvou tedy neznamená vojenskou hrozbu pro Česko, ale přidává Rusku další směr, kde stojí proti partnerovi Evropy. A chryzantéma na pomníku není urážka omylem, ale přesně zvolený znak. Šestnáct lístků, dvě paměti: jedna strana je nosí na obálce pasu, druhá je zná z pouzdra závěru pušky.