Američtí mariňáci poprvé nasadili v boji proti Íránu koncept, který vymysleli na Čínu. Uprostřed nepřátelské palby

Když 31. expediční jednotka námořní pěchoty (31st MEU) v březnu 2026 dorazila do oblasti odpovědnosti amerického Pátého loďstva, měla za sebou roky nácviků na Okinawě a v širším Indo-Pacifiku. Před sebou měla něco jiného: operaci Epic Fury, skutečnou bojovou kampaň proti íránským silám v regionu, kde pevné základny čelily raketovým a dronovým útokům. Právě tady mariňáci poprvé zřídili předsunuté senzorové a logistické body přímo v dosahu nepřátelských zbraní a ověřili, že koncept budovaný jako odpověď na čínskou hrozbu funguje i ve skutečné válce.

Co je EABO a proč se mu říká „čínský koncept“

Za zkratkou EABO (Expeditionary Advanced Base Operations) se skrývá jednoduchá, ale radikální myšlenka: místo toho, aby se velká loď nebo masivní základna stala jediným bodem pro zásobování, průzkum a velení, přenesete tyto funkce na síť malých, mobilních a těžko detekovatelných uzlů rozmístěných podél pobřeží. Každý uzel má nízkou signaturu. Každý je nahraditelný. A dohromady tvoří síť, kterou je mnohem těžší vyřadit jedním úderem než jednu velkou základnu.

Tento koncept se zrodil v rámci dokumentu Force Design 2030, který jako hlavní měřítko modernizace americké námořní pěchoty výslovně jmenuje Čínu. Peking buduje námořní síly schopné zasáhnout cíle stovky kilometrů od pobřeží a EABO je odpovědí: rozptýlit se tak, aby protivník neměl co zasáhnout. Jenže tentýž dokument zároveň říká, že sbor musí zůstat globální krizovou silou, ne jen pacifickou. A přesně to se v roce 2026 potvrdilo.

Jak to vypadalo v praxi: senzory, palivo, munice

V operaci Epic Fury se EABO přeložilo do dvou konkrétních stavebních bloků. Prvním byly senzorové předsunuté základny, takzvané SEAB. Jejich architektura kombinuje pasivní sledování elektromagnetických emisí s aktivním radarem: pasivní část zachytí signál, aktivní ho potvrdí a identifikuje cíl. V tréninku 31st MEU do tohoto řetězce vstupovaly i bezpilotní prostředky MQ-9A Reaper a mobilní senzory na rychlých člunech. V bojové operaci sloužily SEAB ke sledování íránských plavidel a dronů v reálném čase.

Druhým blokem byly předsunuté body pro tankování a přezbrojení letadel (FARP). Rozdíl oproti klasickému modelu je zásadní:

• Klasický model: Letoun se po akci vrací na loď nebo hlavní základnu, kde doplní palivo a výzbroj. Dlouhá smyčka, loď musí být relativně blízko.
• FARP: Letoun přistane na vysunutém bodě na pevnině nebo na menší platformě, rychle dotankuje, přezbroji se a vrátí se do boje. Kratší smyčka, loď může zůstat dál od hrozby.

Že nešlo o teorii, dokládá oficiální fotodokumentace z 26. května 2026: mariňáci 31st MEU manipulují s leteckou municí na FARPu někde v oblasti odpovědnosti amerického Centrálního velitelství. Místo není specifikováno, na snímku stojí jen „undisclosed location“. Záměrně. Být odhalen v logice EABO znamená stát se cílem.

Čísla, která mluví za koncept

Bilance nasazení, kterou americká námořní pěchota zveřejnila při návratu 31st MEU na Okinawu 22. července 2026, je výmluvná: přes 1 600 beznehodových hodin bojového letectva, více než 300 dotankovaných letadel na moři i na pevnině, přeprava zhruba 360 000 kilogramů nákladu a přesun 5 000 osob. To všechno za necelé čtyři měsíce v bojově ohroženém prostoru.

Klíčové slovo je „beznehodových“. Předsunuté body pro tankování a přezbrojení jsou ze své podstaty riskantní: palivo, munice a personál na místě s minimální infrastrukturou, v dosahu nepřátelských zbraní. Že celá operace proběhla bez nehody, je podle nás stejně důležitý výsledek jako samotný počet obsluhovaných letounů.

Poprvé v boji, a co to znamená pro Pacifik

Že šlo o historicky první bojové použití EABO, potvrdil mluvčí námořní pěchoty kapitán Steven J. Keenan po mediálním setkání s plukovníkem Chrisem P. Niedziochou, velitelem 31st MEU. Podle serveru The War Zone, který setkání detailně zdokumentoval, Niedziocha popsal nasazení jako první převedení konceptu z cvičišť do reálné bojové operace.

Pro budoucí plánování konfrontace s Čínou, ať už kolem Tchaj-wanu, v Jihočínském moři, nebo jinde, je tohle zásadní posun. EABO přestalo být powerpointovou prezentací. Má za sebou první bojový důkaz proveditelnosti. Zároveň platí, že Pacifik je geograficky tvrdší bojiště než Blízký východ: větší vzdálenosti, méně spojeneckých přístavů, sofistikovanější protivník. Jedna validace nestačí na automatický přenos jedna ku jedné. Ale nejistota, jestli koncept vůbec funguje mimo cvičiště, právě padla.

A Čína to ví. Nedostala kompletní návod: polohy, taktické postupy ani technické parametry zveřejněny nebyly. Dostala ale potvrzení, že americká námořní pěchota umí v ostré operaci rozptýlit svou logistiku a průzkum do sítě malých uzlů, které jsou pro přesné zbraně mnohem hůř zasažitelné než jedna velká loď nebo základna. Právě tohle je zpráva, kterou si v Pekingu přečtou nejpozorněji.